video z naší cesty:

Francie 2016 - On Top of the World


zápisky o naší cestě:

Jak se nám změnily plány aneb coperto vstupuje na scénu

Určitě znáte Shakespeareovu tragédii Romeo a Julie. Také určitě víte, že se ve Veroně nachází Juliin balkon, ze kterého toužila po Romeovi. Myslíte si ale, že Shakespeare vymyslel coperto? No my už jo!

Ačkoliv se nám dnes ráno z pelíšků moc nechtělo, vidina, že je venku slunečno a jezero máme na dohled, byla lákavější. A tak jsme s ranním rozbřeskem vyběhli v několikačlenné skupině kolem jezera. Po "home-made" snídani jsme pak vyrazili přímo k Lagu, kde nás přivítaly labutě, křišťálově čistá voda a také malinkaté mušličky... Což procházku přímo vyžadovalo!

Po ní jsme si zavzpomínali na naši malou, ale krásnou zemičku s typickou českou kulajdou či hrachovkou (uvařené našimi vedoucími), kterou jsme si vychutnávali na terase se sluníčkem za zády. Připomnělo nám to tak teplé letní večery s miskou ovoce o letních prázdninách, které se nezadržitelně blíží!

Po obědě jsme dostali dvouhodinové volno, které každý strávil jak chtěl - srazy na terasách, sport či relax. S načerpanou energií jsme poté vyrazili do Verony, města zamilovaných, která nás nemohla nechat chladnými. A samozřejmě že jsme si nesměli nechat ujít zeď Julie či její balkon. Procházka kolem krásného Kolosea, historických budov a davů lidí v nás však vyvolala hlad a ten jsme chtěli udat v pizzerii na veronském náměstí. Hlad jsme sice udali, ale udali jsme i něco víc - v Itálii totiž platí tradice tzv. coperta - "povinně" napočítané dýško za příbor a ubrousek, které je v hodnotě 1 eura až po 2 a půl eura. S tím jsme sice nepočítali (a nejspíš ani naše peněženka), ale ukázali jsme dobročinnost, která se ukrývá v naších českých srdcích a s úsměvem a plným břichem jsme nasedli do autobusu.

Ten nás odvezl zpátky do kempu, kde musíme balit, abychom domů přivezli vše, co jsme nakoupili, dovezli či vytvořili... Je to až k neuvěření, že jsme před týdnem nasedali do autobusu s plnými taškami, prahnoucí po skvělých zážitcích... a zítra nasedneme do autobusu s poloprázdnými taškami, nabažení skvělých zážitků, ale hlavně s pocitem, že jsme zažili ten nejúžasnější zájezd, jaký jsme si jen mohli přát. Za to musíme mnohokrát poděkovat.

Nejprve naše velké díky patří našim parádním dirigentům Andrei a Karlu Dostálovým, kteří přes všechnu svou práci, stresy a zařizování neztráceli svůj optimismus a úsměv na rtech. Děkujeme, protože bez vás bychom tady vůbec nebyli! Dále nesmíme zapomenout na dva důležité pány řidiče - Renka a Slávka, bez nichž bychom všechny ty přejezdy, nástupy a výstupy opravdu nezvládli.

Co by byl takový zájezd bez pořádného průvodce, který se vyznal všude a podal super komentář? My jsme však jednoho měli a stálo to za to! Moc děkujeme Martinu Klumplerovi, který se této role ujal a i když to neměl někdy lehké (třeba v nákupním centru či při focení sboristů), dokázal vždy poradit a povzbudit.

Jestliže měl nějaký sborista problém se zdravíčkem či malé bolístko, pomohla mu naše paní zdravuška Vladimíra Kratochvílová, která se spolu s paní Dos také starala o nacpané bříška všech od prváků po maturanty. Díky tak patří i jí. Myslím si, že si každý z nás také zaslouží díky za to, co všechno pro ostatní udělal a bez nich by tenhle zájezd takový nebyl. Nakonec velké DÍKY patří i našim rodičům, kteří nás pustili a celou dobu sledovali naše webovky a věděli, že jejich děti žijí a mají se dobře.

