Dnešním dnem jsme začali naše další turné do severních zemí. Z Nového Jičína jsme vyjeli v 11:35 a celodenním cestováním v autobuse jsme přes Polsko dojeli do Görlitzu. Na místo jsme dojeli v 18:00, kde jsme se přemístili do kostelíku na generální zkoušku. V 19:30 jsme začali náš koncert a sklidili jsme velký úspěch! Přišlo se na nás podívat přes 70 místních a podařilo se nám prodat všechna CD. Nemohu nepřipomenout, když z našich řad, konkrétně Lukáš Goláň na konci vystoupení vystoupil a že publiku řekne pár slov. Opravdu jsem očekávala, že to budou pouhá slova díků, ale když spustil, tak se spustily i naše dolní čelisti. Nerozuměla jsem ani slovu, ale podle reakce lidí a jak gestikuloval, jsem pochopila, že toho řekl určitě víc. Smekám. S úsměvy na tvářích jsme došli do místní školy do tělocvičny na přespání. Po příchodu nastal klid a není se čemu divit, bylo tady pro nás nachystané jídlo, a to umíme ocenit. Ale uvidíme kdy bude klid přes noc. Totiž sbormistři i řidiči spí někde jinde než my, ale na starost nás má bývalý předseda Šimon Hanzelka, tak uvidíme jak se s tímto nelehkým úkolem popere.
Jak moc je Finsko ledové jsme ochutnali v dubnu 2017, když jsme se vydali na cestu pobaltskými státy i Finskem. Jejich zpěváci však mají hlas jako zvon a když jsme našli i ty, kteří mají zlaté srdce, měli jsme vyhráno. Letos v dubnu, tedy přesně po roce od naší cesty jsme naše Finy ze sboru Vanajan Youth Choir přivítali u nás v Beskydském divadle, kde první část koncertu zazpívali nejen finské, ale i další nádherné písně. Druhá půlka koncert patřila Sextetu+, který zároveň představil nové členy alias členy skupiny Sextet Juniors a na závěr i Puellae et Pueri zazpívalo několik písní se svými vzácnými finskými hosty.
Je 18 hodin, opona se otevírá a bílo-fialoví Pulci a Pulky nastupují na pódium. Hlediště je natěšené na vystoupení, sboristé lehce nervózní, ale natěšení dvakrát tolik. První blok písní byl věnován těm soutěžním, zazněly skladby jako například Vanitas nebo Pater Meus, sálem se taky nesla Pulchra es nebo Lečala rybička. Následoval krátký sestřih toho, co jsme za minulý podzim zažili (například zisk zlatého pásma na soutěži v Pardubicích!), další krátký film – záběry z vyhlášení našeho teprve pět dní starého zlatého pásma z Young Bohemia 2018 v Praze (za velkého potlesku diváků) a pak přišlo na řadu předávání předsednictví. Po roce skvělé vlády Šimona Hanzelky přišel čas předat žezlo předsedy dál. A výběr nemohl být lepší! Novou předsedkyní našeho sboru se stala Markétka Pilná, která, jak sama řekla, se pokusí udržet laťku aspoň tak vysoko, jako její předchůdce.
A jedeme dál! Ještě před přestávkou jsme zapěli dvě nové písně – Adiemus a Africu, které diváky správně navnadily na druhou část koncertu.
Po přestávce jsme se asi na hodinku přesunuli do krásného teplého tanečního léta – na řecký ostrov Kalokairi, kde se odehrávala zkrácená repríza muzikálu (M)Abba Mia! Nadšené publikum ocenilo nejen vtipné repliky a komentáře (protože náš scénář už hrál tak trochu ,,za sebe‘‘), ale také dobře odvedené pěvecké a taneční výkony (to je teprve párty, když na podium Beskydského divadla v Novém Jičíně naběhne přes 5O studentů!). Takhle nějak jsme se rozloučili s naším muzikálovým miminkem, které si všichni rozhodně budeme pamatovat až do důchodu.
Po muzikálovém představení následovala ta nejdojemnější část, část, bez které by naše jarní koncerty nemohly probíhat – tradiční vyřazování maturantů. Letos se jich s námi loučilo 10 – a když měl každý vzpomenout na svůj nejlepší sborový zážitek, došlo i na slzy, pot, veselé báchorky a nezapomenutelnou story Filipa Mitana o tom, jaké to je být „hudebně postižený“.
