Co více říct…

Vážení rodiče a čtenáři. Dnešek byl opět plný extrémů. Ještě dopoledne jsme zvesela zpívali před katedrálou Notre Dame, prošli si ji a dokonce jsme si polohlasem zazpívali i vevnitř. Teď se vracíme z Českého centra, kde jsme za zvuku hasičských sirén zpívali koncert. Nevím, co více k tomu říct, je těžké dnes psát veselé příběhy (které samozřejmě máme, například od Eiffelovky), když celá Paříž truchlí. Jsme v pořádku a to je hlavní. Jsme taky jedni z posledních, kteří si katedrálu prohlídli a mají na ni ty nejkrásnější vzpomínky. Zítra se vám ozveme s veselejšími zprávami, dnes bohužel takto smutně. Dobrou noc

Zdravíme z dalšího dne v Paříži. Všichni jsme v pořádku a míříme na koncert. S více zážitky a fotkami se podělíme poté.

Nic není jako obvykle

Přesně tohle se k dnešnímu dni hodí nejvíce. Vždycky se na zájezdy odjíždělo kolem 6-7 hodiny. Dneska to bylo už 5.30. Vždycky se čeká na Leilu, ale dneska byla spolu se svojí sestrou v autobuse jako první. A vždycky jsme cestovali autobusem, ale letos to bylo poprvé vzduchem.

Myslím, že nás můžu jménem svým i našich dirigentů pochválit, že let jsme zvládli na výbornou. Ani na letišti nebyla žádná komplikace, někteří dokonce seděli v letadle tak, jak si plánovali, jiní museli překousnout zkoušku osudu (alias PC systému). Nicméně, 13:05 jsme přistáli a od té doby nás paní Dos nenechala vydechnout. Bylo to však nádherné odpoledne, plné sluníčka i hlášek, které nastartovaly nový zájezd. Viděli jsme krásný luxusní obchodní dům La Fayette, poté jsme došli až na náměstí Plaze de la Concorde, kde jsme viděli Eiffelovku i sídlo parlamentu. Champs-Elysée pak učarovala svým kouzlem všem sboristům, kteří využili západu slunce pro své instagramové úlovky. Třešničkou byla návštěva Arc de Triumphe, tedy Vítězného oblouku. Teď už odpočíváme na hotelu, krokoměr ukazuje bezmála 16 tisíc kroků, ale to je jen začátek. Zítra nás čeká opět perný den a hlavně také koncert v Českém centru. Marek Sopuch dneska potkal v metru jednu Češku, kterou hezky pozval na koncert s tím, ať vezme dalších 10 kamarádek. Tak uvidíme, kolik jich nakonec dorazí.

P. S. Článek zítra přidáme po koncertě, nebojte 🙂

Rudolfinum 2019

Když se nám před třemi lety naskytla příležitosti zazpívat si v pražském Rudolfinu, neuvěřitelně jsme zalapali po dechu a společně s partnerským sborem KOS Litomyšl nacvičili pár písní. Letos se nám nabídka naskytla znovu, tentokrát i s možností sólového vystoupení, neváhali jsme ani minutu. Vždyť tahle nabídka se neodmítá.

V jedné reklamě se říká, že ta čokoláda je více než tisíc slov. My si ale myslíme, že než slova je více například toto video, které vytvořili Jakub Dostál a David Rajnoch.

Ráno, v úterý 2. dubna, se Pulci a Pulky spolu se svým smyčcovým kvintetem Cordes di Gioia nalodili do autobusu a po čtyrech hodinách už zkoušeli v Praze. Celý den se nesl ve znamení zkoušek, generálek, nácviků, ale také úžasné atmosféry – vždyť jsme v RUDOLFINU!

Celý program odstartoval o půl osmé večer, když si japonský orchestr z Kjóta přichystal nádherné překvapení v podobě národních tanců. Program se díky tomu lehce zpozdil (asi o 45 minut), ale pak už krása střídala nádheru. Nejprve vystoupili naši kluci ze Sextetu+, poté se k nim přidali všichni fialovo-bílí Pulci a Pulky a zazpívali třeba Na horách nebo A million dreams.

Po vystoupení našeho partnerského sboru KOS Litomyšl (kterému tímto ještě jednou moc děkujeme za tuto příležitost), jsme společně zazpívali písničky Adiemus a Praise His Holy Name (z ní můžete vidět tu velmi hravou fotku).

