Jak skoro zatkli Vojtu

Po náročné noci, kdy jsme si už plně uvědomili, že v příštích dvou týdnech rozhodně nespíme za úplné tmy a bude se to stále zhoršovat, si někteří z nás přivstali a vyrazili obhlédnout krásu Aarhusu (i když jen okrajově). Jiní si naopak pospali a chodili po společné chodbě s kartáčkem v ruce v době, kdy už jsme měli nakládat kufry do autobusu. Důležité však je, že jsme v Dánsku nikoho nenechali, rozloučili jsme se s naší drahou Kačkou Urbišovou, která nám v jejím nynějším městě zařídila koncert i ubytování a vyrazili jsme na dvouhodinovou cestu autobusem směrem k trajektu. Ani nalodění se samozřejmě neobešlo bez komplikací. Největším překvapením však byl fakt, že ačkoli měl Vojta Páter špatný palubní lístek, dokázal se domluvit svou lámanou angličtinou – úplně sám – a vystavili mu lístek nový. Na palubě jsme se museli vypořádat jen s nedostatkem místa pro natáčení videoklipu a poté byl čas sehnat si snad jediné teplé jídlo za dnešní den, trochu se projít po přídi a relaxovat. A samozřejmě zazpívat alespoň jednu píseň z našeho repertoáru, to nesmí chybět na žádném místě, které navštívíme.

Po tří a půl hodinové plavbě nás konečně vysadili ve vysněném Švédsku. Do Gøteborgu také přiletěli poslední členové zájezdu a naše sestava se zkompletovala. Teď nás čeká několikahodinová jízda k ubytování a oproti čtvrtečnímu dopoledni jde i v autobuse více cítit postupující únava. Nezbývá nic jiného, než si udržet dobrou náladu a doufat, že jsou v kempu sprchy.

Markéta Pilná

Foto: Markéta Pilná

Pátek 22. června

V pátek ráno sboristy a nesboristy vzbudilo sluníčko ve tváři. Dali si výbornou snídani, která se skládala z pečiva, sýru, šunky a ovoce. Nesměly zde chybět Snickersky a mísa s bonbóny. Dnes všechny čekal nejdelší přejezd. Museli přejet celé Německo a celé Dánsko, aby ve 20:00 mohli vystoupit v dánském kostele. Dánské hranice jsme s jásotem překročili o půl šesté. Koncert jsme tak tak stihli a dopadl skvěle. Spát dnes budeme v hostelu kousek od místa, kde jsme zpívali a zítra hurá zase na cestu.

Eliška Bártková

Foto: Radim Kaděra

A je to tady!

Dnešním dnem jsme začali naše další turné do severních zemí. Z Nového Jičína jsme vyjeli v 11:35 a celodenním cestováním v autobuse jsme přes Polsko dojeli do Görlitzu. Na místo jsme dojeli v 18:00, kde jsme se přemístili do kostelíku na generální zkoušku. V 19:30 jsme začali náš koncert a sklidili jsme velký úspěch! Přišlo se na nás podívat přes 70 místních a podařilo se nám prodat všechna CD. Nemohu nepřipomenout, když z našich řad, konkrétně Lukáš Goláň na konci vystoupení vystoupil a že publiku řekne pár slov. Opravdu jsem očekávala, že to budou pouhá slova díků, ale když spustil, tak se spustily i naše dolní čelisti. Nerozuměla jsem ani slovu, ale podle reakce lidí a jak gestikuloval, jsem pochopila, že toho řekl určitě víc. Smekám. S úsměvy na tvářích jsme došli do místní školy do tělocvičny na přespání. Po příchodu nastal klid a není se čemu divit, bylo tady pro nás nachystané jídlo, a to umíme ocenit. Ale uvidíme kdy bude klid přes noc. Totiž sbormistři i řidiči spí někde jinde než my, ale na starost nás má bývalý předseda Šimon Hanzelka, tak uvidíme jak se s tímto nelehkým úkolem popere.

Všem ostatním přeji dobrou noc.