Na závěr bych chtěla citovat text jedné písně,: "Tak to nenech jít, můžeme toho mít víc, my můžeme žít navždy", který přesně vystihuje to, co právě cítíme. Cítíme, že už se nemůžeme dočkat na další zájezd a že můžeme žít opravdu navždy.

P.S: Slovo dirigentů: A pozor - zítra nás (snad) čeká "třešnička na dortu". Protože panoramatická lanovka Funívia del Baldo, to se prostě musí zažít!! Za nás dospěláky - palec nahoru a velké DÍKY nejen této skvělé bandě, ale i všem sponzorům, grantové komisi města NJ, ale hlavně Vám - vážení rodiče. Jsme rádi, že jste nám své děti opět s důvěrou "půjčili", protože bez nich to zkrátka NEJDE! Bylo to moc fajn... Prostě - kdo nezažije - neuvěří!! A kdopak vás celé dny tak poctivě a vtipně informoval o každém našem kroku? Nadějná spisovatelka našeho sboru - TERKA Jelínková. Díky i tobě!! Nic z toho zpravodajství by se však neuskutečnilo kdybychom neměli Filipa Mitana - super človíčka, který měl svůj notebook vždy a všude a dokázal přes všechny překážky (počínaje terény, vybité baterky až po náročné přesouvání článků v nočních hodinách) přenášet naši cestu online.

(P.P.S: A těšte se na videoklip z naší cesty, bude... už brzy! David.rajnoch. cz - a uhánějte ho všichni, prosím!:))

Tereza Jelínková

Velikonoce se blíží - a to i v Jižní Evropě!

Co se vám vybaví, když se řeknou Velikonoce? Dospělým možná rodinná tradice, dětem určitě čokoládová vejce. Jak se však připravuje na Velikonoce náš sbor?

Den 7. začal po nočním přejezdu autobusem z Barcelony v jižní Francii prohlídkou filmového města Cannes. Nepotkali jsme sice žádnou Hollywoodskou hvězdu (protože i ty se přece musí připravovat na Velikonoce), ale před filmovým palácem jsme si alespoň stihli podat s Angelinou Jolie či Silvestrem Stallonem ruce - nebo aspoň zjistit, jak velké jsou jejich hollywoodské ručičky.

Abychom si však nepřipadali blbě, vynahradili jsme si "červený koberec" návštěvou parfumerie Fragonard. Zde jsme si tak jako Hollywoodské hvězdy doopravdy připadali. Dokonce i Velikonoce jsme potkali - mýdla ve tvaru vajíček, všude kolem zelená tráva... Po řádné prohlídce (a také nákupu), jsme jako poděkování zazpívali píseň Voro Voro, která se v parfumce moc líbila a vynesla nám menší voňavou pozornost.

Poté jsme opět nasedli do našeho vyhřátého autobusu směr Itálie. Kam tam? K největšímu italskému jezeru Lago di Garda. A co tam? Abychom vám nepřijeli domů spálení z barcelonského sluníčka, zůstaneme zde dva dny, které si pořádně užijeme u vody s kytarou a nádhernou přírodou. K večeři jsme dostali španělského ptáčka s bramborovou kaší od českých dirigentů, kterou jsme si ze svých ešusů snědli v útulných italských mobilhomech pro šest lidí, kde máme i přímotopy!

Poté už zbyl jen čas na spaní a načerpání síly a také lehkých emocí. Zítra nás totiž čeká nejenom procházka kolem Laga, ale také návštěva Shakespearovy Verony. A jaké to bude? Vždyť je to to nejromantičtější místo na světě!