Je kolem 21 hodiny, na našich tvářích se rozlévá blažený úsměv a po přídavku stojí celé divadlo na nohách…tohle byl totiž koncert s velkým K. A to i díky posluchačům, kterým stále můžeme dělat radost našimi zpěvy. Těšíme se s nimi (i s vámi všemi) na viděnou už na konci tohoto měsíce, 27.4. od 19 hodin opět v Beskydském divadle, tentokrát s našimi vysokoškolskými přáteli z Finska – sborem VANAJAN Youth choir a se Sextetem +. Už brzy!
V pátek 23. března jsme si sbalili kufry a vyrazili do Prahy, kde se konala mezinárodní soutěž pěveckých sborů Young Bohemia. Ihned po příjezdu jsme se pečlivě rozezpívali, oblekli své typické fialovo-bílé kroje a vydali se do Národního domu na Vinohradech, kde už na nás padla jistá předsoutěžní nervozita. Už po posledním rozezpívání v místní zkušebně jsme ale věděli, že se rozhodně nebudeme mít za co stydět. Ani jsme se nenadáli a byl čas, abychom se předvedli před porotou. Ve skladbách Northern lights, Lečala rybička, Epigrammaton libri IV, Vanitas a povinné skladbě Pater Meus pod taktovkou pana Dostála nám neutekla snad ani jediná notička. Okamžitě po koncertu vypuklo všeobecné veselí a všichni jsme byli plně spokojení s výkonem, který jsme předvedli. Ale ani zdaleka jsme nebyli jediní v dobré kondici. Na večerní přehlídce sborů jsme se mohli přesvědčit o tom, že konkurence je silná. Jak by taky ne, vždyť se sem sjely ty nejlepší sbory až z Kanady, Japonska, Zimbabwe…
Další den, v sobotu, se konal velký průvod Prahou. Všechny sbory hrdě mávaly vlaječkami a slavily. Pochodovali jsme, zpívali a tančili za doprovodu orchestru a užívali si tu energií nabitou atmosféru proudící ulicemi Prahy. Průvod byl zakončen společnou skladbou Iubilate, po níž se každý vydal oslavovat svou vlastní cestou. Volné odpoledne jsme skoro všichni strávili nad šálkem teplé kávy a trdelníkem v ruce. Uteklo to jako voda a už jsme seděli ve vlaku, směr domov. V hlavním městě jsme však nechali našeho pana sbormistra, který zůstal na slavnostním vyhlášení výsledků a držel nám všem pěsti. Držel je asi opravdu usilovně, protože jsme nakonec obdrželi ZLATÉ PÁSMO! Paní Dos chodila od kupé ke kupé a sdělovala nám tuto skvělou novinu, zatímco naše reakce natáčela na kameru. Všichni ve skrytu duše doufáme, že toto video nikdy nespatří světlo světa….
Pokud byste ale chtěli vidět foto z průvodu, hrdého pana Dostála s diplomem, video, jak zpíváme v metru a nebo Vás zajímá, která země nám na památku darovala svou národní vlajku, můžete začít sledovat náš sborový instagram @puetpunj.
Mezi 3. a 4. březnem se členové našeho sboru Puellae et Pueri sešli na soustředění na Svinci, aby zde procvičili své hlasy a natrénovali písničky – jak na koncert, který se koná 28. března v Beskydském divadle (lístky už jsou k prodeji, tak neváhejte a běžte si také koupit, než bude pozdě!), tak také na mezinárodní soutěž, které se v Praze chystají zúčastnit.
Počasí se na soustředění vydařilo, po celou dobu svítilo sluníčko a všude kolem se třpytil sníh. A protože bylo tak hezky, tak se někteří vydali v neděli ráno na krátkou procházku ke křížku.
Teď jsou ale již pulci a pulky zpět a těší se, až všechny písně a zkušenosti ze soustředění zúročí během následující jarní sezony. Tak jim držte palce!
Když se někdo radoval z toho, že 17. listopadu vychází na pátek, měli jsme stejnou radost, že si prodloužíme víkend. Pak ale přišla nabídka na spolupráci se sborem KOS a my měli radost dvojnásobnou. Proč? Po secvičení všech 6 rychlých, moderních a skoro až tanečních písních, kterým jsme se věnovali na soustředění v Litomyšli o dva týdny dříve, jsme konečně seděli ve vlaku směr Praha. Sice zmrzlí a unavení z ranního vstávání, ale seděli.
Po třech a půl hodinách jízdy nás čekala další jízda, tentokrát Prahou, po Praze, tak nějak tomu říkejme. Následoval totiž přesun do kulturního domu Hlahol, pak na Gymnázium Jana Keplera, pak do centra (dobrovolný rozchod), pak zase zpět na Keplera – a tam jsme v 19 hodin vystoupili se svým prvním koncertem před veřejnost, více než 160 sboristů doslova málem zbořilo tělocvičnu tohoto gymnázia. Vida, říkali jsme si, co teprve bude zítra na Národní třídě?