Následovala přestávka a pak vystoupení skvělého dechového orchestru z Japonska. Přes 80 členů souboru další hodinu zahrálo spoustu skladeb, nechyběla třeba ani česká Vltava. Zlatý hřeb programu nastal někdy v 10 večer, kdy už si všichni zpěváci a hráči orchestru společně zahráli a zazpívali japonskou modlitbu za oběti ve Fukušimě Hanawasaku (v překladu Květiny vykvetou) a na samotný závěr Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty.

Byl to nádherný večer plný hudby a zážitků, která se líbila nejen nám, ale snad i posluchačům, když nás odměnili potleskem vestoje. Moc děkujeme všem rodičům a znýmým, kteří se na nás přišli podívat a zároveň našim sbormistrům, díky kterým mohli někteří stát na prknech nejslavnější české koncertní síně už podruhé. A to se to prý stává jen jednou… 😉

Za všechny fotky děkujeme Martinovi Klumplerovi.

Jarní koncert opět předčil všechna očekávání

Každý rok, když zpíváme Jarní koncert, se všichni těší na část s maturanty. Ano, opouští nás zase skvělá banda lidí a zpěváků, ale svůj odchod vždy doplní nějakým vystoupením, které tu nostalgii alespoň lehce zmírní. A letos tomu opět nebylo jinak. Ale hezky popořádku.

Jak náš moderátor a zároveň bývalý člen sboru Šimon Hanzelka hned na úvod řekl, tento koncert bude jiný v jedné věci – nebude mít přestávku. Rozhodně to ale nebyla jediná věc, která se letos změnila. Měnil se například předseda sboru, nebo spíš předsedkyně. Po svém ročním působení v této funkci předala skvělá Markétka Pilná nástupnictví své kamarádce a spolužačce Barči Matušové, se kterou jsou ve sboru momentálně nejdéle ze všech sboristů.

Klasický repertoár v první půlce koncertu pak vystřídal krátký sestřih videa z Rudolfina, ve kterém jsme měli tu čest si zazpívat tři roky zpátky, tedy v roce 2016. Doufáme, že brzy uděláme film nový, protože už 2. dubna se na podiu Rudolfina zase ukážeme a neskutečně moc se těšíme. Po filmečku přišel na řadu náš první host, smyčcový kvintet Cordes di Gioia, se kterým jsme zazpívali píseň Adiemus a The Ground.

Druhou půlku koncertu po videu s názvem Posledních 12 měsíců se sborem a Sextetem+ měsíců zahájil druhý host Sextet+. Kluci zazpívali hned několik písní a zároveň mezi sebou přivítali další dva nové členy- Matěje Jandla a Davida Sochora. Jejich finská polka pobavila všechny přítomné v sálu a pak už si zavolali na podium i nás. Nastala tedy ta nostagická chvíle, kdy jsme po Short people zatajili dech a čekali, co letošní maturanti předvedou.

A opět to bylo něco nevídaného, jak už název článku říká. Tereza Orlitová na podium vběhla jako Celeste Buckingham s písní Run Run Run. Sotva začala zpívat refrén, vyrušil ji Ed Sheeran v podání Marka Sopucha. Ani ten nestihl dozpívat a už oba zmiňovaní tančili na píseň Boky jako skříň, kterou místo Ewy zazpívala Adéla Mičková. Proč si neosladit život za plat, když Žijeme len raz? Tímto navázala další maturantka Tereza Šimíčková. O tom, že život je báječný, zvláště když jste božská zpívala Tereza Vahalíková a velký pán a mág v kožichu Jakub Kyška celou fantastickou show zakončil svým rapem.

Po dojemném loučení ale následovala ještě jedna premiéra – vůbec poprvé jsme si zazpívali za doprovodu Cordes di Gioia píseň z muzikálu Největší Showman s názvem A Million Dreams.

Letošní maturanti předvedli, co všechno je sbor naučil (tedy nejen klasické duchovní písně v latině), poděkovali za veškeré zážitky a zkušenosti a někteří ukápli i slzičku. Pan sbormistr to vyjádřil přesně: ,,Ty jarní koncerty prostě mají své kouzlo…“

Fotografie: Tomáš Rajnoch

Zlatí z Bystřice nad Pernštejnem

Je čtvrtek 21. března a Pulci a Pulky výjimečně nemusí do školy na osm, ale až na devět. Před školou však stojí autobus a už netrpělivě vyhlíží své sboristy, kteří se vydávají na cestu do Bystřice nad Pernštejnem. Tam se totiž koná krajské kolo celostátní přehlídky sborů, na které zpěváci trénovali například povinnou skladbu Thomase Morleyho April is in my Mistress’s face. Kromě ní si zazpívali také Na horách, Velox Amoenum, Ubi caritas a společně se smyčcovým kvintetem také Adiemus od Karla Jenkinse.