Tereza Jelínková

Útok na stánky aneb když Puellae et Pueri nakupuje

Náše poslední ráno v nádherné Barceloně jsme opět vstávali za slunečného počasí. A ta se nám dnes opravdu hodila! Hned ránojsme se vypravili do Casy Milá, kterou možná znáte pod názvem La Pedrera. Tato stavba opět pochází z myšlenek skvělého architekta pana Antonia Gaudího. Těžko říct, jak mohl vymyslet tyto originální a nevšední stavby, které mají "zakázáno" stát podle pravého úhlu či rovné linie... Dvě hodiny na to jsme odcházeli na oběd na Plaza Catalunya, obrovské náměstí centra metropole - každý si zde přišel na své, od ovoce přes zeleninové bagety. Sluníčko ale svítilo i dál, a tak nám naplánovalo procházku přes hlavní turistickou třídu Barcelony La Rambla. Zde jsme našli to největší množství suvenýrů, pouličních prodavačů i umělců a také největší tržnici Barcelony - kde vyznat se je vážně uměním. Protože Antoni Gaudí ale umělcem byl, podívali jsme se také na jeho vůbec první dílo. Co myslíte, že to bylo? Můžete hádat a zítra Vám napíšeme správnou odpověď... A protože by nám bylo líto nezamávat ještě jednou Kryštofu Kolumbovi, stihli jsme se opalovat pod jeho sochou v parku s neuvěřitelně zelenou trávou.

Dnešek se tak nesl v duchu shopping day, což nám vůbec nevadilo. Zakončení báječného pobytu v Barceloně nám umožnil nákupní dům Diagonal Mar, který spolu s Primarkem sice provětral naše peněženky (informace pro rodiče: začněte hledat půjčky), ale na tváři nám vykouzlil úsměv, který jsme si spolu s plnými nákupními taškami odnesli o půl jedenácté do autobusu. Teď už jen zavřeme oči a hned ráno se zase probudíme jinde - v jižní Francii. Popřejte nám tak dobrou noc a zítra - Bonjour en France!

Tereza Jelínková

¡Hola Sagrada!

Už jste si někdy mysleli, že jste vážně viděli něco, co se ničemu nevyrovná? Že je to něco originálního, a jediného na světě? Upřímně, my taky. Jenže dnešek nás vyvedl z omylu. A to hned několikrát. Opět na dnes hlásili škaredé, zamračené počasí (které opět nevyšlo - dnes jsme měli až 22 stupňů). Opět jsme vstávali plní energie, kterou nám ještě dodala lahodná luxusní snídaně v našem hotelu. Ale program byl dnes jiný - a že toho bylo!

Hned po ránu jsme si udělali procházku na nejvyšší místo Barcelony - kopec Tibidabo nám ukázal celou metropoli jako na dlani. Poté následoval přesun do parku Güell. Ani ten nás nenechal chladnými - jednak se na nás usmívalo sluníčko a také jsme se usmívali my - ta příroda, která se mísila s originálními stavbami prvotřídního architekta Antonia Gaudího v nás vyvolávala obrovské emoce. A abychom Gaudímu poděkovali za jeho umění, ukázali jsme mu umění naše - v parku jsme si zazpívali pár písní a nechali se unášet city. Po dvou hodinách strávených v "džungli=muzeu", jsme se přesunuli do centra na oběd a také za nástěvou dominanty města. A tou je přece Sagrada Familia!

A v ní nám vážně došla slova. Nejspíš nelze popsat tu nádheru, která v nás probudila inspiraci, v jiných poznání či víru. Jedno jsme však měli společné - s otevřenými ústy a fotoaparáty v ruce jsme prošli krok za krokem celou katedrálu. Pak už jen zbyl čas na suvenýry. Protože v 18.00 jsme odstartovali na druhé straně Barcelony náš koncert v chrámu San Andrea. Asi nás rodiče budou muset naučit znovu mluvit, protože ani tady jsme nevydali ani hlásku. Tahle neskutečná budova s úžasnou ozvěnou na všechny strany byla na skoro hodinku a půl jen naše a my toho náležitě využili. Z našeho repertoáru zazněly ty nejlepší písně, opět jsme si pozvali na podium Sextet a španělské publikum bylo nadšené. Standing ovation a pozvánka na další koncert jsou toho důkazem. Večer opět nálézáme útočistě na hotelu a spinkáme a spinkáme.

Jaký že to byl den? Za všechny můžu říct, že jsme dnes jak emočně, tak fyzicky lehce vyčerpáni avšak neuvěřitelně štastní. Zažili jsme další ze skvělých dnů a toho si vážíme. Jsme za polovinou a co zítra? Překvapivě má být jasno a teplo. Tak uvidíme!

