Poslouchejte ze všech stran, zpívá Puellae et Pueri!

Poslední dobou jsme v kalendáři nemohli najít místo. Účastnili jsme se všemožných soutěží, 9 dnů jsme poznávali krásy jižní Evropy a taky jsme si jen tak odskočili do Prahy, a zazpívali v Rudolfinu. Když nám však ale řekli, že budeme vystupovat v Beskydském divadle u nás doma, energie nám hned rozproudila krev v žilách. Domov je přece jen jeden!

A tak se taky stalo. Ve středu 13. dubna jsme spolu se sluncem vstávali s dobrou náladou – a poctivě dolaďovali veškeré úpravy, aby koncert stál za to. A jaký že byl výsledek?

Přesně v 18.00 jsme odstartovali. Opona se začala otevírat, lidé usmívat a my vystupovat. Náš jarní rozlučkový koncert s maturanty jsme zahájili blokem lidových písniček, přidali jsme i taneček a vychutnávali si ty pocity výsluní.

Hned na úvod navodila atmosféru vesnické pohody píseň “Vlaštověnka lítá” v podání sólistek Petry Helešicové a Adély Mičkové. Po lidovém začátku nás čekala další, koncertní část. Jelikož nás čeká soutěž v Ostravě ani ne za týden, rozhodli se sbormistři zařadit do programu i naše soutěžní písně. Mezi tímto a lidovým blokem jsme si mohli připomenout zážitky a úspěchy sboru z minulého zájezdu do Řecka v podobě videoklipu. Po tomto vystoupení přišlo na řadu vyvrcholení večera – a to křest našeho nového CD. Samo o sobě je skvělé, a když k tomu přidáme i jeho kmotry – pana starostu doktora Jaromíra Dvořáka, našeho zlatého průvodce Martina Klumplera, paní zástupkyni z našeho domovského pódia a také úžasného sbormistra litomyšlského sboru KOS, Milana Motla, hvězdná dráha našeho nového dítěte je nastartovaná!

Po pauze (při které nechyběl raut v podobě výborných zákusků a chlebíčků!) přišly na řadu úryvky z dlouho a pečlivě připraveného muzikálu, který byl uveden letos v zimě. Diváci si mohli poslechnout nejen skvělá sóla maturantů, ale také zhodnotit jejich herecké výkony. Před koncem koncertu zbývaly ještě dva poslední nezbytné úkoly. Prvním z nich byl na naší předsedkyni z řad maturantů, Kateřině Urbišové. aby předala svou funkci dál. Měla za sebou dlouhé a těžké rozhodování, ale i tento poslední krok zvládla skvěle a svou novou nástupkyní jmenovala Oldřišku Dobešovou, výbornou altistku z druhého ročníku.

Po videoklipu z nedávného výjezdu na Jih Evropy a sestřihu z koncertu v Rudolfinu přišla ta nejdojemnější část večera, a to loučení s maturanty. Rok co rok nás opouštějí skvělí zpěváci ze čtvrtého, tedy maturitního, ročníku a vydávají se po své vlastní cestě. Ale letos to bylo přece jen trochu jiné. Nejenže se v mladých mužích objevila touha se alespoň na jeden večer stát baletkami a rozloučit se tak opravdu nezapomenutelným vystoupením, ale také nás opouští v tak hojném počtu, který sbor za celých 11 let působení ještě nezažil. Rozloučilo se s námi tak celkem 16 maturantů a je jisté, že na ně – jako na všechny před nimi – nezapomeneme.

A jak řekl jeden z nich, Puellae et Pueri zůstane v našich srdcích! – Markéta Pilná A velké díky opět patří našim ÚŽASNÝM DIRIGENTŮM – protože bez vás bychom tohle nikdy nezažili! 🙂

Nový Jičín – Beskydské divadlo

Rudolfinum a MY!

Přemýšleli jste někdy o tom, co vznikne spojením českých sboristů, japonského orchestru a skvělých sbormistrů? No přece pozvánka do Rudolfina!

