Páteční osvěžení

Páteční rano začalo jako obvykle pozdním vstavanim, následně zběsilým balenim kufru a uklizenim chatek. Kdyz jsme vyjeli ponekud později tak jsme nečekali, že tahle dlouha a únavná 300 kilometrová cesta bude tak náročná. Ale i presto jsme meli moznost zhlednout scenérie norske divoke prirody plne vodopádu a fjordů. Vodopady Voringsfossen byly obzvlášť překrásné a nahorni plošina plná mechů a zajimavych kamenných úkazů taky nebylo k zahození. Kdyz jsme konecne dojeli do kempu Bogstad a postavili stany, do kterých se uz tyden těšíme, tak jsme se poradne najedli a cely zbytek odpoledne relaxovali a užívali si parné pocasi.

Vetsina lidi se sla projít nebo si zaplavat do nedalekého jezera, ktere bylo ponekud studené, ale i přesto jsme byli rádi za to parádní osvěžení. Kdyz jsme se od jezera vrátili, uvarili jsme si večeři a začali se pomalu připravovat na chladnou noc v našich stanech.

Lušovsky, Polláková, Tichánková

Foto: Markéta Pilná

Únava a světové rekordy

Hned po brzkém probuzení se náš sbor nastěhoval do svého druhého domova – autobusu – a vyrazil na dalekou cestu jižním směrem. Ačkoliv jsme všichni přesvědčovali sami sebe, že po téměř probdělých bílých nocích unaveni nejsme, při každém vjezdu do tmavého tunelu většina z nás upadla do hlubokého spánku a neprobudila nás ani povzbuzující slova pana Dos, abychom si trasu náležitě užili a zdokumentovali. Nejen, že jsme nedbali jeho slov, ale dokonce se nám povedlo prospat i jedno ze světových nej, a to čtyřiadvacetikilometrový Laerdalský tunel, nejdelší na světě. Předtím jsme však absolvovali krátkou procházku k pro nás již druhému ledovci. Po polovině cesty jsme měli možnost provětrat své peněženky a naplnit si žaludky dobrotami z dlouho vyhlíženého obchodu. Navzdory pomluvám o nepohodlných sedačkách jsme všichni bez problému přečkali i druhou polovinu trasy a k večeru jsme dorazili do očekávaného městečka Eidfjord. Hned po příjezdu nás paní Dos opět překvapila svými skvělými kuchařskými dovednostmi a již potřetí jsme mohli okusit pravé české jídlo. Po této vydatné večeři se náš sbor rozdělil na dvě skupiny, jedna zůstala v kempu a náležitě nabírala síly do dalších dnů, zatímco ta druhá se snažila využít poslední zbytky své energie k vítězství ve volejbalovém turnaji. Později večer jsme byli nuceni ukončit hru a odebrat se do svých doupat à la spacák.

Tereza Vahalíková, Radek Dostál

Foto: Markéta Pilná

Ledové království

Dnešní den jsme začali pohodový odjezdem až v 10:00 a zamířili jsme směr ledovec Briksdalsbren. K němu jsme dojeli asi po 15 minutách a po tří-kilometrové cestě jsme dorazili až k samotnému ledovci. Zde jsme nafotili co jsme mohli a někteří odvážlivci si dokonce smočili nohy v ledovcové jezeru. Ještě před odjezdem jsme měli čas v obchodu se suvenýrama na nákup všemožných norských věcí a ve 14:00 jsme odjeli do kempu. Hned po příjezdu většina z nás obědvala kuře na paprice s broskvovým kompotem made by Dos. Někteří odvážlivci si dokonce záplavami v našem ledovcové jezeru, jenž máme hned u kempu. Odpoledne každý trávil trochu jinak. Někteří hráli volejbal, jiní fotbal nebo se opalovali, hráli městečko Palermo nebo bang a pár lidí dokonce zamířilo na šlapadla. K večeru jsme všichni poklidné ulehli a okolo půlnoci se v kempu rozhostil klid a mír.