Po vystoupení Puellae et Pueri zpíval také Sextet + a to například skladbu Loch Lomond nebo finskou polku. Po hodinové pauze jsme si všichni přišli do sálu poslechnout verdikt poroty, který zněl jasně – ,,Středoškolský smíšený sbor Puellae et Pueri získává zlaté pásmo a byl navržen na postup do celostátního kola, které se uskuteční v listopadu.“ Naši radost pak ještě zdvojnásobilo Zlaté pásmo pro Sextet+ a Speciální cena poroty za píseň Loch Lomond. Děkujeme proto našim sbormistrům, kteří nás vzroně připravili. Nezbývá než se těšit na finále v listopadu a doufat, že se nám výsledek podaří zopakovat.

Hlasy nažhaveny

Taky vás večer drží vzhůru milion snů? Nás totiž drží hlavně ráno, neboť druhý březnový víkend jsme už od rána začali zkoušet na našem soustředění ve Veřovicích. Sny máme opravdu veliké – 21.března nás čeká soutěž v Bystřici pod Pernštejnem. O týden později si zazpíváme na našem jarním koncertě v Beskydském divadle, na který, jak doufáme, už máte lístky. Duben pro nás bude také výzvou. 2. dubna se těšíme do Rudolfina, které bude takovou sladkou tečkou naší práce, nikoliv ale sezony. Z Prahy se totiž přemístíme do Fulneku, kde zazpíváme v neděli 7. dubna. A o týden později, v tu samou dobu, už budeme v Paříži, ze které se budeme pravidelně hlásit v našem deníčku. Těšíte se? My ano, hlasy máme nažhaveny!

P.S. Více najdete na našem instagramovém účtu puetpunj

Rozpětí našeho dirigenta
Nácvik se smyčci a klavírem do Rudolfina
Ranní procházka před zpíváním

Nová sezona je za dveřmi!

Vážení posluchači, milí rodiče sboristů, zkrátka příznivci našeho zpěvu – vezměte si do rukou diáře a barevný fix. Teď začne jízda!

Ve středu 27. března zazpíváme na našem tradičním Jarním koncertě. O pár dní později, 2. dubna vystoupíme spolu s našim partnerským sborem KOS Litomyšl a dechovým orchestrem z japonského Kjóta na jevišti Rudolfina. Zájemci o lístky za symbolickou cenu 99 Kč se mohou hlásit na emailové adrese
mgrandreadostalova@seznam.cz .

Ještě ten samý týden nás pak uslyšíte v kostele ve Fulneku a to přesněji v neděli 7. dubna. 15. dubna si poté zazpíváme v pařížském Českém centru.

Diář je to opravdu nabitý, nemyslíte? S kým se už brzy uvidíme? 🙂

Novoroční koncerty

Jak už to tak tradičně bývá, začne mrznout a my zrovna máme koncert. Letos to byly dokonce dva! 

Jako první jsme v neděli 6. ledna  potěšili posluchače v kostele v Šenově u Nového Jičína. Tam jsme odzpívali hodinový koncert plný koled, spirituálů a jednoho hudebního překvapení. Prostor dostal také Sextet+, který zazpíval tři nádherně laděné písně duchem Vánoc. 
Po něm jsme se přesunuli do kostele v Sedlnicích, kde zazněl stejný program i repertoár. Naším překvapením byl smyčcový kvintet Cordes di gioia, který dal pan sbormistr dohromady právě pro vánoční a novoroční koncerty. Ten se představil v Šenově i v Sedlnicích a to ve složení Jessie Campos, Babrora Fusková, Iva Pavelková a Terezie Holá, Marco Campos bohužel pro nemoc nemohl společně s dívkami hrát. 

Za doprovodu smyčcového (na novoročních koncertech bohužel) kvartetu jsme zazpívali dvě skladby – Adiemus a The Ground. Atmosféru písní podtrhly oba zcela zaplněné kostely a diváci, kteří každou píseň odměnili velkým potleskem.

Co nás ale čeká v novém roce? Budeme pilně trénovat a cvičit nové skladby na zahraniční výjezd do Paříže, a na tradiční jarní koncert, který se uskuteční ve středu 27. března. Už teď se na vás moc těšíme!

Sedlnice, 6. 1. 2019
Sedlnice, 6. 1. 2019
Sedlnice, 6. 1. 2019