Kdyby nám někdo před rokem řekl, že nás čeká koncert snů každého zpěváka, jen bychom s úsměvem pokývali hlavou. Sen se však stal skutečností – a my ho právě tyto dva dny máme možnost prožít. Po předchozím koncertě s názvem Zrcadlo přátelství v Českém muzeu hudby, který jsme odzpívali v listopadu, jsme obdrželi nabídku od pana Milana Motla, sbormistra sboru KOS, abychom se stali jejich hosty na koncertu, který se uskuteční u příležitosti příjezdu japonského orchestru Okayama Gakugeikan Symphonic Band do Litomyšle a zazpívali si v nejslavnější koncertní síni České republiky – v Dvořákově síni v Rudolfinu. Včera jsme tak odjeli do Litomyšle a zazpívali „generálku“ výběru mše Missa Festiva a na závěr japonskou jazzovou skladbu Hallelujah v nádherné síni Smetanova domu. Podle ohlasu diváků, sbormistrů a dirigentů jsme generální zkoušku zvládli na jedničku. Naše pocity byly naprosto stejné – slzy střídaly kouzelné úsměvy a také pocit naplněného bříška – raut přece nesměl chybět! Dnes ráno se přesouváme do nádherné matičky, kde na nás čeká Rudolfinum. Pokud se vše povede, jako včera (a to se povede!), můžete se těšit – vy diváci, na nezapomenutelný zážitek. A ti z vás, kteří nás dnes budou podporovat pouze na dálku – nezoufejte, a tešte se na zítřejší článek a fotky! Myslete na nás a držte palce!

Lilie – zpravodaj města Litomyšle:

     Česko-japonský koncert byl hudebním zážitkem(link)

Praha – Rudolfinum

Ev’ry time I feel the…

Co cítíme, když slyšíme melodii a rytmus? Co v nás vyvolává pocity štěstí a šílenství zároveň? My na GNJ tomu říkáme hudba. A když se ještě k tomu sejde skvělý tým, zpívá se samo.

V sobotu ráno 20.2. jsme vylezli z úžasně vyhřátých pelíšků (česky postelí) na nejvyšší kopec Nového Jičína, s taškami plných not a energie na celý víkend. Po 547 metrech na nás čekala chata Svinec s čajem, vůní z kuchyně a taky dalšími pelíšky (to ať máme kam složit ty noty, když budeme mít přestávku). Možná si myslíte, že naši sbormistři jsou blázni, kteří nemají o víkendu co dělat a táhnou tak 40 lidí do terénu a celý víkend zkouší jejich zlata v hrdle. Nene, jste na omylu. My sami jsme si tento víkend neskutečně užili a taky že jsme ho potřebovali: náplní našeho soustředění bylo naučit se několik skladeb na soutěže v Brně a Opavě, sehrát se na výjezd do Francie a Španělska a taky se připravit na oslavu naši úspěšné sezony v Rudolfinu v Praze. A jak takové soustředění vypadá? Stačí rozdat noty a zpíváme! Díky skvělým projektům starších studentů však chytáme i my mladší ,,želízka v ohni‘‘ melodii acapella, což se zjevně líbilo i v kuchyni (když se nezpívalo, tak se co? jedlo..:-D)

V neděli po obědě nám však práce došla a vrátili jsme se zpět dolů do města- do vlastních pelíšků, do vlastních kuchyní, ale hlavně s plnou hlavou songů, které zazpíváme tak, jak jste je ještě neslyšeli! 🙂

Nový Jičín – Svinec

5.7. – Neděle

Všechno sbalit, naložit a vyrazit. Loučení s apartmány, bohužel, je to tady… V Preveze máme my – sbormistři – sraz už v půl 11, takže je potřeba vyrazit nejpozději v půl 10 z kempu. Těšíme se na slova poroty, jsme zvědavi na výsledky… Jak to všechno dopadne? Současně však velmi opatrně přemýšlíme nad zpáteční cestou. Bude to hodně náročné a dlouhé… Uvědomuji si, že ačkoliv jsme tady i kvůli soutěži, náš hlavní cíl mise je splněn: Společně zakusit s novými i bývalými (tzv. zasloužilými) členy sboru dvoutýdenní výjezd do daleké, ale krásné země, okořeněné soutěžním vystoupením (Které je v tak silné konkurenci dobrých sborů, že letos vůbec nebude uděleno čestné uznání!). Vrátíme se bohatší o mnoho zážitků. Nejen historických,kulturních, ale i mezilidských, sborových… Ani fotografie nedokážou zachytit vše, co tady prožíváme. Ty krásné chvíle se zapadajícím sluncem, s relaxem na skoro soukromé pláži, fakultativní výlety, různé typy kempování, zkrátka – určitě bude na co vzpomínat. Děkuji (nejen za sebe a manžela), ale i za všechny sponzory, granty a dobré „duše“, které stojí za tím, že si tohle užíváme. Uvědomujeme si, jak je to všechno důležité, děkujeme!

