Finsko 2017 

Závěrečné video

Finsko 2017




Den no.9

A co vám povíme doma?

Většina z nás si po večerce zadělala okenní rolety, aby nás ráno nebudilo světlo. Když jsme je ale ráno vytáhli, nejedna čelist spadla. Ve Vilniusu bylo asi 10 cm čerstvého sněhu! Ano, čtěte správně. Za okny našeho hostelu se třpytila ta bílá nádhera a autobus někde v ní. Před naším naloděním jsme ale dostali nejkrásnější a bezesporu nejlahodnější snídani za celý zájezd. Ovoce, zelenina, šunka, sýr, sladké i slané varianty. Bylo těžké ze snídaně odejít včas a ubírat se k domovu. Tolik kilometrů se však nedá ujet najednou a i díky tomu jsme viděli další kus historie. Přesněji řečeno hrad Trakai, vzdálený zhruba 30 km od Vilniusu. Ačkoliv stále sněžilo, hrad na izolovaném ostrově okouzlil nejednoho z nás. Vnitřní expozice kombinované s venkovními průchody nás sice nezahřály, ale závěr výjezdu jsme si nemohli přát lepší. Nyní sedíme v autobuse, do domova zbývá cca 360 km a všichni se těší na postele, domácí stravu, WiFi, ale hlavně na vás, naší milí rodiče, kteří jste poctivě četli a hltali každodenní zážitky Pulců a Pulek. A za to vám moc děkujeme. Když vás to baví, naše radost je dvojnásobná!

Den no.8

Mamma Mia!!

Ačkoliv tento výraz pochází z italštiny a my v Itálii vůbec nebyli, nenapadá mě lepší výraz pro poslední den našeho fantastického výjezdu. A nejen proto, že mamma mia běžela v autobuse na obrazovkách a každý si pobrukoval známé melodie od Abby. Po přejezdu 3 zemí Pobaltí (velká pochvala našim řidičům za především noční "akci") jsme se v autobuse probudili ve Vilniusu, hlavním městě Litvy. Autobus spočnul a my na našich nožkách prozkoumali celé historické centrum města a poznali mnoho rozličných architektur. Možná nebude lží fakt, že do Vilniusu se každý lehce zamiluje... Na oběd většina z nás zakotvila v originální litevské restauraci, a ochutnala jejich typické Zeppelliny - bramborové knedlíky. Ještě že po tak vydatném pokrmu následovala opět procházka. Ta se táhla druhou stranou města, takže jsme mrkli i na prezidentský palác. Pak už zbývalo jen dorazit na hostel, pořádně se sbalit, mnozí z nás využili tento čas ke spánku. Na véču opět vaří naše skvělá kuchařka Vlaďka vynikající guláš s těstovinami. A až do této doby všichni byli veselí. Nyní na nás ale doléhá únava a především nostalgie z blížící ho se závěru. Jestli sledujete odpočet na našich stránkách tak bedlivě jako my, rozhodně víte, že jsme na cestě už skoro 8 dní. A k tomu jsme potřebovali nejenom výborných, statečných ale hlavně báječných 50 sboristů i nesboristů, ale i další týmové duše. Náš pojizdný domov s horkou vodou, útočiště před zimou, bezedná "krabička". Někdo ji ale musí řídit, že? Velké díky patří našim řidičům Renému a Slávečkovi za jízdy bez komplikací a problémů a bezpečné dopravení Pulců a Pulek po severní Evropě - více jak 4000 km opravdu není málo. Při tak velkých tour by byl hřích se ztratit ve městě nebo i v národním parku. My ale měli našeho vždy usměvavého průvodce Martina, který zároveň svou dvouroli jako kameraman odvedl na jedničku. Právě jeho fotky se každý den použily k článku a vy jste mohli nasávat alespoň část atmosféry, která tu vládla. Hladová bříška nic nezazpívají! Tím se řídila naše zdravuška a kuchařka Vlaďka a její šikovné pravé ručičky. Jelikož nebyly žádné úrazy, mohla se soustředit čistě na kuchyni a musím za všechny říct, že španělský ptáček ve Finských lesích byl a bude opravdu nezapomenutelný. No a kdo že nás na cestu vzal? To největší poděkování patří našim dirigentům, manželům Dostálovým. Ti se na celou dobu cesty stali našimi náhradními rodiči, kolegy, přáteli ale hlavně oporou při všech náročných přesunech i sdílení radosti z koncertů. Jen díky nim jsme opět viděli kus světa a zažili dalších 8 nezapomenutelných dní. Opět jsme u konce, opět nás čeká přesun domů a opět těšení se na další výjezd. Děkujeme za vaši veškerou podporu a čtení, a věřte, že o nás uslyšíte ještě dřív, než dočtete tyto řádky.