Adéla Mičková

Foto: Radim Kaděra

5.7. – Neděle

Všechno sbalit, naložit a vyrazit. Loučení s apartmány, bohužel, je to tady… V Preveze máme my – sbormistři – sraz už v půl 11, takže je potřeba vyrazit nejpozději v půl 10 z kempu. Těšíme se na slova poroty, jsme zvědavi na výsledky… Jak to všechno dopadne? Současně však velmi opatrně přemýšlíme nad zpáteční cestou. Bude to hodně náročné a dlouhé… Uvědomuji si, že ačkoliv jsme tady i kvůli soutěži, náš hlavní cíl mise je splněn: Společně zakusit s novými i bývalými (tzv. zasloužilými) členy sboru dvoutýdenní výjezd do daleké, ale krásné země, okořeněné soutěžním vystoupením (Které je v tak silné konkurenci dobrých sborů, že letos vůbec nebude uděleno čestné uznání!). Vrátíme se bohatší o mnoho zážitků. Nejen historických,kulturních, ale i mezilidských, sborových… Ani fotografie nedokážou zachytit vše, co tady prožíváme. Ty krásné chvíle se zapadajícím sluncem, s relaxem na skoro soukromé pláži, fakultativní výlety, různé typy kempování, zkrátka – určitě bude na co vzpomínat. Děkuji (nejen za sebe a manžela), ale i za všechny sponzory, granty a dobré „duše“, které stojí za tím, že si tohle užíváme. Uvědomujeme si, jak je to všechno důležité, děkujeme!

4.7. – Soutěžní den

Budíček v 7hod je jenom pro některé členy, protože naše skupina ranních běžců se už vrací ze svého každodenního několikakilometrového běhu podél mořského pobřeží. Trochu běhu, rozdýchat se, rozběhat se, několik hlasových cvičení a hurá na snídani. Po snídani další rozezpívání, přejezd do Prevezy v 9hod. V 9:45 máme sraz s našimi průvodkyněmi, které nás však, bohužel, nečekají. Někde se zdržely a my (už jemně nervozní, protože zvukovou zkoušku máme už v 0:15hod jdeme s vaky a kroji do centra a soutěžní sál hledáme sami. Přicházíme tak tak. Jen co si odkložíme, volají nás na podium, kde máme zvukovou zkoušku. Byli jsme připraveni na ledacos, ale na tak dobrou akustiku opravdu ne. Je tady moc příjemná ozvěna, skoro jako kostel. Budeme se těšit na soutěžní vystoupení – už teď si říkáme! V přidělené místnosti je velké horko. Dusno, hodně lidí, jedna zpěvačka nám omdlévá už tady. Je 34 stupňů a my začínáme na lastní kůži cítit „řecká vedra“. Naše hostesky konečně přichází, omlouvají se nám, že jsme se nějak minuli (?) a pozorňují nás, že je potřeba, aby byl sbor připraven v 11:30 v krojích u sálu. Bráním se, že vystupujeme až ve 12, že stačí v 11:45hod. Nakonec jsme připraveni v krojích již v 11:40 hod a protože je v místnosti nedýchatelno, stojíme na točitých schodech. Zde sice není o moc lépe, ale doufáme, že už brzy půjdeme na podium. Bohužel. Celá soutěž začala s časovým posunem, na nás přichází řada (soutěž) až ve 12:20! Takže na těch schodech nakonec čekáme 40 minut. :/ Je to velmi nepříjemné a předsoutěžní náladě to nepřidalo. Nakonec se však dočkáme. Nastupujeme na podium a skladby plynou. Jsme spokojení, zní to krásně a i když jsme tak dlouho čekali, zpěváci podávají velmi kvalitní výkon. Spokojenost ze všech jenom čiší… Hned po vystoupení se přes nákup v supermarketu (zítra – v neděli – je totiž všude zavřeno) vracíme do autobusu a do našeho kempu. Jak se těšíme do chladné mořské vody si umíte představit! 🙂 Zpěváci se opravdu hodně snažili, upujeme jim každému za výkon cornetto. Skvělá nálada nám vydrží po celý zbytek dne. Přesouváme se na podvečerní koncert na náměstí v Preveze, tady zpíváme spolu s dalšími 4 sbory od půl 10 (tedy oficiálně od půl 10, ale ve kutečnosti začínáme až o 15 minut později, řecký čas je totiž (jak stále více chápeme) velmi orientační. Taky jsme si všimli, že někteří Řekové se po odpolední pauze (siestě) už do práce ani moc nevrací. Posedávají u kávy, s cigaretou, velmi diskutují… Je možné, že je to jen důsledek událostí posledních dní a nedělního referenda, ale nevím, nevím..:). Cestou z Prevezy se ještě na půl hodiny zastavujeme na rozlučkové party v MANGO beach na břehu moře. Techno rytmy, diskotéka, 2 diskžokejové, alkoholové nápoje, spousta mladých mužů, kteří „přihlídží“ příchozím dívkám, celkem rušný noční bar. Zůstáváme jen krátce a velmi rádi se po půlnoci vracíme do svých apartmánů. Byl to dlouhý den.