4.7. – Soutěžní den

Budíček v 7hod je jenom pro některé členy, protože naše skupina ranních běžců se už vrací ze svého každodenního několikakilometrového běhu podél mořského pobřeží. Trochu běhu, rozdýchat se, rozběhat se, několik hlasových cvičení a hurá na snídani. Po snídani další rozezpívání, přejezd do Prevezy v 9hod. V 9:45 máme sraz s našimi průvodkyněmi, které nás však, bohužel, nečekají. Někde se zdržely a my (už jemně nervozní, protože zvukovou zkoušku máme už v 0:15hod jdeme s vaky a kroji do centra a soutěžní sál hledáme sami. Přicházíme tak tak. Jen co si odkložíme, volají nás na podium, kde máme zvukovou zkoušku. Byli jsme připraveni na ledacos, ale na tak dobrou akustiku opravdu ne. Je tady moc příjemná ozvěna, skoro jako kostel. Budeme se těšit na soutěžní vystoupení – už teď si říkáme! V přidělené místnosti je velké horko. Dusno, hodně lidí, jedna zpěvačka nám omdlévá už tady. Je 34 stupňů a my začínáme na lastní kůži cítit „řecká vedra“. Naše hostesky konečně přichází, omlouvají se nám, že jsme se nějak minuli (?) a pozorňují nás, že je potřeba, aby byl sbor připraven v 11:30 v krojích u sálu. Bráním se, že vystupujeme až ve 12, že stačí v 11:45hod. Nakonec jsme připraveni v krojích již v 11:40 hod a protože je v místnosti nedýchatelno, stojíme na točitých schodech. Zde sice není o moc lépe, ale doufáme, že už brzy půjdeme na podium. Bohužel. Celá soutěž začala s časovým posunem, na nás přichází řada (soutěž) až ve 12:20! Takže na těch schodech nakonec čekáme 40 minut. :/ Je to velmi nepříjemné a předsoutěžní náladě to nepřidalo. Nakonec se však dočkáme. Nastupujeme na podium a skladby plynou. Jsme spokojení, zní to krásně a i když jsme tak dlouho čekali, zpěváci podávají velmi kvalitní výkon. Spokojenost ze všech jenom čiší… Hned po vystoupení se přes nákup v supermarketu (zítra – v neděli – je totiž všude zavřeno) vracíme do autobusu a do našeho kempu. Jak se těšíme do chladné mořské vody si umíte představit! 🙂 Zpěváci se opravdu hodně snažili, upujeme jim každému za výkon cornetto. Skvělá nálada nám vydrží po celý zbytek dne. Přesouváme se na podvečerní koncert na náměstí v Preveze, tady zpíváme spolu s dalšími 4 sbory od půl 10 (tedy oficiálně od půl 10, ale ve kutečnosti začínáme až o 15 minut později, řecký čas je totiž (jak stále více chápeme) velmi orientační. Taky jsme si všimli, že někteří Řekové se po odpolední pauze (siestě) už do práce ani moc nevrací. Posedávají u kávy, s cigaretou, velmi diskutují… Je možné, že je to jen důsledek událostí posledních dní a nedělního referenda, ale nevím, nevím..:). Cestou z Prevezy se ještě na půl hodiny zastavujeme na rozlučkové party v MANGO beach na břehu moře. Techno rytmy, diskotéka, 2 diskžokejové, alkoholové nápoje, spousta mladých mužů, kteří „přihlídží“ příchozím dívkám, celkem rušný noční bar. Zůstáváme jen krátce a velmi rádi se po půlnoci vracíme do svých apartmánů. Byl to dlouhý den.

3.7. – Přípravy vrcholí

Celodenní kombinace odpočinku, koupání a pospávání s hlasovými zkouškami jsou jasným signálem, že se nám blíží soutěž. V poledne pak na oběd domácí (české) vepřové na česneku s rýží (snažíme se s p. Kratochvílovou nakrmit vaše děti jak jen to jde – i nejde:), na večeři (řecká) ryba (jméno mi nějak vypadlo 🙂 opečená na grilu s bylinkami a se zeleninovou oblohou, zkrátka pokus o příjemnou atmosféru a pro děti o minimum starostí. Drobný rozruch působí nové kroje. Vyzkoušeli jsme si je a zjistili, že některé dívky mají sukně poměrně vysoko nad kolena, naopak jiné až téměř pod ně. Nu, teď už to moc nespravíme, ale snad to nebude náš výkon moc rušit. Hudební šátky jsou zatím odloženy, použijeme je pravděpodobně až na večerní Open – air koncert. Při rozhodování o jejich aranžmá na kroje se snad každá sboristka ozvala s jiným „ideálním“ nápadem, takže nakonec moc nevíme, jak šátky naaranžovat. :/ Nejvíce hlasů obdržela varianta šátků zapletených do drdolů. Nu, uvidíme…