Den no.7

Já vím, já bezpečně vím, že napořád se (s vámi) neloučím!

Jestli si někdy říkáte, jak ten čas letí, věřte, že pokud jste na cestách, letí rychleji dvojnásobně. A i když jsme dnes vstávali až v 9 (a to jen ty největší ranní ptáčata), čas letěl jako splašený. Po naložení zavazadel do autobusu jsme prvně okoukli místní pláž v Helsinkách se sluníčkem v zádech, a dojeli metrem do centra hlavního města Finska. Hoši, kteří chtěli strávit den discgolfem vystoupili o pár zastávek dříve a užili si den sportem, druhá skupina se vydala do víru velkoměsta, poznávat kultury a především památky. A těch je v Helsinkách opravdu nespočetně. Prohlídku zahájil Martin u náměstí senátu, a prohlídkou fantastického Dómu Helsinek, stavbou, kterou můžete vidět na každé pohlednici z tohoto města. Sluníčko stále svítí (nelze však říci že hřeje, a jak Filip poznamenal, je Česko vlastně docela na jihu...) a my pokračujeme dál! Po rozchodě na oběd a nákupy jsme pokračovali v tour. Vedení po odletu našich skvělých týmových duší Martina a paní Dos, přebírají manželé Kratochvílovi a vyrážíme směr nádraží, divadla a muzea, následuje další rozchod. Hodily se rukavice i čepičky, a tak všichni sboristi dorazili (téměř) nezmrzlí k přístavu. Pak už jen zbývala hodinka na odpočinek a momentálně se plavíme do Estonska, opět do Tallinnu. Určitě nejsem jediná, která by si pobyt prodloužila, a třeba se nám v budoucnu povede setkání jako Puellae let Pueri po 25 letech, třeba ve Finsku? V noci se zabydlíme v našem autobuse, abychom se zítra vzbudili o 600 km níže, kde nás snad přivítá příjemnější klima. Tak dobrou noc! :)

Den no.6

Vážení čtenáři našich web stránek,

jsme moc rádi, že je vás tolik :) a snad také díky našim stránkám můžete prožít alespoň trochu z těch mnoha zážitků s námi (velký dík zde patří Filipovi a Tereze, kteří místo vaření,vybalování, po příjezdu do kempu připravují text a fota na web pro vás.) Informací je stále spousta! Je to tady totiž kouzelné, krajina lesnatá, nedotčená, program velmi pestrý a rozhodně se nestíháme nudit. Máme za sebou oficiální část naší cesty, 4 realizované koncerty proběhly a nutno říct, že především ty v kostelech (včera a v Kaunas) byly naprosto reprezentativní a velmi důstojné. Jsme pyšní na to, že cestujeme právě s "naším" sborem - Puellae et Pueri. Včera jsme si navíc utvrdili myšlenku, že s vysokoškolským sborem Vanajan Nuorisokuoro rozhodně rádi zrealizujeme brzký koncert (snad jaro 2018?), včetně jejich ubytování u nás. Dnešní den byl ve znamení kratšího přesunu (130km) do národního parku REPOVESI. Přesto, že po ránu v předpovědi počasí slibovali ve východní části Finska sněhovou vánici a my jsme s napětím očekávali, kdy to od Ruska přijde, místo sněhu přišlo opět sluníčko! :) Počasí, které nás na našich cestách doprovází, je opravdu pravé - aprílové. Od + 17 (Tallin,...) po mínus 4. Dnešní původní plán jsme museli trochu upravit, neboť jezero je zatím stále zamrzlé. Proto jsme šli vyhlídkový okruh, jehož součástí byla i procházka po visutém mostě. Tady patří velká pochvala nejen těm, kteří se báli přes houpací most přejít a přesto, že nemuseli, chtěli to zvládnout, ale i těm, co se nabídli, že je povedou, mluvili s nimi, a tak poměrně bez problémů přešli společně na druhou stranu. A to je to, co nás těší dvojnásob: naši cestovatelé si dokážou pomáhat, i když vlastně až tak o nic zásadního nejde. Zároveň je bezvadné, že s námi cestuje tolik chlapců, kteří jsou ochotní a obětaví s čímkoliv pomoci, když je potřeba. Paráda!! Během devíti dní ujedeme téměř 4000km, je tedy jasné, že se autobusem přesouváme hodně hodin. Nicméně porovnání hlavních měst Pobaltí, Finska, trajekty a k tomu koncerty, to rozhodně stojí za to! Tuto stránku píšu v kempu, kde děti bydlí v parádních dřevěných (vyhřívaných) chatách.:) Zpíváme, natáčíme, fotíme, jsme spokojení, zkrátka užíváme si. Snad jen únava se trochu střádá a děti, navzdory našemu každodennímu přesvědčování, aby šly dnes spát aspoŇ před půlnocí, každý večer ponocují, ti nejvytrvalejší i do dvou hodin ráno. Zítra nás čeká dlouhé spaní, poprvé až do 10 hod, pak m etrem do centra Helsinek a jejich celodenní prohlídka. A už teď je jasné, že někteří se sem budou rozhodně chtít vrátit! :) Přeji příjemný večer a těším se na viděnou - na velikonoční pondělí ráno v NJ! :)
DosA