Jakub Dostál

Bombový den

Určitě existuje po ránu spousta příjemnějších věcí, než palčivý zápach plynu. Nicméně přesně ten nás praštil do nosu po příchodu do autobusu. Paní Dos na sebe vzala úlohu letištního psa a vystopovala v tašce jednoho sboristy porušenou bombičku k plynovému vařiči. Asi není nutno zmiňovat, že toto ranní dobrodružství mezi námi odstartovalo lavinu ryze českého černého humoru a zmíněný sborista si domů kromě zážitků odveze také zbrusu novou přezdívku- Dolfi. Všichni jsme si asi mysleli, že tuto příhodu dnes už nic nepřekoná…to jsme se ale pletli. Brzy nám dech braly ne propan-butanové výpary, ale úžasné Norské scenérie. Jen co jsme vyjeli nad údolí přikryté mlžnou peřinou, otevřela se nad námi modrá obloha. Nebylo tak divu, že autobus zastavoval na každé vyhlídce, kterou jsme cestou potkali. Trolí cesty a Orlí stezka nás vyvezly do hor a my ani nestíhali hroutit krky z jedné strany na druhou, jak se před námi střídaly pohledy do hlubokých fjordů a na bouřlivé horské vodopády. Až na pár výjimek, které mírné houpání autobusu ukolébalo ke spánku, jsme všichni seděli s nosy a foťáky nalepenými na okna. Dokonce jsme se dostali i na zasněžený vrchol hory Geiranger . Unavení ale spokojení jsme se zašili v příjemném kempu Gryta.

Viktorie Kafková

Foto: Markéta Pilná

Návštěva akvária

Dnes ráno jsme vyrazili z campu v Åndalsnes autobusem přes krásnou krajinu do Ålesundskeho akvária, kde se naskytla jedinečná příležitost pozorovat z blízka život nevšedních tvorů ze světa Atlantiku, který tuto budovu obklopuje. Nejdelší čas jsme všichni strávili u nejzajímavějšího, interaktivního koutu. Mohli jsme si v rukách osahat hvězdice, mořské ježky, humry a další. Poté jsme se vydali na krásnou vyhlídku nad městem. Ze všech sil jsme se pokoušeli o dokonalé fotky, ale vítr byl proti, a tak jsme svým fotkám spíše navzájem smáli. Po krátké návštěvě obchodu jsme se mohli rozhodnout jestli půjdeme na výšlap, nebo zůstaneme v kempu. Většina z nás se rozhodla pro tůru, na které jsme viděli krásné jezero, vysoké skály a potkali jsme také ovce. Po únavné cestě nás v kempu čekala vynikající večeře od paní Dos. Na konci náročného dne se všichni těšíme už jenom na sprchu a postel.

Leila Hallal

Foto: Markéta Pilná

Norský křest

Po noci, která se tvářila spíše jako den, v campu Vestby jsme se o půl desáté, někteří posilněni přítomným McDonaldem vypravili do kostela, kde nás čekala krásná mše. Během této události nám bylo ctí svým zpěvem podpořit křest tří dětí. Dále naše cesta vedla do našeho cílového Norska. Cestou jsme měli možnost vidět nádhernou norskou přírodu, zahrnující hlavně vodopády a křišťálově čistá jezera. Na naší cestě jsme se ještě zastavili u „kostry mamuta“ a u pro Norsko typického trolla. Náš den jsme zakončili ubytováním v campu Andalsnes, kde strávíme dvě následující noci. Zde jsme byli všichni vyzváni ukázat naše kuchařské dovednosti a tímto je nás den oficiálně zakončen a můžeme se jen těšit na další světlou noc.

