30.6. – Úterý

Početná skupina ranních zájemců o běh kolem moře vybíhá na ranní running s p. Kratochvílovou v půl 8. Den začíná a slunce jemně zesiluje svou intenzitu paprsků. Po řecké snídani v místní terasové restauraci s výhledem na moře začínáme první hlasovou zkoušku. Dělíme hlasy, pracujeme nejen hromadně, ale až skoro do 12 hodin pak i s chlapci. Práce a dolaďování je pořád dost, ale chybičky se odstraňují jedna za druhou a je to čím dál lepší! Nejistota některých tónů pomalu mizí, věříme, že tyto dny budou pro přípravu důležité. Sžíváme se také jako těleso, máme 16 chlapců (tedy 15 a 1 „tenorovou dívku“ Ivu :). Ve zbytku dne plánujeme oblehnout moře, vlny jsou stejně intenzivní jako včera, těšíme se na první skutečný relax na oblázkovém břehu. Večer nás čeká samostatná zkouška dívek, pak chlapců a mezitím všem připravíme dobrou českou večeři. Dnes určitě s domácí zeleninovou polévkou (brambory vezeme z vlastní zahrádky :). Dnes i zítra autobus musí stát a plnit povinnou 48hodinovou pauzu. Ve čtvrtek pak vyrazíme směr Lefkada.

Jak prozatím vnímáme celou místní situaci? Řekové jsou naprosto v pohodě. V jejich řeči vyznívá smutek, že to došlo tak daleko a říkají, že byl pro ně krok k euru krokem ke zkáze. Na nás to aktuálně žádný vliv nemá, ba naopak, zatím jsou spíš srdeční, vřelí, rádi, že jsme přijeli – navzdory situaci. v Athénách v kempu pan vedoucí smutně konstatuje, že se mu většina klientů odhlásila, takže je rád, že jsme přijeli aspoň my. Jedinou změnou je to, že na čerpacích stanicích nelze nabrat benzín na kartu, pouze za hotové. Nicméně i s tím jsme počítali, takže máme poměrně slušnou finanční hotovost – rezervu ;). Teď už jen aby to počasí vydrželoJe teploučko, kolem 25-28 stupňů, sluníčko trochu váhavě vykukuje zpoza bílých mraků. Snad během dne vyleze úplně, abychom přivezli domů i trochu opálená těla (- přání našich krásných zpěvaček :)). Moc zdravíme domů a děkujeme, že na nás tak myslíte!

29.6. – Pondělí (1. večer v kempu)

Noc již bez deště, přesto máme daleko více věcí, než při příjezdu do tohoto kempu. V samostatných taškách si odvážíme suvenýry a tašky mokrých věcí. Taky si uvědomujeme, že nám chybí maminky – tak sbalit kufry, jako ony, my asi nedovedeme! 🙂 Vyjíždíme po hodinovém nakládání (a tiše doufáme, že při zpáteční cestě už těch věcí opravdu ubude, protože na hranicích musí být uličky průchozí) směr Delphy. Už z velké dálky nás vítá Apollonův chrám a věštírna, které jsou vidět v březích kopců na kilometry daleko. Procházíme se po Svaté cestě, představujeme si, že tudy dříve procházeli lidé, kteří přinášeli oběti a poklady do místních městských pokladnic, nejzachovalejší z nich je Athénská.

Přicházíme až k divadlu a v momentu, kdy se rozhodneme, že si zde zazpíváme, padají z nebe první dešťové kapky. Někdo prohlašuje, že se asi Bohové zlobí, že chceme zpívat na posvátném místě, proto nejen nezpíváme, ale opouštíme areál a míříme směr kryté Archeologické muzeum. A skutečně, kapky ustávají. Muzeum je moc pěkné, fotíme se u kamenného „Omphalos“ – pupku světa, který ve starověku byl právě tady – v Delphách! Po krátké 45minutové pauze na rychlý oběd ujíždíme směr ubytování – dalších 300 km, kam se dostáváme v 19:30 hod. Je tady nádherně. Ubytování v apartmánech – ve třípatrovém domě, všichni s výhledem na moře, přízemní apartmány dokonce s pěknými předzahrádkami. Hned vedle nás jsou pod velkou celtou „naši stanaři“, takže jsme vlastně všichni pohromadě.

A moře? Oblázková pláž v moři přechází do písečné, barva je bílo-světle zelená. A tak, ačkoliv je již pokročilá hodina, když paní „vedoucí plavkyně“(Kratochvílová) vyhlásí, že za 5 minut jde se zájemci do moře, přidáva se téměř polovina sboristů. Moře ukazuje svou sílu vln, do toho červený kotouč zapadajícího slunce… Do apartmánů a stanů odcházíme až před 21 hodinou. Byl to opět krásný den, plný změn a – jak jinak – se šťastným koncem. 🙂

28.6. – Hurá do Athén!

