Videa z Paříže

Je to tady! Dvě krásné videa našich basů z Paříže jsou právě online a my jsme moc rádi, že vám je můžeme ukázat. První je výtvorem Jana Bártka, druhé pak z nahrávky zpěvu sboristů vytvořil Jakub Dostál. Přejeme vám příjemný poslech!

Honzův pohled na Paříž
Kubova Paříž a našich milion snů…

Vážení rodiče a všichni čtenáři, kteří jste nás posledních pět dní sledovali. Náš pobyt se pomalu krátí, blížíme se na letiště Orly a brzy už budeme zpět doma. Vím, že jsme vám moc fotek neukázali, ale program byl každý den tak nabitý, že jsme byli rádi za postel a teplou sprchu. Sečteno a podtrženo, za 5 dní máme nachozeno 60,2 km, 95 569 kroků a kufry, které snad váží pořád stejně. (Zjistíme za chvilku na letišti). Velké poděkování patří našim úžasným sbormistrům Andrejce a Karlu Dostálovi, jak vidíte, opravdu nás nenechali vydechnout a my viděli Paříž ze všech stran. Další velkou oporou byl Martin Klumpler s manželkou a nejmladším členem zájezdu Jonáškem a taky paní Katka Redlová. Až se tedy dostaneme domů a k fotkám, připravíme zde galerii toho nejlepšího, co jsme viděli, nepřijdete ani o perličky a glosy vašich dětí. On-line přenos z Paříže končí, děkuju, že jste jej četli a spolu s námi zažili aspoň střípek toho dobrodružství, které se událo. Tereza Jelínková

Vážení rodiče, o vaše děti je dobře postaráno. Právě se vracíme z večerní procházky po Montmartru a Sacre Coeur. Do našeho hotelu je to ještě pár stanic metrem. Každý poslední den zájezdu děkujeme, hodnotíme apod, a nebojte, ani letos o to nepřijdete. Po dnešku ale máme přes 26 tisíc kroků, a tak budeme opravdu rádi, když sbalíme své zavazadlo a půjdeme si nechat o našich francouzských zážitcích zdát. Ráno se vám ozveme, teď už bonne nuit.

😴

Metrem až na konec Paříže

Po krátké včerejší zprávě vás dnes čeká double článek. Nebo alespoň dvojitý příliv fotek.
Snídani provázely záběry z tragédie, kterou se naštěstí už podařilo uhasit. Po ní jsme se metrem vydali na druhý konec Paříže, tedy do moderní čtvrti La Défense, kterou jsme prošli a pokochali se takovým malým New Yorkem. Ten jsme viděli ještě jednou i večer a to při projížďce lodí po Seině. To ale předbíhám. Během prohlídky moderní čtvrti se k nám také připojil bývalý sborista a IT podpora Filip Mitan, druhý specialista na IT Radim Kaděra přidává všechny tyto články z domu. Oběma ale patří velké díky.


Po moderně jsme se dostali na oběd a dostali jsme se také k článkům, které jsem psala já, nebo poskytoval pan Dostál médiím. Pět minut slávy z Paříže máme za sebou, ale popularita vyvolaná takovými okolnostmi nás rozhodně netěší. Pod některým z článků se objevil komentář, že jsme si sirky měli nechat doma. Nechali, ale stejně to asi dnes nestačilo, protože jsme stáli ve frontě na Eiffelovku asi dvě hodiny, než nám oznámili, že je nahoře nějaký problém a musíme počkat, než ho vyřeší. Takže jsme si Eiffelovku vyfotili a doufáme, že ji navštívíme ve čtvrtek. Čas nás totiž tlačil na projížďku lodí po Seině. Tu sice absolvovala jen polovina z nás, nicméně opravdu stála za to. Také zjišťujeme, že Paříž je opravdu obrovská a je dobře, že metrem se dá dojet skoro všude.


Teď už odpočíváme na hotelu, větráme boty, sdílíme si svoje zážitky a taky jíme. Naši skvělí vedoucí zájezdu dokonce zorganizovali večerní raut, na kterém ochutnáváme místní speciality. A tato pozitivní skutečnost se určitě přenese i do rána, protože na snídani vstáváme o celých 15 minut později. (tímto děkujeme opět našim vedoucím zájezdu, asi totiž proběhla věta: ,,Tak kolik jim dáme, Karle?”)

P.S. Pečlivě natáčíme na náš videoklip, tak se brzy můžete těšit!
P.S.2: Nezapomeňte také sledovat instagram našeho sboru, kam poctivě nahráváme jednu perličku za druhou – instagram.com/puetpunj

Co více říct…

Vážení rodiče a čtenáři. Dnešek byl opět plný extrémů. Ještě dopoledne jsme zvesela zpívali před katedrálou Notre Dame, prošli si ji a dokonce jsme si polohlasem zazpívali i vevnitř. Teď se vracíme z Českého centra, kde jsme za zvuku hasičských sirén zpívali koncert. Nevím, co více k tomu říct, je těžké dnes psát veselé příběhy (které samozřejmě máme, například od Eiffelovky), když celá Paříž truchlí. Jsme v pořádku a to je hlavní. Jsme taky jedni z posledních, kteří si katedrálu prohlídli a mají na ni ty nejkrásnější vzpomínky. Zítra se vám ozveme s veselejšími zprávami, dnes bohužel takto smutně. Dobrou noc

Zdravíme z dalšího dne v Paříži. Všichni jsme v pořádku a míříme na koncert. S více zážitky a fotkami se podělíme poté.