Tereza Jelínková

P.S. píše sbormistr: "Dnešní koncert v kostele San Andreu nadchl všechny přítomné a nejvíc byl překvapen místní pan farář i dirigentka španělského orchestru, kteří nás slyšeli poprvé a nevěřili vlastním uším. V nádherné chrámové akustice 3,48 vteřin vyzněly zejména táhlejší (pomalejší) skladby a Anička Majerová si vyzpívala skutečně nekonečný potlesk. A my? Jsme s manželkou na vaše děti velmi pyšní."

Dirigenti

A tak nám vzali nebe a dali nám moře

Včera večer jsme dostali informaci, že na nás dneska v Barceloně čeká heavy rain - což vůbec nevypadalo slibně. Další informací bylo, že čím více deštníků máme, tím je menší pravděpodobnost že bude pršet. No, nevím, zda ten deštník měli všichni, ale Barcelona nás uvítala jak nejlépe mohla - sluníčkem a 20 stupni. Po náročné noční cestě autobusem do metropole Katalánska jsme byli celkem vysťaveni, což ale vůbec nebránilo návštěvě Barcelonského akvária, které je považováno za nejvýznamnější akvárium v Evropě. Neméně významní byli i obyvatelé vod - viděli jsme mnoho vodních živočichů přes korýše, mořské koníky i žraloky. No a co bychom byli za sbor, kdybychom rybičkám nezazpívali při jízdě žraločím tunelem? Po úžasné prohlídce zbyl čas na suvenýry a oběd, jelikož nejenom žraloci touží po pořádné porci výtečného pokrmu.

Po pauze na oběd dostaly záhul naše nožky - prošli jsme se totiž těmi nejkrásnějšími, nejroztomilejšími ale také nejužšími uličkami celého Španělska, které nás zavedly do samotného centra metropole, přesněji do gotické čtvrti. A každý si zde přišel na své - na náměstí jsme našli jak pouliční prodavače se stánky, tak obchody modnich řetezců. Dokonce jsme také potkali Palau de la Musica Catalana - speciální obrovskou budovu, kterou si nechal postavit dávný španělský Katalánský sbor pro své vystoupení. Tato dechberoucí podívaná nám tak přihrála myšlenku, že pokud by se mezi čtenáři našel nějaký sponzor, rádi se domluvíme na spolupráci... Na hlavní turistické třídě La Rambla jsme nemohli přehlédnout sochu Kryštofa Kolumba, který měl původně ukazovat na Ameriku, kterou objevil, avšak ukazuje na Alžírsko.

Ne nadarmo se tak Barcelona zasloužila o titul 3. nejnavštěvovanějšího města Evropy - protože jak jeden z našich zpěváků vymyslel španělskou větu: "Esto mucho chucho"(v překladu: to byla ale krásná podívaná), potvrdil naše speciální a nezapoměnutelné zážitky. Po 48 hodinách jsme se dostali do hotelu, kde jsme umytí, navoňaní a zahalení v postýlkách. Teď zrelaxujeme v našem "náhradním domově" ještě další dva dny - přece se s Barcelonou nerozloučíme tak rychle!

Tereza Jelínková

Sluníčko, zpěv, moře.. vážně ještě nejsme v ráji?

Když nám včera na vrátnici hotelu řekli, že zítra bude škaredě, jen opatrně jsme ráno odhrnovali žaluzie. Venku však bylo už hned v 8 hodin ráno jasno. Tak takové škaredé počasí si dáme líbit! Hned po snidani jsme vyrazili do parku Phoenix, kousek od letiště. Přesouvali jsme se busem MHD a ačkoliv nás byly 2 skupiny, řidič linky nevěřícně opakoval, jestli fakt chci 25 lístků? Park nás uvítal Hudební fontánou, spoustou rozkvetlých květin, ale také krokodýly, papoušky, vydrami a do toho 20 stupni a sluníčkem. Co víc si přát? Po přesunu zpět do centra jsme nabyli pocit, že jsme na plážích v Kalifornii. Procházku po pláži a historickou části Nice zakončil rozchod na občerstvení.

