Poslední den naší výpravy

Čtvrtý den patřil jezeru Lago Di Garda a poetickému městu Veroně. Ranní procházka u břehu azurově modrého jezera spojená s hromadným focením nás navnadila na poslední den naší výpravy. Ve Veroně jsme obdivovali její monumentální Arénu připomínající římské Koloseum, jejiž exteriéry našemu sboru posloužily také jako fotokoutek. Poté jsme se přesunuli pod balkón rodu Kapuletových, kde Shakespearův Romeo vyznával lásku své Julii. Bohužel pro nás se na stejné místo vydala také spousta turistů, takže jsme byli nuceni rozdělit se do skupinek a poznávat ostatní krásy Verony v menším počtu.

A co nás čeká dál? Už jen dlouhý návrat domů a přání dalších výjezdů, minimálně tak skvělých a bezproblémových, jako byl právě tento. Tak šťastnou cestu!

PuetPu v městě módy

Třetí den patřil poznávání města módy – Milána. Po zhruba čtyřhodinové cestě jsme dorazili do centra druhé největší italské metropole a ihned jsme spěchali na prohlídku velkolepého milánského Dómu. Katedrála nám nabídla nejen krásný interiér, ale také půvabný pohled na město ze střechy bohatě zdobené sochami. Ani mírný déšť nás nezastavil a druhou zastávkou byla světoznámá operní scéna La Scala. Komentovaná prohlídka v anglickém jazyce nás provedla muzeem, které je součástí budovy. Po krátkém rozchodu na „pozdní oběd” jsme nasedli do autobusu a vyrazili vstříc břehům Lago Di Garda.

Hurá k moři aneb druhá polovina dne za námi

Panoramatický přesun na západní pobřeží Itálie do oblasti Ligurské riviéry trval jen krátce a po ubytování v hotelu ve velkém přístavním městě La Spezia jsme se vydali na prohlídku vesnice Riomaggiore, která je první z 5 přímořských vesniček v chráněné oblasti Cinque Terre. Ne nadarmo patří mezi světové památky UNESCO. Po náročném turistickém sestupu (500 schodů) nám bylo odměnou večerní Ligurské pobřeží s útesy lemovanými barvenými domy a skalnatým vrásněním. Sboristé si dostatečně užili jedinečnou atmosféru tohoto přímořského letoviska, kam se sjíždí turisté z celého světa a od dobré večeře sboristy neodradila ani představa 500 schodů, které museli zase zpátky vystoupat k autobusu. Tento prosluněný a velmi teplý den (21° C ještě v 19:00) jsme zakončili procházkou po večerní La Spezii. V centru města to opravdu žilo, předzahrádky všech restaurací byly plně obsazené a vůně moře se linula městem. V pátek večer jsme usínali s myšlenkami na osvětlený přístav v La Spezii, kde kotví bitevní křižníky, vojenské ponorky a spousta jachet. 

Modena a Ferrari aneb polovina dne za námi

Vynikající snídaně s pravým italským kafíčkem (či cappuccinem) odstartovala nový den, jehož první polovina se nesla v duchu rychlosti. Netradiční Muzeum Enza Ferrariho (budova byla navržena architektem Janem Kaplickým) zaujalo nejen pánskou část výpravy (ačkoliv ti tam byli do poslední možné minuty). Dámy si kromě krásných vozů užily „tančících koutků“ a ba co víc, někteří sboristé si dokonce domů odváží fotografii svého vlastního vozu značky Ferrari. Je nutno dodat, že ani sbormistr neodolal a konečně vyvezl svou drahou choť.

Pizzagrande

Po náročném putování do 1100 km vzdálené Novellary a po návštěvě mnoha benzínových pump jsme ve 20:15 konečně dorazili do našeho partnerského města – cíle tohoto dne. I přes dlouhou cestu byla nálada v autobuse pozitivní, přátelská a klidná. Snad jen poslední kilometry se této situaci vymykaly, a to když jsme se v jedoucím autobuse převlékali do sborových krojů, rozezpívávali a dolaďovali repertoár na koncertní vystoupení. Ve 21:00 jsme stanuli před novellarským publikem a předvedli hodinový výběr skladeb z repertoáru PuetPu a Sextetu +. Publikum nás odměnilo dlouhým potleskem a zástupci města nám poté poděkovali mimořádně chutnými italskými pizzami grande. S plnými žaludky jsme kolem půlnoci konečně dorazili na hotelové pokoje a sladce usnuli.

Odjezd se blíží!


Video z Chorvatska!

Je to tady! I letos si můžete přiblížit atmosféru, která panovala na letošním výjezdu. Za video děkujeme našim členům, jmenovitě trio Dostál – Jakub, Radek, Karel a také děkujeme Kryštofovi Janíkovi.

96 hodin v ráji.

I takhle krátká doba stačí na to, abychom si naši sborovou dovolenou pořádně užili. Jak už bylo řečeno, letos jsme si ji vymodlili více než dost a myslím, že za všechny můžu říct, že se opravdu vydařila. Něco končí a vy víte, že na konci každého zájezdu děkujeme a děkujeme. Nejinak je tomu i letos. Opět děkujeme našim skvělým řidičům, že nás bezpečně dovezli tam (a doufáme, že i zpět) a k tomu dokonce přibrali kompetenci fotografů. Děkujeme Vlaďce Kratochvílové, že nám dělala z dálky plavčíka a díkybohu nemusela  do vody někoho zachraňovat. Díky všem Pulcům a Pulkám, že to zvládli i s dezinfekčními zastávkami a že to bylo zase boží. Díky třem super klukům – Davidovi, Patrikovi a Radimovi, že tak parádně fungovali a z Nového Jičína přidávali články na náš web, abyste si je mohli číst. A hlavně zase a opět – díky vám, paní a pane Dos, že nás pořád někam berete a staráte se. Něco končí a něco jiného začíná, říká se. Proto poslední poděkování věnuju vám, všem čtenářům, kteří četli tyto zápisky během našich pobytů v Barceloně, Paříži nebo Finsku. Děkuju, že jsem dostala tuhle šanci a mohla jsem reportovat z centra dění. Pevně věřím, že žezlo deníků převezmou mladší a já budu s radostí hltat, kde Pu&Pu dělá radost se svými zpěvy tentokrát. 

S velkým díky se loučí Tereza Jelínková

Znovu na cestě

Tentokrát hezky domů. Hlásíme, že jsme právě přejeli chorvatské hranice a už jsme ve Slovinsku. Večer znovu podáme hlášení a v brzkých ranních hodinách jsme doma.