29.6. – Pondělí (1. večer v kempu)

Noc již bez deště, přesto máme daleko více věcí, než při příjezdu do tohoto kempu. V samostatných taškách si odvážíme suvenýry a tašky mokrých věcí. Taky si uvědomujeme, že nám chybí maminky – tak sbalit kufry, jako ony, my asi nedovedeme! 🙂 Vyjíždíme po hodinovém nakládání (a tiše doufáme, že při zpáteční cestě už těch věcí opravdu ubude, protože na hranicích musí být uličky průchozí) směr Delphy. Už z velké dálky nás vítá Apollonův chrám a věštírna, které jsou vidět v březích kopců na kilometry daleko. Procházíme se po Svaté cestě, představujeme si, že tudy dříve procházeli lidé, kteří přinášeli oběti a poklady do místních městských pokladnic, nejzachovalejší z nich je Athénská.

Přicházíme až k divadlu a v momentu, kdy se rozhodneme, že si zde zazpíváme, padají z nebe první dešťové kapky. Někdo prohlašuje, že se asi Bohové zlobí, že chceme zpívat na posvátném místě, proto nejen nezpíváme, ale opouštíme areál a míříme směr kryté Archeologické muzeum. A skutečně, kapky ustávají. Muzeum je moc pěkné, fotíme se u kamenného „Omphalos“ – pupku světa, který ve starověku byl právě tady – v Delphách! Po krátké 45minutové pauze na rychlý oběd ujíždíme směr ubytování – dalších 300 km, kam se dostáváme v 19:30 hod. Je tady nádherně. Ubytování v apartmánech – ve třípatrovém domě, všichni s výhledem na moře, přízemní apartmány dokonce s pěknými předzahrádkami. Hned vedle nás jsou pod velkou celtou „naši stanaři“, takže jsme vlastně všichni pohromadě.

A moře? Oblázková pláž v moři přechází do písečné, barva je bílo-světle zelená. A tak, ačkoliv je již pokročilá hodina, když paní „vedoucí plavkyně“(Kratochvílová) vyhlásí, že za 5 minut jde se zájemci do moře, přidáva se téměř polovina sboristů. Moře ukazuje svou sílu vln, do toho červený kotouč zapadajícího slunce… Do apartmánů a stanů odcházíme až před 21 hodinou. Byl to opět krásný den, plný změn a – jak jinak – se šťastným koncem. 🙂

28.6. – Hurá do Athén!

Už ráno mají někteří pocit, že to bude fakt horký den. Naštěstí je k nám počasí milosrdné, teplota jen 29 stupňů a občas se na obloze objeví mráčky. Výstup z autobusu pod Akropolí, když procházíme vstupní kontrolou pod Akropolí, zjišťujeme, že Řekové jsou velmi puritánští, co se délky sukní týče a ačkoliv nevstupujeme do kostela (kde to bývá problém), ale jen na otevřenou Akropoli, musí si 2 dívky z naší výpravyalespoň opticky „prodloužit“ délku svých kraťas, které mají podle kontrolorů příliš krátké. Ale naštěstí mikiny v batozích posloužily jako zakrytí nohou a nakonec se na Akropoli dostáváme všichni. Celá Akropole je nádherná a velmi působivá. Bohužel nám některé výhledy a fotky kazí těžká technika, která zde provádí opravu a rekonstrukci dvou částí… Inu i tady zub času zapůsobil a je nejvyšší čas začít opravovat. Přes Starou Agoru až k Place a dál k historickým úzkým uličkám města (plným obchůdků, suvenýrů, restaurací,…), kde máme téměř 2 hodinový rozchod. Před budovou řeckého parlamentu stíháme výměnu stráží, někteří se zde i fotí, ale zpívat nám zde není dovoleno. Nepokoušíme se to porušovat, už cestou sem jsme potkali dost policejních hlídek a jedna (i s autem) stojí i zde. Ano, zpíváme až na vrcholu pahorku Lykkavitos, kam většina z nás vyjíždí lanovkou (trochu jako na Petřín), ostatní si kopec vybíhají pěšky společně pak dohromady zpíváme Happy birthday pro Veroniku s parádním výhledem na celé Athény a s návštěvou malého bílého „vrcholového“ kostelíčku. Už při odjezdu z Athén vidíme na obloze mohutné černé mraky. Je nám jasné, že bouřka přijde, jenom bychom si ještě rádi nakoupili někde pečivo. Bohužel, je neděle a všechny obchodní domy jsou zavřené. Bereme tedy útokem všechny vody a balené pečivo v jedné čerpací stanici, místní majitel se spokojeně usmívá – během půlhodiny má útratu, kterou rozhodně nečekal. Do kempu přijíždíme s prvními kapkami deště. Mohutný liják, stany zkouší odolat. Blesky, trochu i vítr, něteré stany povolí a ložnice po půlhodinovém prudkém lijáku plavou. Všichni to bereme statečně, z mnoha stanů se dokonce ozývá smích a vtipné komentáře vzniklé situace. Po čase déšť ustává, domlouvají se náhradní noclehy u přátel, kteří nevyplavali. Dnes bude sice v několika stanech těsněji, ale vejdeme se. 🙂 Život plynule pokračuje dál. Vaříme večeře, sedíme před recepcí (kde chytáme Wi-fi a zbytky elektřiny), je stále krásně teplo. Večer pak máme jen jedno přání: aby stany do rána uschly a s přáním, aby poslední člen naší výpravy, který letí z Maroka přes Paříž a Kijev do Athén šťastně doletěl. Mara Baron nám ťuká na stan půl hodiny po půlnoci se slovy: Paní Dos, tak jsem tady! 🙂 Usínám s myšlenkou, jak je fajn, že jsou naše – vaše „děti“ skvělé, samostatné, spolupracující… Jen tak dál! 🙂

