Další sezona s Puellae et Pueri!

Pro všechny příznivce našeho tělesa máme dobrou zprávu, v letošním roce to opět bude docela zpívat a také si u toho zacestujeme. Po novojičínských slavnostech (8.9.) následuje v říjnu slavnostní koncert v BD společně s Basovým G z Valmezu. Adventní čas strávíme v rakouském Grazu (1.-2.12) při jedinečném koncertu v Minoritském sále, po vánočních koncertech se nadechneme do nového roku a již na jaře 2019 plánujeme cestu do Paříže. Maturanti se nám představí při tradičním jarním koncertu a letos určitě zasoutěžíme v Brně či Ostravě při Gymnasia Cantant:)

Ale nemůžeme prozradit všechno z naší sborové kuchyně, že ano, a proto nás sledujte na www.puetpu.cz

Smetanova Litomyšl 2018

Na konci letošní sezony se nám naskytla možnost zúčastnit se závěrečného koncertu velkého českého festivalu Smetanova Litomyšl. Byl to ohromný zážitek, když jsme zpívali spolu se sborem KOS, Filharmonií Zlín a sborem Jitro Hradec Králové před více než tisícovkou diváků. Děkujeme!

Koncerty z výjezdu do Norska

Během našeho výjezdu do Norska jsme projeli 5 evropských zemí, koncertovali ve třech městech, pokřtili 3 novorozence, natočili sborový klip, užili si norské bílé noci a strávili společně 5.000 km. 

Slyšet nás mohlo publikum v norském Oslu, dánském Aarhusu a v německém Görlitzu. Více o našich koncertech i celé cestě do zahraničí najdete v sekci Výjezdy – Norsko 2018.

Slovo sbormistrů

Milí naši příznivci, vážení rodiče, 
z našeho plánovaného pětitisícového okruhu severní Evropou jsme už ukrojili většinu, je čas na malé ohlédnutí za uplynulými dny. Na začátku jsme si moc přáli, ať je tento zájezd pohodový, ať jsou děti k sobě navzájem vstřícné, ať si vzájemně vypomůžou, když budou něco potřebovat, protože právě toto patří mezi ty vzácné zkušenosti, které jim výjezd s vrstevníky může dát. A tak jsme jenom zpovzdálí sledovali, jak se po prvním stavění stanů, kdy nejrychlejší stany stály za 15 minut a „nejpomalejší“ skoro za hodinu a půl :), zrychlují, takže po týdnu už mezi „stanaři“ nebyl žádný rozdíl. Během výjezdu naši sboráčci s radostí přijali nejen námi vařená 3 jídla „pro všechny“, ale také bonusové párky z konzervy, největší úspěch však slavila polévka – náš domácí hovězí vývar s kousky masa, mrkví… v prvním norském kempu (Vestby). Mnoho dětí poprvé „okusilo“ svou vlastní kuchyni, pochopilo, že co si uvaří, to si sní :), a i když jsme byli připraveni s vlastními rezervními jídly, nebylo to potřeba, všichni to zvládli!

Možná se zdá být neuvěřitelné, že jsme neřešili žádný zásadní problém. Ba co víc! Každý se naučil orientovat v kempech, studenti sami objevovali, že indukční vařiče v Norsku fungují na karty (díky Marku!), že se ve sprše za 5 minut zvládnou umýt i 3, protože 15 NOK/5min je opravdu vysoká cena za trochu vody, ale také například to, že sluchátka v muzeu Fram (při sledování filmu) jdou přepnout i na jiné jazyky (díky Pavle!). Zkrátka zvládli objevovat vše, především pak to, co ke „kempovému“ bydlení patří.

Myslím, že pro mnohé byl tento výjezd po mnoha stránkách naprosto novou dimenzí. Zažili dánskou ostrovní krajinu, jižní a střední Norsko plné hustých lesů, jezer a luk, na západě země kaňony, spousty vodopádů. Nechyběly hluboké fjordy (často přístupné jen díky umění našich řidičů – hoši Děkujem!), na jejichž vrcholcích ležel sníh. Opuštěná náhorní plošina Hardangervidda nabídla zbytky sněhu v kontrastu s „vymetenou“ oblohou, v údolích jsme se opalovali, jezdili na šlapadle, procházeli se k ledovcům… V horách stavěli sněhuláky a všude nás provázel symbol Norska – tradiční postava Trolla :). Počasí nám kromě dvou dnů dopřávalo pohled na stereotypně modrou oblohu a i letos jsme vypotřebovali dost panthenolu na příliš opálená těla některých z nás. Moc jsme si přáli PŘEDAT VÁM to NEJLEPŠÍ z Norska a také zažít trochu pozitivních „mezilidských“ okamžiků. Věřím, že se nám to povedlo, ale potvrdit to už musí Vaše děti a jejich vzpomínky… Bude jich určitě hodně. 😉

Andrea a Karel Dosovi 🙂

Pondělí 2. 7.

Ráno jsme se probudili za skřehotavého zpěvu baltských racků. Naposledy jsme složili stany, naložili věci do busu a vyrazili jsme na pláž. Někteří z nás si smočili ruce či nohy v moři, následně jsme moři zamávali a vydali se na cestu do centra města. Malmö, město moderní architektury, nás překvapilo i staršími stavbami. My jsme se šli podívat na dominantu města Turning Torso. Vysoká točitá budova s kancelářemi v nás vzbudila obdiv. Na pobřeží jsme natočili poslední záběry do připravovaného videoklipu. A tak se loučíme s tímto švédským městem. Čekání na trajekt si zkracujeme zpěvem českých písní. Jsme plni dojmů a zážitků, ale o tom vám povíme až doma.