Už ráno mají někteří pocit, že to bude fakt horký den. Naštěstí je k nám počasí milosrdné, teplota jen 29 stupňů a občas se na obloze objeví mráčky. Výstup z autobusu pod Akropolí, když procházíme vstupní kontrolou pod Akropolí, zjišťujeme, že Řekové jsou velmi puritánští, co se délky sukní týče a ačkoliv nevstupujeme do kostela (kde to bývá problém), ale jen na otevřenou Akropoli, musí si 2 dívky z naší výpravyalespoň opticky „prodloužit“ délku svých kraťas, které mají podle kontrolorů příliš krátké. Ale naštěstí mikiny v batozích posloužily jako zakrytí nohou a nakonec se na Akropoli dostáváme všichni. Celá Akropole je nádherná a velmi působivá. Bohužel nám některé výhledy a fotky kazí těžká technika, která zde provádí opravu a rekonstrukci dvou částí… Inu i tady zub času zapůsobil a je nejvyšší čas začít opravovat. Přes Starou Agoru až k Place a dál k historickým úzkým uličkám města (plným obchůdků, suvenýrů, restaurací,…), kde máme téměř 2 hodinový rozchod. Před budovou řeckého parlamentu stíháme výměnu stráží, někteří se zde i fotí, ale zpívat nám zde není dovoleno. Nepokoušíme se to porušovat, už cestou sem jsme potkali dost policejních hlídek a jedna (i s autem) stojí i zde. Ano, zpíváme až na vrcholu pahorku Lykkavitos, kam většina z nás vyjíždí lanovkou (trochu jako na Petřín), ostatní si kopec vybíhají pěšky společně pak dohromady zpíváme Happy birthday pro Veroniku s parádním výhledem na celé Athény a s návštěvou malého bílého „vrcholového“ kostelíčku. Už při odjezdu z Athén vidíme na obloze mohutné černé mraky. Je nám jasné, že bouřka přijde, jenom bychom si ještě rádi nakoupili někde pečivo. Bohužel, je neděle a všechny obchodní domy jsou zavřené. Bereme tedy útokem všechny vody a balené pečivo v jedné čerpací stanici, místní majitel se spokojeně usmívá – během půlhodiny má útratu, kterou rozhodně nečekal. Do kempu přijíždíme s prvními kapkami deště. Mohutný liják, stany zkouší odolat. Blesky, trochu i vítr, něteré stany povolí a ložnice po půlhodinovém prudkém lijáku plavou. Všichni to bereme statečně, z mnoha stanů se dokonce ozývá smích a vtipné komentáře vzniklé situace. Po čase déšť ustává, domlouvají se náhradní noclehy u přátel, kteří nevyplavali. Dnes bude sice v několika stanech těsněji, ale vejdeme se. 🙂 Život plynule pokračuje dál. Vaříme večeře, sedíme před recepcí (kde chytáme Wi-fi a zbytky elektřiny), je stále krásně teplo. Večer pak máme jen jedno přání: aby stany do rána uschly a s přáním, aby poslední člen naší výpravy, který letí z Maroka přes Paříž a Kijev do Athén šťastně doletěl. Mara Baron nám ťuká na stan půl hodiny po půlnoci se slovy: Paní Dos, tak jsem tady! 🙂 Usínám s myšlenkou, jak je fajn, že jsou naše – vaše „děti“ skvělé, samostatné, spolupracující… Jen tak dál! 🙂

27.6. – Sobota

Ranní příjezd do Řecka (přístav Igoumenitsa) je mohutný. Po výstupu z lodi (přičemž náš autobus vyjel z lodi asi po 45 minutách,zkrátka kamionů bylo tolik, že jsme na molu mezitím skoro usnuli), konečně sedíme v autobuse a před námi jsou husté černé bouřkové mraky. Blýská se a ani teplota (19 stupňů) nenapovídá tomu, že jsme přijeli do teplých jižních končin. Spousta blesků, bouřka střídá bouřku, zato veřejné WC nikde. Po hodinovém vyhlížení toalet máme štěstí: kde se vzal, tu se vzal řecký mladík v autě bez skel nám dává dobrou radu a hle – nacházíme příjemnou benzinku s WC a dokonce i s voňavou čerstvou kávou! Za okny se mezitím kocháme pohledem na přibývající pohoří, nádherný technický skvost – most Rio – Antirio s drahým poplatkem (64 eur za průjezd) a plynule přejíždíme do Akraty.