Pan domácí nás prosil, abychom už dnes v kempu nezpívali, že přijedou víkendoví hosté a ti chtějí mít klid. Je pravda, že se na parkovišti u Acrogiali objevuje více aut, než během týdne. Odcházíme tedy k nedaleké kapličce, že si zde celý repertoár přezpíváme. Ale ejhle: ačkoliv jindy je zde naprostý klid, zrovna nyní se zde prohání pán na malé sekačce (tráva už je vskutku vysoká, až spálená). Co naplat, přesouváme se ještě o zatáčku dále. Po chvíli zkoušení nás však odtud vyhání mravenci. 🙂 Co to má znamenat? Že už toho zpěvu fakt bylo dost? 🙂

Milí rodiče, slunce pomalu zapadá a při pohledu na Vaše děti, které houfně na Wi-fi informují svůj svět o tom, jak se tady mají… (myslím, že dobře :)), si říkám, že už bych svůj dnešní text měla zakončit. Určitě jste o všem informováni. Ale kdyby přeci jen zapomněli na to podstatné, tak MOC prosím: Zítra ve 12hod řeckého času nám držte palce. P.S.- dovětek našeho pana doktora Laskafelda: A jak dopadneme, to se dozvíte po příjezdu do NJ. :))

2.7. – Ráj na Lefkadě a zahájení festivalu

Vynikající snídaně (zeleninovo-vaječný salát, čerstvé bagety, džus…) je příslibem příjemného dne! Rozezpívání (jako každé ráno), trocha rozcvičky a příprava na náročný den.V půl 11 vyjíždíme směr Lefkada. Je to jenom 70km. Naši představu „jednoduché“ cesty však výrazně komplikují rady pana domácího (odbočit v Agios Nicolaos doprava), dokonce i navigace nás tam tlačí, přitom se ale dostáváme do velmi úzkých uliček. Větve z okolních zahrad (olivovníky a další) se nám lámou o střechu autobusu a nakonec uvízneme v jedné z točitých uliček. Zleva na 3 cm od zaparkovaného černého auta, zprava 5 cm od bílé zdi. Dál to prostě nejde. Naštěstí si našeho zoufalého průjezdu všímá majitelka vozu, vychází ven a poté, co ze „sevření“ vycouváme, odjíždí s autem do sousedova vjezdu. Za poslední zatáčkou je už široká cesta a všichni si oddychujeme. Tento krátký úsek jsme jeli skoro hodinu, takže se nad zeleno-tyrkysové pláže dostáváme s mírným zpožděním, kolem půl 1. Ovšem – takovou barvu moře většina z nás ještě neviděla. To je NÁDHERA!!! Skutečný ráj na zemi. Autobus nadšeně volá Jééééé! :)) a fantastický řidič Aleš ukrajuje poslední serpentýny dolů – k pláži.Pak už jenom 5 hodin čeříme smaragdovou vodu chladnějšího (otevřeného – ostrovního) moře, užíváme si útesy, které vyčnívají nad hladinu a za dozoru plavčíků (Vlaďky a tentokrát i zkušeného oka sbormistra – horolezce pana DOs) skáčeme ze skalního výčnělku do moře. Na pláži si můžete vybraz z mnoha restaurací, (oproti té naší soukromé pláži je zde fakt hodně lidí), jedna z restaurací má jako číšnici dokonce Slovenku. Je příjemné v těchto končinách objednávat jídlo v měkké slovenštině. Postupně sem všichni přicházíme na jídlo (menu mají jen za 5 eur), až menu došlo… :).

Z Lefkady odjíždíme před 18.hodinou velmi „vymoření“ a v autobuse se převlékáme do sborových trik. Čeká nás úvodní ceremoniál a seznámení se sbormistry a porotou. Vše probíhá v naprosto přátelské a velmi srdečné atmosféře. Navzdory situaci přijíždějí všechny sbory kromě sboru z Ukrajiny, ale navíc je zde (oproti programu) další sbor ze Srbska. Celkem tedy 16 sborů z 9 zemí.