Andrea Dostálová

V jednu hodinu byl čas se s Nice rozloučit - ačkoliv se nám z promenády vůbec nechtělo, zastávek je mnoho a tak jsme nasedli a doplňovali energii. Po asi 3 hodinách jsme dorazili na místo - na vyhlídku, která nám ukázala celý kaňon Verdon na dlani. Dechberoucně jsme mačkali spouště na našich fotoaparátech, ať vám můžeme ukázat ty překrásné okamžiky, které z hlavy nedostaneme ještě dlouho. Nakonec se kaňon vlévá do jezera Lac de Croix - a ani tohle místo nám nesmělo ujít! Po tak náročné, avšak super cestě nám pořádně vyhládlo a tak jsme jako správní Češi dostali do našich ešusů knedlíky a kuře na smetaně. Než opět nastal čas usednout do autobusu a jet o pár set kilometrů dál, rozloučili jsme se s jezerem pořádnou dávkou písní za doprovodu kytary - jen ten táborak nám scházel. Netruchlili jsme ale dlouho, protože ještě dnes projedeme další město - večerní prohlídka městečka Aix en Provance nám totiž přinese krásné sny a taky energii. Protože zítra bude vše opět jinak. Protože zítra nás čeká Barcelona a tam přece nemůžeme chybět!

P. S. Už Víte, jak se jmenují obyvatelé Monaka? No přece Monegaskové. ;-)

Tereza Jelínková

Síla moře aneb co když nás spláchne vlna?

Dnešní ráno nás probudilo sluníčko, které nás vylákalo na snídani. Tam jsme si mohli dát pravou italskou šunku či lahodné, čerstvé upečené croissanty. Luxusní hotel - luxusní snídaně! Po ní jsme se vydali směrem na západ - do Monaka. Byli byste schopni zahrát si ve slavném casině v Monte Carlu? A co teprve ta dechberoucí vyhlídka na celé Monako... To všechno a ještě víc jsme dneska ochutnali - přes krmení racků z pobřeží, procházku celou zemí a také nákupem tradičních Monackých žetonů - pověra totiž tvrdí, že když si žeton dáme do peněženky, budeme navždy štastní a bohatí. Při tom všem nám Michal natočil výborně záběry pro náš nový videoklip. Po západu slunce jsme usedli na pláži u moře, kde nás málem spláchly vlny. Večer jsme se přesunuli do francouzské Nice, která nás jako 5. největší město Francie přivítala pelíšky a teplým počasím. Sice je na nás únava vidět, ale my se nedáme a zítra zase budeme někde jinde. Kde? A jak to vlastně dopadne? Těšte se na zítřejší článek :-)

P. S. Malá kvízová otázka pro vás: Víte, jak se nazývají občané této maličké, avšak překrásné země?

Tereza Jelínková

Benzínky, řízky, noty - jsme na místě

5.30. Co všechno se dá dělat v 5.30 ráno? No, někteří v tuto dobu spí, někteří se vracejí z věčírků a jiní vstávají do práce. Co však dělá Puellae et Pueri? Odjíždí na skvělý zahraniční výjezd! A kam má namířeno? zastávek je mnoho. První den jsme zavítali do Itálie, konkrétně do Novellary, která nás přivítila 17° slunečným počasím. Toto městečko je naším partnerským městem, kde jsme odzpívali skoro 80 minutový koncert. Na našem programu nechyběl ani Sextet, který sboru výtazně pomohl svými pěti písněmi, z nichž dvě dnes zazněly úplně poprvé.V publiku zasedla nejen starostka Novellary, ale také kulturní atašé města. Potlesk byl opravdu upřímný a velkolepý, a i přes únavu z dlouhé cesty, jsme si odnesli z koncertu dobrý dojem. Po tomto výkonu jsme odjeli do hotelu President, abychom načerpali sílu potřebnou do dalších dní. A proč? Chcete vědět, jaký bude zítřejší den? Sledujte naše webovky :-) ADDIO!

Tereza Jelínková a Leila Hallal