Přestalo pršet, teplota příjemných 26 stupňů a my zatavujeme na příznačné pláži- Pointa. Z autobusu se rozbíháme do modrozelené barvy moře. První naše koupání v moři během tohoto zájezdu (a pro některé naprosto první životní koupání v moři), jak skvělý pocit, že jsme tady! Pláž je oblázková, téměř bez lidí, voda průzračná, osvěžující. Dvouhodinový pobyt (první spálená ramena) a jedeme dál.

Pohled do hloubky Korintského průplavu mnohé z nás ohromí. Projíždí tudy zrovna jedna nákladní loď a co víc – právě se chystá k seskoku bungee-jumpingem dolů jedna mladá odvážlivkyně. Mohutné, působivé… Z Korintu je to do Ahtén co by kamenem dohodil (a zbytek došel :)). Už v 19hod místního času (máme o hodinu víc než v ČR) stavíme stany v piniovém háji.

Kemp je obyčejný, pro místního bosse pracuje „řecká úklidová četa“ bez pravidelné zubní péče, nebo-li „zub sem tam“. 🙂 Ale kdo s námi zažil Londýn, jen mávne rukou a jde se osprchovat do těžce regulovatelné vody (kdy se studená nekontrolovatelně střídala s velmi horkou). Pan a paní Dos to pojali jako další „rébus“ připravený na novojičínské středoškoláky při jejich dalekých cestách. Vaříme společně v kuchyňce, pak někteří ještě využijí místního bazénu a dělají si „bazénovou party“. A naše oslavenkyně Eliška Jeřábková (už na lodi) a Veronika Loukotová (nazítří v Athénách na vrcholku kopce Lykavitos) rozhodně zažívají netradiční narozeninové gratulace!! Za mohutného štěkání místních psů a hlučného zvuku cikád pozdě v noci usínáme.

26.6. – Trajekt

V brzkých ranních hodinách sbalit stan, spacák a vše, co máme, není tak snadné. My už to zvládáme velmi rychle, a tak nebyl problém v 8 hodin vyrazit směr přístav. Nalodili jsme se už v 11 hodin. Plavba lodí byla plynulá a velmi komfortní. No a kdo by se snad přeci jen nudil, mohl využít dvou bazénů s právě napuštěnou mořskou vodou (na hlavní palubě), nebo si po západu sluníčka zatančit na diskotéce v modré kavárně. Loď připlula do Řecka jen s malým zpožděním v 6:15 hodin.

25.6. – Serenissima Repubblica di San Marino

Po ranní kávě u Ossiacher See, jsme se přesunuli až do italské Ravenny. Tady jsme si prohlédli pěkný, malebný střed města, navštívili baziliku Drancesca, hrob renesančního spisovatele Dante Alighieriho a zůstalo trochu času i na koupi pravé italské pizzy, kávy a zmrzliny. Z Ravenny už to je jenom kousek do Republica di San Marino. Nejen, že jsme se zde ubytovali v nádherném, 4 hvězdičkovém kempu, ale také jsme stihli večerní prohlídku historického centra města. V jeho centrální části – v parlamentu – zrovna zasedali k večernímu ceremoniálu a o ulici dál jsme pracovali i my! Na schodech Dómu jsme za účastí kolemjdoucího publika zazpívali několik písní. Ve vyhlídkové restauraci na Torra primera pak někteří z nás vypili ještě jedno dobré italské kafe a někteří dokonce povečeřeli. Kolem 23. hodiny jsme se pak, opět plní dojmů, vrátili do kempu.

24.6. – Graz

Je za námi první kouzelný den! Počasí jako malované, Graz byl parádní, prošli jsme se na hrad (kam vedou veeeelmi prudké a točité schody), do zahrad, na nábřeží jsme zašli do „lasturové restaurace“, koncert na Univerzitě se povedl a nové halenky vypadaly velmi pěkně! Jen jemně foukající vítr dívkám cuchal vlasy a hlavně zvedal „halenkovou sukýnku“… :). To však rozhodilo (jemně) jen zpěvačky… Momentálně jsme tak šikovní, že už máme VŠICHNI postavený stan, postupně se vracíme ze sprch a dojídáme sehřáté konzervy od maminky. A ti z nás, kteří právě dojedli fazole, jistě budou mít i teploučko ve stanu. 🙂

Ráno se těšíme na další cesty, směr Ravenna a San Marino. Tento text dopisujeme s Filipem na asfaltu pod lampou u stanu, sice náročné podmínky, ale nádherné ticho a krásná okolní krajina,… 🙂 Dobrou!