Nic není jako obvykle

Přesně tohle se k dnešnímu dni hodí nejvíce. Vždycky se na zájezdy odjíždělo kolem 6-7 hodiny. Dneska to bylo už 5.30. Vždycky se čeká na Leilu, ale dneska byla spolu se svojí sestrou v autobuse jako první. A vždycky jsme cestovali autobusem, ale letos to bylo poprvé vzduchem.

Myslím, že nás můžu jménem svým i našich dirigentů pochválit, že let jsme zvládli na výbornou. Ani na letišti nebyla žádná komplikace, někteří dokonce seděli v letadle tak, jak si plánovali, jiní museli překousnout zkoušku osudu (alias PC systému). Nicméně, 13:05 jsme přistáli a od té doby nás paní Dos nenechala vydechnout. Bylo to však nádherné odpoledne, plné sluníčka i hlášek, které nastartovaly nový zájezd. Viděli jsme krásný luxusní obchodní dům La Fayette, poté jsme došli až na náměstí Plaze de la Concorde, kde jsme viděli Eiffelovku i sídlo parlamentu. Champs-Elysée pak učarovala svým kouzlem všem sboristům, kteří využili západu slunce pro své instagramové úlovky. Třešničkou byla návštěva Arc de Triumphe, tedy Vítězného oblouku. Teď už odpočíváme na hotelu, krokoměr ukazuje bezmála 16 tisíc kroků, ale to je jen začátek. Zítra nás čeká opět perný den a hlavně také koncert v Českém centru. Marek Sopuch dneska potkal v metru jednu Češku, kterou hezky pozval na koncert s tím, ať vezme dalších 10 kamarádek. Tak uvidíme, kolik jich nakonec dorazí.

P. S. Článek zítra přidáme po koncertě, nebojte 🙂

Slovo sbormistrů

Milí naši příznivci, vážení rodiče, 
z našeho plánovaného pětitisícového okruhu severní Evropou jsme už ukrojili většinu, je čas na malé ohlédnutí za uplynulými dny. Na začátku jsme si moc přáli, ať je tento zájezd pohodový, ať jsou děti k sobě navzájem vstřícné, ať si vzájemně vypomůžou, když budou něco potřebovat, protože právě toto patří mezi ty vzácné zkušenosti, které jim výjezd s vrstevníky může dát. A tak jsme jenom zpovzdálí sledovali, jak se po prvním stavění stanů, kdy nejrychlejší stany stály za 15 minut a „nejpomalejší“ skoro za hodinu a půl :), zrychlují, takže po týdnu už mezi „stanaři“ nebyl žádný rozdíl. Během výjezdu naši sboráčci s radostí přijali nejen námi vařená 3 jídla „pro všechny“, ale také bonusové párky z konzervy, největší úspěch však slavila polévka – náš domácí hovězí vývar s kousky masa, mrkví… v prvním norském kempu (Vestby). Mnoho dětí poprvé „okusilo“ svou vlastní kuchyni, pochopilo, že co si uvaří, to si sní :), a i když jsme byli připraveni s vlastními rezervními jídly, nebylo to potřeba, všichni to zvládli!

Možná se zdá být neuvěřitelné, že jsme neřešili žádný zásadní problém. Ba co víc! Každý se naučil orientovat v kempech, studenti sami objevovali, že indukční vařiče v Norsku fungují na karty (díky Marku!), že se ve sprše za 5 minut zvládnou umýt i 3, protože 15 NOK/5min je opravdu vysoká cena za trochu vody, ale také například to, že sluchátka v muzeu Fram (při sledování filmu) jdou přepnout i na jiné jazyky (díky Pavle!). Zkrátka zvládli objevovat vše, především pak to, co ke „kempovému“ bydlení patří.

Myslím, že pro mnohé byl tento výjezd po mnoha stránkách naprosto novou dimenzí. Zažili dánskou ostrovní krajinu, jižní a střední Norsko plné hustých lesů, jezer a luk, na západě země kaňony, spousty vodopádů. Nechyběly hluboké fjordy (často přístupné jen díky umění našich řidičů – hoši Děkujem!), na jejichž vrcholcích ležel sníh. Opuštěná náhorní plošina Hardangervidda nabídla zbytky sněhu v kontrastu s „vymetenou“ oblohou, v údolích jsme se opalovali, jezdili na šlapadle, procházeli se k ledovcům… V horách stavěli sněhuláky a všude nás provázel symbol Norska – tradiční postava Trolla :). Počasí nám kromě dvou dnů dopřávalo pohled na stereotypně modrou oblohu a i letos jsme vypotřebovali dost panthenolu na příliš opálená těla některých z nás. Moc jsme si přáli PŘEDAT VÁM to NEJLEPŠÍ z Norska a také zažít trochu pozitivních „mezilidských“ okamžiků. Věřím, že se nám to povedlo, ale potvrdit to už musí Vaše děti a jejich vzpomínky… Bude jich určitě hodně. 😉

Andrea a Karel Dosovi 🙂

Pondělí 2. 7.

Ráno jsme se probudili za skřehotavého zpěvu baltských racků. Naposledy jsme složili stany, naložili věci do busu a vyrazili jsme na pláž. Někteří z nás si smočili ruce či nohy v moři, následně jsme moři zamávali a vydali se na cestu do centra města. Malmö, město moderní architektury, nás překvapilo i staršími stavbami. My jsme se šli podívat na dominantu města Turning Torso. Vysoká točitá budova s kancelářemi v nás vzbudila obdiv. Na pobřeží jsme natočili poslední záběry do připravovaného videoklipu. A tak se loučíme s tímto švédským městem. Čekání na trajekt si zkracujeme zpěvem českých písní. Jsme plni dojmů a zážitků, ale o tom vám povíme až doma.

Markét Petrášová

Foto: Markéta Pilná