Po několika hodinách a dalších přesunech jsme se dočkali generálky uprostřed centra Národní třídy – Korzo národní tedy patřilo 17.listopadu od 14 hodin jen a jen nám. Celou akci zahájil průvod doprovázený naší státní hymnou – a rozhodně nejsem jediná, když řeknu, že to byl asi nejsilnější vlastenecký zážitek. Pak už ale na naprosto zaplněné Národní třídě zněl jen zpěv a kapela. 4 sbory, přes 160 lidí, neuvěřitelný dirigent Milan Motl a kapela – a byl z toho obrovský galakoncert, který i přes nehoráznou zimu publiku rozproudil krev v žilách. Velký aplaus a davem diváků naprosto uzavřená Národní třída nám byly velkou odměnou!
Z Akcí se sborem KOS a dalšími máme vždycky neuvěřitelnou radost, ale jak vidíte dole z fotek, tohle jen radost nebyla. Byl to vděk, hrdost a špetka něčeho tak zvláštního, co dodalo celé akci atmosféru. Takže: Díky, že můžem!
Soutěže jsou pro nás vždy velkou výzvou, obvláště ty, na kterých jsme ještě nikdy nestartovali. A tak jsme se vydali na Mezinárodní festival dětských a mládežnických sborů do Pardubic.
4. listopadu jsme tak se svým soutěžním repertoárem naskákali do autobusu směr Pardubice a o 3 a půl hodiny později hned na jevišti Sukovy síně – jako poslední číslo zahajovacího koncertu tohoto festivalu. Ačkoliv jsme na podium nastoupili prakticky naprosto naostro, písně jako Sansa Kroma nebo Run To You (s velikou pomocí Sextetu+) se divákům i ostatním sborům líbily a my tak usínali s pocitem, že v hlavní části programu se dozajista neztratíme.
V sobotu 5. listopadu jsme se po snídani v centru Pardubic přesunuli opět na konzervatoř, kde celé klání probíhalo. A znovu v Sukově síni jsme stanuli kolem 10.30, kdy už jsme ze sebe vydali naprosto všechno. V soutěži o cenu Miroslava Reichla jsme zazpívali naši oblíbenou, avšak nelehkou skladbu Pulchra es, latinské Vanitas, poté taneční píseň Epigrammoton neboli Lupe Lupe a skladbu pana Reichla Lečala Rybička. Pak následovalo osobní volno, poznávání Pardubic a závěrečný koncert všech osmi zúčastněných sborů. Na něm jsme zapěli skladbu Baba Yetu a záverem naši srdcovku Praise His Holy Name… a tak… jsme si vybojovali, vyzpívali a domů odvezli ZLATÉ PÁSMOceny Miroslava Reichla na Mezinárodním festivalu dětských a mládežnickcýh pěveckých sborů v Pardubicích. Veliké díky patří našim sbormistrům Andrei a Karlu Dostálovým, kteří nás přihlásili, připravili a hlavně díky nim se můžeme cítit takhle zlatí!
Chvilku o nás nebylo slyšet – což ale neznamená, že se nic nedělo!
Po vystoupení na Slavnostech Nového Jičína jsme oťukli nový repertoár a vydali se s ním 21. a 22. října na soustředění do Věřovic, kde jsme kromě nových a soutěžních písní natrénovali i taneční sestavy na připravovaný muzikál (M)abba Mia.
Teď nás ale čeká nabitý listopad –první víkend zavítáme do Litomyšle, kde spolu s naším spřáteleným sborem KOS doladíme věci na další listopadovou akci – 17. listopadu zazpíváme na Národní třídě k oslavám Mezinárodního dne studentstva. A mezi Litomyšlí a Prahou vyrazíme ještě do Pardubic, kde probíhá 10. a 11. listopadu Mezinárodní soutěžní festival.
Že nás ale nikde nezastihnete a zmíněné destinace jsou daleko? Nesmutněte! Už 17. prosince pro vás zazpíváme vánoční koncerty – jeden v Životicích a druhý v Novém Jičíně. A 20. prosince ve Fokusu – (M)abba Mia!