Klára Smětáková

Foto: Markéta Pilná

Jak skoro zatkli Vojtu

Po náročné noci, kdy jsme si už plně uvědomili, že v příštích dvou týdnech rozhodně nespíme za úplné tmy a bude se to stále zhoršovat, si někteří z nás přivstali a vyrazili obhlédnout krásu Aarhusu (i když jen okrajově). Jiní si naopak pospali a chodili po společné chodbě s kartáčkem v ruce v době, kdy už jsme měli nakládat kufry do autobusu. Důležité však je, že jsme v Dánsku nikoho nenechali, rozloučili jsme se s naší drahou Kačkou Urbišovou, která nám v jejím nynějším městě zařídila koncert i ubytování a vyrazili jsme na dvouhodinovou cestu autobusem směrem k trajektu. Ani nalodění se samozřejmě neobešlo bez komplikací. Největším překvapením však byl fakt, že ačkoli měl Vojta Páter špatný palubní lístek, dokázal se domluvit svou lámanou angličtinou – úplně sám – a vystavili mu lístek nový. Na palubě jsme se museli vypořádat jen s nedostatkem místa pro natáčení videoklipu a poté byl čas sehnat si snad jediné teplé jídlo za dnešní den, trochu se projít po přídi a relaxovat. A samozřejmě zazpívat alespoň jednu píseň z našeho repertoáru, to nesmí chybět na žádném místě, které navštívíme.

Po tří a půl hodinové plavbě nás konečně vysadili ve vysněném Švédsku. Do Gøteborgu také přiletěli poslední členové zájezdu a naše sestava se zkompletovala. Teď nás čeká několikahodinová jízda k ubytování a oproti čtvrtečnímu dopoledni jde i v autobuse více cítit postupující únava. Nezbývá nic jiného, než si udržet dobrou náladu a doufat, že jsou v kempu sprchy.

Markéta Pilná

Foto: Markéta Pilná

Pátek 22. června

V pátek ráno sboristy a nesboristy vzbudilo sluníčko ve tváři. Dali si výbornou snídani, která se skládala z pečiva, sýru, šunky a ovoce. Nesměly zde chybět Snickersky a mísa s bonbóny. Dnes všechny čekal nejdelší přejezd. Museli přejet celé Německo a celé Dánsko, aby ve 20:00 mohli vystoupit v dánském kostele. Dánské hranice jsme s jásotem překročili o půl šesté. Koncert jsme tak tak stihli a dopadl skvěle. Spát dnes budeme v hostelu kousek od místa, kde jsme zpívali a zítra hurá zase na cestu.

Eliška Bártková

Foto: Radim Kaděra

A je to tady!

Dnešním dnem jsme začali naše další turné do severních zemí. Z Nového Jičína jsme vyjeli v 11:35 a celodenním cestováním v autobuse jsme přes Polsko dojeli do Görlitzu. Na místo jsme dojeli v 18:00, kde jsme se přemístili do kostelíku na generální zkoušku. V 19:30 jsme začali náš koncert a sklidili jsme velký úspěch! Přišlo se na nás podívat přes 70 místních a podařilo se nám prodat všechna CD. Nemohu nepřipomenout, když z našich řad, konkrétně Lukáš Goláň na konci vystoupení vystoupil a že publiku řekne pár slov. Opravdu jsem očekávala, že to budou pouhá slova díků, ale když spustil, tak se spustily i naše dolní čelisti. Nerozuměla jsem ani slovu, ale podle reakce lidí a jak gestikuloval, jsem pochopila, že toho řekl určitě víc. Smekám. S úsměvy na tvářích jsme došli do místní školy do tělocvičny na přespání. Po příchodu nastal klid a není se čemu divit, bylo tady pro nás nachystané jídlo, a to umíme ocenit. Ale uvidíme kdy bude klid přes noc. Totiž sbormistři i řidiči spí někde jinde než my, ale na starost nás má bývalý předseda Šimon Hanzelka, tak uvidíme jak se s tímto nelehkým úkolem popere.

Všem ostatním přeji dobrou noc.

Adéla Mičková

Foto: Radim Kaděra

Koncert s finským sborem Vanajan Youth Choir a Sextetem+

Jak moc je Finsko ledové jsme ochutnali v dubnu 2017, když jsme se vydali na cestu pobaltskými státy i Finskem. Jejich zpěváci však mají hlas jako zvon a když jsme našli i ty, kteří mají zlaté srdce, měli jsme vyhráno. Letos v dubnu, tedy přesně po roce od naší cesty jsme naše Finy ze sboru Vanajan Youth Choir přivítali u nás v Beskydském divadle, kde první část koncertu zazpívali nejen finské, ale i další nádherné písně. Druhá půlka koncert patřila Sextetu+, který zároveň představil nové členy alias členy skupiny Sextet Juniors a na závěr i Puellae et Pueri zazpívalo několik písní se svými vzácnými finskými hosty.