Den no.5

Čtenáři, rodiče,


dnes máme po koncertě, který se povedl, na programu menší oslavný večer. Někteří Finové se (dobrovolně) rozhodli dělat nám společnost. Někteří toho využívají a seznamují se, poznávají jiné kultury, porovnávají systémy školství, či procenta běžně dostupného alkoholu (to jen ti starší). Tímto sděluji, že na článku se intenzivně pracuje! Myslím, že očekávat ho můžete zítra (večer) :D I dnes můžete jít spát s pocitem, že o Vaše děti je dobře postaráno!
A k této vzácné příležitosti, kdy tu něco píšu, bych rád poděkoval Vám čtenářům, rodičům, za to, že čtete a zajímáte se! Je radost večer psát články a dávat je na web, když je za den cca 200 zobrazení tohoto webu :)

Filip Mitan
Admin

Mämmi!

Dobré ráno!
Možná jste si všimli, že včera se na našem webu neobjevil žádný příspěvek. Filip to za mě krásně přebral a informoval vás, že jsme v pořádku a máme společenský večer. Nyní však máme v Hämeenlině nádherné, sněhem zpestřené ráno a článek pro vás k tomu! Pátý den s datem 12.4.začal vynikající snídaní v našem lesním sídle, a následnou procházkou k sousednímu jezeru. Tam jsme díky Martinovi opět vymysleli záběry do videoklipu s dechberoucím výhledem v pozadí a určitě nejsme jediní, kteří se videoklipu nemůžou dočkat. Mezitím už ale řidiči startují autobus a vyrážíme směr město Turku Åbo. Unikátní historie spojená s nejkrásnějším discgolfovým hřištěm na světě zaujala celý sbor. Jedna skupinka se vydala do centra města s rafinovanými pravoúhlými ulicemi na památky a suvenýry a druhá(muži) vyrazila na discgolf. (Po návratu do autobusu těžko soudit, kdo se měl líp ;-)) Po návratu zpět do Hämeenliny a hand-made večeři na hostelu nastal čas našeho hlavního koncertu spolu se sborem Vox Vanajae. V atypickém kostele Kirkon kuvapankki jsme zazpívali naše nejlepší písně a třešničkou na dortu byla koncovka obou sborů, když jsme spolu s klavírním doprovodem zapěli Praise His Holy Name. Partnerskému sboru jsme poté předali drobné dárky a oni nás pak poctili svou návštěvou v našem hostelu. Možná ze začátku šokovaní Pulci a Pulky se postupem času seznámili a především ochutnali jejich finské specialitky - všelijaké cukrovinky, lékořici, karamelky, ale nejvíce asi zabodoval Mämmi, typický finský velikonoční pudink. Při tomto nasazení a zábavě Finové opustili náš příbytek až po půlnoci a my stihli alespoň pár hodin spánku. Nyní vyrážíme do národního parku Repovesi, kde si dáme do těla. A jak začal váš den? P. S. Večer se ozveme!