To je ale zima! A bohužel, minimálně do Vánoc moc lépe nebude. Myslím, že teď je pravý čas ohlédnout se za sluníčkem, které jsme v minulých dnech měli. A to v Chorvatsku. Celý autobus se rozezněl songy v úterý 29. srpna, kdy náš sbor vyjel na soustředění do teplých krajin. Po zhruba 14 hodinách jsme dojeli do malebného kempu mezi Zaostrogem a Podacou a soustředění bylo zahájeno. No jenže jak se plně soustředit u moře? Je to jako s nějakým koktejlem – když se vše namíchá ve správném poměru, vznikne něco tak lahodného a delikátního. A o tom bylo celých 5 dní, které jsme v Hrvatske republice strávili. Ve středu jsme poprvé po třech měsících otevřeli noty (tedy až potom, co nás vyplavilo moře) a večer navštívili Zaostrog. Atmosféru městečka slunné Dalmácie ještě podtrhl romantický západ slunce, který rozněžnil nejednu duši. Ve čtvrtek už byla zkouška v plném proudu – dvě hodinky ráno, potom šup do vody, uvařit oběd (těstoviny základem každé chatky), užívání sluníčka, zpívání a pak další romantika – loďka Mali Zoran už čeká! Ta nás dovezla na protější ostrov Hvar s nádherným přístavem. Kdo chtěl, vyzkoušel moře na druhé straně Chorvatska, jiní se vydali ulevit svým kunám (ale jen těm papírovým, samozřejmě). No a večer? Po návratu z noční zpáteční plavby jsme ulehli do svých přístřešků – chatek – a na to, že byl konec srpna, bylo počasíčko víc než teplé. Páteční den jsme opět věnovali zpěvu, ale i vodě a vaření – na nudu tak rozhodně nezbyl čas. Jako poctiví sboristé jsme natrénovali spoustu nových písní, například na sobotní slavnosti. Zbytek autobusu, nesboristé, se pokaždé postarali o to, aby bylo na zkouškách co pít, na čem hrát a k tomu všemu ještě trpělivě od moře poslouchali, jak ze sebe necháváme vyjít zvuky (a teď otázka – bylo lepší být sboristou nebo nesboristou?). Za mě osobně ale musím říct, že to bylo úplně fuk. Tedy alespoň páteční večer. Byli jsme pozváni do místního kostela v Zaostrogu, abychom předvedli to nejlepší, co v našich hrdlech nosíme. Asi 45 minutový koncert odstartovala píseň Vanitas, pak jsme zapěli i naše klasiky jako Baba Yetu, Run To You nebo například Rozpomínání. Nejen sbor byl uchvácen akustikou, která se kostelem nesla, ale i většina posluchačů byla fascinována tím mohutným zvukem, který Zaostrog v pátek večer zažil. Po konečné skladbě Praise His Holy Name jsme si vysloužili standing ovation a diváci pak přídavek. Sobotní dopoledne jsme věnovali moři – jeho lehké vlny spolu se sluníčkem nám naposledy daly léto a po obědě jsme vyrazili směr Plitvická jezera, nejznámější jezerní komplex v celém Chorvatsku. Počasí si s námi však pěkně pohrálo – jak stavění stanů, tak celá noc byla doprovázena bouřkami. Oblečení nemělo kde schnout, ve stanech se tulili sboristi i nesboristi. Krušná to noc. Nejvíce nás mrzelo, že vše kolem plavalo, a tak návštěva Plitviček nebyla uskutečněna. Co nás ale mrzet nemusí, je tento výjezd. Opět se potvrdilo, že jsme sbor. Držíme za jeden provaz, jedeme na jedné vlně a je jedno, kolik nám je roků nebo kdo co chce v životě dělat. Jsme tým. Jsme kolektiv, a to především díky našim skvělým sbormistrům Andree a Karlu Dostálovi. Tým, co umí plavat a o to se postarala naše zdravuška (a bývalá závodní plavkyně) Vlaďka Kratochvílová. A ještě jedno se potvrdilo: že pět dní je dost na to, abychom oprášili staré a nacvičili nové písně, ale setsakramentsky málo na to, abychom si moře s naší legendární partou užili dosyta.
A nejen to. Máme za sebou úspěšný první den plný sluníčka,moře,ale i zpěvu. Podáváme hlášení, že (snad) veškeré řízky z domu byly snězeny, kufry vybaleny a zimou tady taky neumřeme. Voda je tak akorát na vodní radovánky, i na potápění a lovení mušlí. Chatičky poskytují dostatek místa pro všechny jejich obyvatele a pokud se vám vaše dítě ještě neozvalo, nezoufejte – po večerní procházce s romantickým západem slunce nad Jaderským mořem tak jistě učiní. Jediné, co nás tíží, je únava po nočním přejezdu, ale i ta zítra zmizí. Tak dobrou noc! P. S. Dáváme prostor vaší fantazii, fotky pošleme později 😉