Po seznámení sbormistrů a poroty vycházíme do ulic. Je připraven velký průvod všech těles, jdeme za doprovodu bubenické kapely ulicemi Prevezy, kolemjdoucí si nás natáčí, tleskají, náš sbor je (jak jinak 🙂 nejživějším tělesem. Nejen, že zpíváme (Siyahamba,…), ale také rozjíždíme potlesky, mávání atd. Ano, ostatní sboristé jsou rozumní, šetří si hlasy na soutěžní vystoupení. Naše děti ale nelze „ubrzdit“, ta atmosféra večerních ulic, bubny a průvod dělá své. Jsou plni energie a euforie :). (Snad jim to v sobotu nebude chybět.:/)

Přicházíme k hlavní bráně Open garden theatru poblíž přístavního mola s mnoha jachtami, kde je připravena velká scéna pro zahajovací koncert. Každý sbor vchází do brány samostatně a jeho jméno čtou i s krátkým komentářem. Při představení našeho tělesa vcházíme a rozjíždíme mexickou – teda ŘECKOU :)) vlnu, na závěr které zvoláme „Kdo neskáče, není Čech.“ Odpovědí je nám bouřlivý potlesk všech těles a veřejnosti – publika z areálu. Večerní program je dlouhý. Představování všech, uvítací řeči hostů, děkování sponzorům, nakonec pak zní dvě hudební vystoupení: bubenická šou a Mše D dur Vivaldiho (smyčcový orchestr a 60 členný místní sbor). Nechybí ani krátký, ale velmi pěkný ohňostroj. Prozatím se nám festival velmi líbí!! Dnes byl velice náročný den, plný sluníčka a zážitků. Unaveni sedáme do autobusu na cestu zpět do apartmánu až ve 23 hodin. Ještě v autobuse prosíme (poměrně striktně), aby dnes byl (konečně!) v apartmánech i ve stanech skutečně klid už o půlnoci (což se prozatím některým sboristům stále nedaří dodržet…), dnes je ale velice rychle „mrtvo“ a děti dobrovolně uléhají hned po návratu do kempu. Zítřejší klidnější režim bude nutný. Budeme „ladit formu“ a hlavně odpočívat. 🙂

1.7. – Sborový (pěvecko-relaxační) den

Máme tady další slunečný den! Ranní rozezpívání po „sladké“ snídani (piškotová bábovka, chleba – veka, marmeláda, máslo, džus,…) a jdeme na to. Dělených zkoušek se mnozí báli, ale shodli se na tom, že jsou důležité. „Vyčistili“ jsme drobné nedostatky a 4 skupinky po 11-12 členech přezpívávaly celý soutěžní (i nesoutěžní) repertoár. Od poledne se pak všichni vrhají do vln (moře nám dnes přináší skutečně velké vlny) a v podvečerních hodinách se dokonce poprvé hrozivě zatáhne obloha (dosud vždy šedé mraky stáhly pryč okolní hory). Spouští se nejdříve silný vítr a pak liják. Apartmány jsou příjemným přístřeším, nicméně ani stany tentokrát nemají problém: jsou kryty velkými konstrukcemi s pevnou plachtou, přes níž žádné dešťové kapky neprosáknou. Během deště máme dvouhodinovou sborovou zkoušku. Jak se krásně zpívá!! Ba co víc, sboristé si tentokrát svůj zpěv vysloveně pochvalují, jsou rozezpívaní a ladí jim to

Společná večeře – český guláš s těstovinami – přišel rozhodně vhod. Pro zájemce o sladké byl pak jako bonus připraven „zákusek“: těstoviny s českým mákem, cukrem.. :). Byl o ně opravdu zájem!! Večer se bouře uklidňuje, a tak ti, kteří jsou zvyklí procházet večerní pláž a procházet se naší téměř soukromou mořskou zátokou na kamenech vybíhajících do moře, mohou rozjímat i dnes… Měsíc je právě v úplňku, jeho odraz na vodní hladině je silný a dává výrazné světlo do okolí.

Další den je u konce. Byl spíše relaxační (se třemi hodinami zpěvu). Autobus od pondělí stojí, plní si svou povinnou 48hodinovou pauzu. 🙂 Od zítřka už to začne: startuje soutěžní festival.