27.6. – Sobota

Ranní příjezd do Řecka (přístav Igoumenitsa) je mohutný. Po výstupu z lodi (přičemž náš autobus vyjel z lodi asi po 45 minutách,zkrátka kamionů bylo tolik, že jsme na molu mezitím skoro usnuli), konečně sedíme v autobuse a před námi jsou husté černé bouřkové mraky. Blýská se a ani teplota (19 stupňů) nenapovídá tomu, že jsme přijeli do teplých jižních končin. Spousta blesků, bouřka střídá bouřku, zato veřejné WC nikde. Po hodinovém vyhlížení toalet máme štěstí: kde se vzal, tu se vzal řecký mladík v autě bez skel nám dává dobrou radu a hle – nacházíme příjemnou benzinku s WC a dokonce i s voňavou čerstvou kávou! Za okny se mezitím kocháme pohledem na přibývající pohoří, nádherný technický skvost – most Rio – Antirio s drahým poplatkem (64 eur za průjezd) a plynule přejíždíme do Akraty.

Přestalo pršet, teplota příjemných 26 stupňů a my zatavujeme na příznačné pláži- Pointa. Z autobusu se rozbíháme do modrozelené barvy moře. První naše koupání v moři během tohoto zájezdu (a pro některé naprosto první životní koupání v moři), jak skvělý pocit, že jsme tady! Pláž je oblázková, téměř bez lidí, voda průzračná, osvěžující. Dvouhodinový pobyt (první spálená ramena) a jedeme dál.

Pohled do hloubky Korintského průplavu mnohé z nás ohromí. Projíždí tudy zrovna jedna nákladní loď a co víc – právě se chystá k seskoku bungee-jumpingem dolů jedna mladá odvážlivkyně. Mohutné, působivé… Z Korintu je to do Ahtén co by kamenem dohodil (a zbytek došel :)). Už v 19hod místního času (máme o hodinu víc než v ČR) stavíme stany v piniovém háji.

Kemp je obyčejný, pro místního bosse pracuje „řecká úklidová četa“ bez pravidelné zubní péče, nebo-li „zub sem tam“. 🙂 Ale kdo s námi zažil Londýn, jen mávne rukou a jde se osprchovat do těžce regulovatelné vody (kdy se studená nekontrolovatelně střídala s velmi horkou). Pan a paní Dos to pojali jako další „rébus“ připravený na novojičínské středoškoláky při jejich dalekých cestách. Vaříme společně v kuchyňce, pak někteří ještě využijí místního bazénu a dělají si „bazénovou party“. A naše oslavenkyně Eliška Jeřábková (už na lodi) a Veronika Loukotová (nazítří v Athénách na vrcholku kopce Lykavitos) rozhodně zažívají netradiční narozeninové gratulace!! Za mohutného štěkání místních psů a hlučného zvuku cikád pozdě v noci usínáme.

26.6. – Trajekt

V brzkých ranních hodinách sbalit stan, spacák a vše, co máme, není tak snadné. My už to zvládáme velmi rychle, a tak nebyl problém v 8 hodin vyrazit směr přístav. Nalodili jsme se už v 11 hodin. Plavba lodí byla plynulá a velmi komfortní. No a kdo by se snad přeci jen nudil, mohl využít dvou bazénů s právě napuštěnou mořskou vodou (na hlavní palubě), nebo si po západu sluníčka zatančit na diskotéce v modré kavárně. Loď připlula do Řecka jen s malým zpožděním v 6:15 hodin.

25.6. – Serenissima Repubblica di San Marino

Po ranní kávě u Ossiacher See, jsme se přesunuli až do italské Ravenny. Tady jsme si prohlédli pěkný, malebný střed města, navštívili baziliku Drancesca, hrob renesančního spisovatele Dante Alighieriho a zůstalo trochu času i na koupi pravé italské pizzy, kávy a zmrzliny. Z Ravenny už to je jenom kousek do Republica di San Marino. Nejen, že jsme se zde ubytovali v nádherném, 4 hvězdičkovém kempu, ale také jsme stihli večerní prohlídku historického centra města. V jeho centrální části – v parlamentu – zrovna zasedali k večernímu ceremoniálu a o ulici dál jsme pracovali i my! Na schodech Dómu jsme za účastí kolemjdoucího publika zazpívali několik písní. Ve vyhlídkové restauraci na Torra primera pak někteří z nás vypili ještě jedno dobré italské kafe a někteří dokonce povečeřeli. Kolem 23. hodiny jsme se pak, opět plní dojmů, vrátili do kempu.

24.6. – Graz

Je za námi první kouzelný den! Počasí jako malované, Graz byl parádní, prošli jsme se na hrad (kam vedou veeeelmi prudké a točité schody), do zahrad, na nábřeží jsme zašli do „lasturové restaurace“, koncert na Univerzitě se povedl a nové halenky vypadaly velmi pěkně! Jen jemně foukající vítr dívkám cuchal vlasy a hlavně zvedal „halenkovou sukýnku“… :). To však rozhodilo (jemně) jen zpěvačky… Momentálně jsme tak šikovní, že už máme VŠICHNI postavený stan, postupně se vracíme ze sprch a dojídáme sehřáté konzervy od maminky. A ti z nás, kteří právě dojedli fazole, jistě budou mít i teploučko ve stanu. 🙂

Ráno se těšíme na další cesty, směr Ravenna a San Marino. Tento text dopisujeme s Filipem na asfaltu pod lampou u stanu, sice náročné podmínky, ale nádherné ticho a krásná okolní krajina,… 🙂 Dobrou!