3.7. – Přípravy vrcholí

Celodenní kombinace odpočinku, koupání a pospávání s hlasovými zkouškami jsou jasným signálem, že se nám blíží soutěž. V poledne pak na oběd domácí (české) vepřové na česneku s rýží (snažíme se s p. Kratochvílovou nakrmit vaše děti jak jen to jde – i nejde:), na večeři (řecká) ryba (jméno mi nějak vypadlo 🙂 opečená na grilu s bylinkami a se zeleninovou oblohou, zkrátka pokus o příjemnou atmosféru a pro děti o minimum starostí. Drobný rozruch působí nové kroje. Vyzkoušeli jsme si je a zjistili, že některé dívky mají sukně poměrně vysoko nad kolena, naopak jiné až téměř pod ně. Nu, teď už to moc nespravíme, ale snad to nebude náš výkon moc rušit. Hudební šátky jsou zatím odloženy, použijeme je pravděpodobně až na večerní Open – air koncert. Při rozhodování o jejich aranžmá na kroje se snad každá sboristka ozvala s jiným „ideálním“ nápadem, takže nakonec moc nevíme, jak šátky naaranžovat. :/ Nejvíce hlasů obdržela varianta šátků zapletených do drdolů. Nu, uvidíme…

Pan domácí nás prosil, abychom už dnes v kempu nezpívali, že přijedou víkendoví hosté a ti chtějí mít klid. Je pravda, že se na parkovišti u Acrogiali objevuje více aut, než během týdne. Odcházíme tedy k nedaleké kapličce, že si zde celý repertoár přezpíváme. Ale ejhle: ačkoliv jindy je zde naprostý klid, zrovna nyní se zde prohání pán na malé sekačce (tráva už je vskutku vysoká, až spálená). Co naplat, přesouváme se ještě o zatáčku dále. Po chvíli zkoušení nás však odtud vyhání mravenci. 🙂 Co to má znamenat? Že už toho zpěvu fakt bylo dost? 🙂

Milí rodiče, slunce pomalu zapadá a při pohledu na Vaše děti, které houfně na Wi-fi informují svůj svět o tom, jak se tady mají… (myslím, že dobře :)), si říkám, že už bych svůj dnešní text měla zakončit. Určitě jste o všem informováni. Ale kdyby přeci jen zapomněli na to podstatné, tak MOC prosím: Zítra ve 12hod řeckého času nám držte palce. P.S.- dovětek našeho pana doktora Laskafelda: A jak dopadneme, to se dozvíte po příjezdu do NJ. :))