Markét Petrášová

Foto: Markéta Pilná

Pravá švédská Ikea

Úspěšně jsme překonali druhou společnou noc ve stanech a vydali jsme se z Osla na jih. Čekala nás okolo 600 kilometrů dlouhá cesta do švédského Malmö. Na hranicích těm co hodně utráceli vrátili část peněz a poté jsme se vydali do Bohuslänu. Zde jsme si prohlédli starověké malby nebo pohřebiště z doby bronzové a pokračovali dále. Poobědvali jsme v přeplněné Ikei, kde jsme uvítali relativně nízké ceny. Plni masových koulí jsme doputovali do luxusního kempu v Malmö vedle Öresundského mostu. Cestovatelský den zakončil krásný západ slunce z pohledem na nedalekou Kodaň.

redaktoři Jan Bártek a Kryštof Janík

Foto: Markéta Pilná

Oslo hraje všemi barvami

Po noci strávené ve stanu, jsme se okolo deváté hodiny vydali autobusem do centra hlavního města, Osla. Naše první kroky vedly na střechu Opery. Ano, šikmá střecha je volně přístupná, ideální místo na natočení záběrů do našeho klipu. Zatančili jsme, zazpívali, turisti okolo nás nás odměnili vřelým potleskem a my jsme se mohli přesunout na prohlídku Opery. Historie, zajímavosti, hlediště, jeviště, kostymérny, zákulisí, to všechno nám ukázali úžasní průvodci. Dokonce jsme si mohli zazpívat ve zkušebně zdejšího sboru. Dvě hodiny volna každý využil jinak. Oběd, nákupy, procházení po městě, nebo všechno dohromady. Ve městě jsme měli štěstí na pride průvod, který v těchto dnech vrcholí po celém světě, tudíž barvy duhy byly vidět na každém rohu. Prošli jsme se k paláci norské královské rodiny, menší loď z přístavu nás zavezla k muzeu Fram, které je věnováno polárním výpravám, především Roalda Amundsena. Obrovské lodě, interaktivní atrakce spojené s mořem a zimou i kino, to všechno toto nádherné místo nabídlo. Přemístili jsme se do obrovského parku Vigeland, kterému dominují lidské sochy spolu s mohutným vysokým monumentem. Pár z nás ještě využilo šanci vyjet si do sportovního areálu Holmenkollen, kterému dominuje především skokanský můstek a také biatlonový stadión. Teď už sedíme u jezera, Dostálovi hrají na kytary, my zpíváme a symbolicky se loučíme s krásným Norskem. Byl to vskutku nabitý den, nám už nezbyde nic jiného, než si užít jednu z posledních bílých nocí, jít spát, ráno odjíždíme směr Švédsko.

Eva Valentová

Páteční osvěžení

Páteční rano začalo jako obvykle pozdním vstavanim, následně zběsilým balenim kufru a uklizenim chatek. Kdyz jsme vyjeli ponekud později tak jsme nečekali, že tahle dlouha a únavná 300 kilometrová cesta bude tak náročná. Ale i presto jsme meli moznost zhlednout scenérie norske divoke prirody plne vodopádu a fjordů. Vodopady Voringsfossen byly obzvlášť překrásné a nahorni plošina plná mechů a zajimavych kamenných úkazů taky nebylo k zahození. Kdyz jsme konecne dojeli do kempu Bogstad a postavili stany, do kterých se uz tyden těšíme, tak jsme se poradne najedli a cely zbytek odpoledne relaxovali a užívali si parné pocasi.

Vetsina lidi se sla projít nebo si zaplavat do nedalekého jezera, ktere bylo ponekud studené, ale i přesto jsme byli rádi za to parádní osvěžení. Kdyz jsme se od jezera vrátili, uvarili jsme si večeři a začali se pomalu připravovat na chladnou noc v našich stanech.

Lušovsky, Polláková, Tichánková

Foto: Markéta Pilná

Únava a světové rekordy

Hned po brzkém probuzení se náš sbor nastěhoval do svého druhého domova – autobusu – a vyrazil na dalekou cestu jižním směrem. Ačkoliv jsme všichni přesvědčovali sami sebe, že po téměř probdělých bílých nocích unaveni nejsme, při každém vjezdu do tmavého tunelu většina z nás upadla do hlubokého spánku a neprobudila nás ani povzbuzující slova pana Dos, abychom si trasu náležitě užili a zdokumentovali. Nejen, že jsme nedbali jeho slov, ale dokonce se nám povedlo prospat i jedno ze světových nej, a to čtyřiadvacetikilometrový Laerdalský tunel, nejdelší na světě. Předtím jsme však absolvovali krátkou procházku k pro nás již druhému ledovci. Po polovině cesty jsme měli možnost provětrat své peněženky a naplnit si žaludky dobrotami z dlouho vyhlíženého obchodu. Navzdory pomluvám o nepohodlných sedačkách jsme všichni bez problému přečkali i druhou polovinu trasy a k večeru jsme dorazili do očekávaného městečka Eidfjord. Hned po příjezdu nás paní Dos opět překvapila svými skvělými kuchařskými dovednostmi a již potřetí jsme mohli okusit pravé české jídlo. Po této vydatné večeři se náš sbor rozdělil na dvě skupiny, jedna zůstala v kempu a náležitě nabírala síly do dalších dnů, zatímco ta druhá se snažila využít poslední zbytky své energie k vítězství ve volejbalovém turnaji. Později večer jsme byli nuceni ukončit hru a odebrat se do svých doupat à la spacák.

Tereza Vahalíková, Radek Dostál

Foto: Markéta Pilná