2.7. – Ráj na Lefkadě a zahájení festivalu

Vynikající snídaně (zeleninovo-vaječný salát, čerstvé bagety, džus…) je příslibem příjemného dne! Rozezpívání (jako každé ráno), trocha rozcvičky a příprava na náročný den.V půl 11 vyjíždíme směr Lefkada. Je to jenom 70km. Naši představu „jednoduché“ cesty však výrazně komplikují rady pana domácího (odbočit v Agios Nicolaos doprava), dokonce i navigace nás tam tlačí, přitom se ale dostáváme do velmi úzkých uliček. Větve z okolních zahrad (olivovníky a další) se nám lámou o střechu autobusu a nakonec uvízneme v jedné z točitých uliček. Zleva na 3 cm od zaparkovaného černého auta, zprava 5 cm od bílé zdi. Dál to prostě nejde. Naštěstí si našeho zoufalého průjezdu všímá majitelka vozu, vychází ven a poté, co ze „sevření“ vycouváme, odjíždí s autem do sousedova vjezdu. Za poslední zatáčkou je už široká cesta a všichni si oddychujeme. Tento krátký úsek jsme jeli skoro hodinu, takže se nad zeleno-tyrkysové pláže dostáváme s mírným zpožděním, kolem půl 1. Ovšem – takovou barvu moře většina z nás ještě neviděla. To je NÁDHERA!!! Skutečný ráj na zemi. Autobus nadšeně volá Jééééé! :)) a fantastický řidič Aleš ukrajuje poslední serpentýny dolů – k pláži.Pak už jenom 5 hodin čeříme smaragdovou vodu chladnějšího (otevřeného – ostrovního) moře, užíváme si útesy, které vyčnívají nad hladinu a za dozoru plavčíků (Vlaďky a tentokrát i zkušeného oka sbormistra – horolezce pana DOs) skáčeme ze skalního výčnělku do moře. Na pláži si můžete vybraz z mnoha restaurací, (oproti té naší soukromé pláži je zde fakt hodně lidí), jedna z restaurací má jako číšnici dokonce Slovenku. Je příjemné v těchto končinách objednávat jídlo v měkké slovenštině. Postupně sem všichni přicházíme na jídlo (menu mají jen za 5 eur), až menu došlo… :).

Z Lefkady odjíždíme před 18.hodinou velmi „vymoření“ a v autobuse se převlékáme do sborových trik. Čeká nás úvodní ceremoniál a seznámení se sbormistry a porotou. Vše probíhá v naprosto přátelské a velmi srdečné atmosféře. Navzdory situaci přijíždějí všechny sbory kromě sboru z Ukrajiny, ale navíc je zde (oproti programu) další sbor ze Srbska. Celkem tedy 16 sborů z 9 zemí.

Po seznámení sbormistrů a poroty vycházíme do ulic. Je připraven velký průvod všech těles, jdeme za doprovodu bubenické kapely ulicemi Prevezy, kolemjdoucí si nás natáčí, tleskají, náš sbor je (jak jinak 🙂 nejživějším tělesem. Nejen, že zpíváme (Siyahamba,…), ale také rozjíždíme potlesky, mávání atd. Ano, ostatní sboristé jsou rozumní, šetří si hlasy na soutěžní vystoupení. Naše děti ale nelze „ubrzdit“, ta atmosféra večerních ulic, bubny a průvod dělá své. Jsou plni energie a euforie :). (Snad jim to v sobotu nebude chybět.:/)

Přicházíme k hlavní bráně Open garden theatru poblíž přístavního mola s mnoha jachtami, kde je připravena velká scéna pro zahajovací koncert. Každý sbor vchází do brány samostatně a jeho jméno čtou i s krátkým komentářem. Při představení našeho tělesa vcházíme a rozjíždíme mexickou – teda ŘECKOU :)) vlnu, na závěr které zvoláme „Kdo neskáče, není Čech.“ Odpovědí je nám bouřlivý potlesk všech těles a veřejnosti – publika z areálu. Večerní program je dlouhý. Představování všech, uvítací řeči hostů, děkování sponzorům, nakonec pak zní dvě hudební vystoupení: bubenická šou a Mše D dur Vivaldiho (smyčcový orchestr a 60 členný místní sbor). Nechybí ani krátký, ale velmi pěkný ohňostroj. Prozatím se nám festival velmi líbí!! Dnes byl velice náročný den, plný sluníčka a zážitků. Unaveni sedáme do autobusu na cestu zpět do apartmánu až ve 23 hodin. Ještě v autobuse prosíme (poměrně striktně), aby dnes byl (konečně!) v apartmánech i ve stanech skutečně klid už o půlnoci (což se prozatím některým sboristům stále nedaří dodržet…), dnes je ale velice rychle „mrtvo“ a děti dobrovolně uléhají hned po návratu do kempu. Zítřejší klidnější režim bude nutný. Budeme „ladit formu“ a hlavně odpočívat. 🙂

1.7. – Sborový (pěvecko-relaxační) den

Máme tady další slunečný den! Ranní rozezpívání po „sladké“ snídani (piškotová bábovka, chleba – veka, marmeláda, máslo, džus,…) a jdeme na to. Dělených zkoušek se mnozí báli, ale shodli se na tom, že jsou důležité. „Vyčistili“ jsme drobné nedostatky a 4 skupinky po 11-12 členech přezpívávaly celý soutěžní (i nesoutěžní) repertoár. Od poledne se pak všichni vrhají do vln (moře nám dnes přináší skutečně velké vlny) a v podvečerních hodinách se dokonce poprvé hrozivě zatáhne obloha (dosud vždy šedé mraky stáhly pryč okolní hory). Spouští se nejdříve silný vítr a pak liják. Apartmány jsou příjemným přístřeším, nicméně ani stany tentokrát nemají problém: jsou kryty velkými konstrukcemi s pevnou plachtou, přes níž žádné dešťové kapky neprosáknou. Během deště máme dvouhodinovou sborovou zkoušku. Jak se krásně zpívá!! Ba co víc, sboristé si tentokrát svůj zpěv vysloveně pochvalují, jsou rozezpívaní a ladí jim to

Společná večeře – český guláš s těstovinami – přišel rozhodně vhod. Pro zájemce o sladké byl pak jako bonus připraven „zákusek“: těstoviny s českým mákem, cukrem.. :). Byl o ně opravdu zájem!! Večer se bouře uklidňuje, a tak ti, kteří jsou zvyklí procházet večerní pláž a procházet se naší téměř soukromou mořskou zátokou na kamenech vybíhajících do moře, mohou rozjímat i dnes… Měsíc je právě v úplňku, jeho odraz na vodní hladině je silný a dává výrazné světlo do okolí.

Další den je u konce. Byl spíše relaxační (se třemi hodinami zpěvu). Autobus od pondělí stojí, plní si svou povinnou 48hodinovou pauzu. 🙂 Od zítřka už to začne: startuje soutěžní festival.

30.6. – Úterý

Početná skupina ranních zájemců o běh kolem moře vybíhá na ranní running s p. Kratochvílovou v půl 8. Den začíná a slunce jemně zesiluje svou intenzitu paprsků. Po řecké snídani v místní terasové restauraci s výhledem na moře začínáme první hlasovou zkoušku. Dělíme hlasy, pracujeme nejen hromadně, ale až skoro do 12 hodin pak i s chlapci. Práce a dolaďování je pořád dost, ale chybičky se odstraňují jedna za druhou a je to čím dál lepší! Nejistota některých tónů pomalu mizí, věříme, že tyto dny budou pro přípravu důležité. Sžíváme se také jako těleso, máme 16 chlapců (tedy 15 a 1 „tenorovou dívku“ Ivu :). Ve zbytku dne plánujeme oblehnout moře, vlny jsou stejně intenzivní jako včera, těšíme se na první skutečný relax na oblázkovém břehu. Večer nás čeká samostatná zkouška dívek, pak chlapců a mezitím všem připravíme dobrou českou večeři. Dnes určitě s domácí zeleninovou polévkou (brambory vezeme z vlastní zahrádky :). Dnes i zítra autobus musí stát a plnit povinnou 48hodinovou pauzu. Ve čtvrtek pak vyrazíme směr Lefkada.

Jak prozatím vnímáme celou místní situaci? Řekové jsou naprosto v pohodě. V jejich řeči vyznívá smutek, že to došlo tak daleko a říkají, že byl pro ně krok k euru krokem ke zkáze. Na nás to aktuálně žádný vliv nemá, ba naopak, zatím jsou spíš srdeční, vřelí, rádi, že jsme přijeli – navzdory situaci. v Athénách v kempu pan vedoucí smutně konstatuje, že se mu většina klientů odhlásila, takže je rád, že jsme přijeli aspoň my. Jedinou změnou je to, že na čerpacích stanicích nelze nabrat benzín na kartu, pouze za hotové. Nicméně i s tím jsme počítali, takže máme poměrně slušnou finanční hotovost – rezervu ;). Teď už jen aby to počasí vydrželoJe teploučko, kolem 25-28 stupňů, sluníčko trochu váhavě vykukuje zpoza bílých mraků. Snad během dne vyleze úplně, abychom přivezli domů i trochu opálená těla (- přání našich krásných zpěvaček :)). Moc zdravíme domů a děkujeme, že na nás tak myslíte!