Den no.4

Čtyři roční období

5.20. Vražedné číslo. Alespoň pokud jde o vstávání. Přesně v tolik hodin jsme totiž dnes opouštěli prostředí našich velkých pokojů (20 lidí se vešlo na jeden pokoj), a vydali se do přístavu Tallink, a v 8 hodin vypluli na širé moře. Znáte tuhle naši píseň, že? A dneska jich bylo víc! I když jeli někteří trajektem poprvé, už v přístavu jsme věděli, že to bude skvělá cesta. Sluníčko nás celou dobu hřálo a na přídi jsme natočili několik krásných záběrů, které uvidíte už brzy. Dvě hodiny cesty utekly jako voda a bylo to tady. Konečně se vidíme, Finsko! Hned po příjezdu na finskou pevninu jsme nakoukli do Opery v Helsinkách, kde nám bylo sděleno, že to jediná budova určena přímo pro operu ve Finsku. Naše dvě skupiny, provázené šikovnými průvodkyněmi, viděly nejen hlavní stage a vstup, ale také zazpívaly a nakoukly do výtvarných ateliérů, kde se šijí šaty, boty, dělají kulisy ze dřeva, nákresy apod. Jeden náš účastník zájezdu zhodnotil, že je vlastně pak lehké být operní zpěvák, protože stačí "jen zazpívat". Další zastávkou bylo nákupní centrum Jumboo, kde milovníci discgolfu nakoupili disky na zítřejší trénink a milovníci jídla pro změnu dobrý oběd, po kterém se krásně v autobuse...spinkalo. Ačkoliv je Finsko zemí tisíců jezer, i měst má spoustu a bylo by škoda aspoň některé nenavštívit. Po Helsinkách jsme dojeli do Hämeenliny, kde momentálně dojídáme večeři a rozpalujeme krb, protože za okny začalo sněžit. Bydlíme v malebném prostorném domě uprostřed finských lesů. Třeba na nás vykoukne i los! Máme takové malé Vánoce! Ještě před večeří jsme spolu s dalším sborem odzpívali hodinový koncert v místní knihovně. Přítomní posluchači nevěřili svým uším, dvakrát si vyžádali přídavek a zakončení v podobě originální finské polky všem vyrazilo dech. Doufáme, že zítřek bude stejně vydařený, akorát by sněžit nemuselo. Tak uvidíme ráno.

Den no.3

Hop on, hop off

Když mi včera o půlnoci začal můj spolužák vysvětloval, že mu jeho chytrý telefon ukazuje, že v Rize bude dnes, 10.4. slunečno a 18°C, s nadšením jsem odložila podvlíkačky a vytáhla sluneční brýle. Ráno jsem však potřebovala to první. Sice nepršelo, ale bylo chladno a zataženo, takže spousta z nás vytáhla i rukavice. A podvlíkačky. Po naši home-made snídani jsme se opět museli rozloučit s kufry, a to jak s těmi menšími a někteří i většími,ale vždycky to zvládneme! Hned na to jsme vyrazili do centra největšího pobaltského města Rigy, kde žije přibližně 700 000 obyvatel, zvaných Lotyšů. Dominantním prvkem všech pobaltských republik je cihla, takže když už mají postaven kostel, zřídka kdy není cihlový. Náš průzkum toho města, dlouhý zhruba 2 km započal Martin u chrámu sv.Petra, poté jsme se přesunuli k Rižskému Dómu a k dalším mnoha památkám. Každý dostal mapu, takže jestli doputuje spolu s vaším sboristou domů, budete mít virtuální prohlídku doma. Během cesty jsme samozřejmě také zpívali, tančili náš tanec a především natáčeli záběry pro náš nový videoklip. To je však pořádná makačka, takže nás neminul oběd - Mc Donald nebo jiná restaurace, všichni ukojili hlad a možná nakoupili i suvenýry domů... Jelikož ale stále míříme na sever, jedeme dál. Naš řidiči nás naším pojizdným domovem vyzvedli v Rize a zamířili do dalšího severského města, čímž je Tallinn. Před hranicemi Estonska jsme s údivem v očích a otevřenou pusou spatřili moře, a díky nim jsme mohli ochutnat, jestli je i Baltské (velmi studené) moře slané. Těžko se nám odjíždělo, ještě když pár jedinců vidělo moře poprvé. 276 slov a stále nejsme u konce! K večeru jsme se uchýlili do krásného městečka Tallinn, kde jsme nasáli večerní atmošku, dali večeři, rychlou zkoušku a letíme do sprch. Zítra nás čeká trajekt do Helsinek, menší koncert a hlavně spousta zážitků. Buďte u toho s námi!

Den no.2

Singing it the speech of Angels

Momentálně píšu tento článek při frontě na naši večeři od Paní DOS a zdravotnice a kuchařky Vlaďky Kratochvílové. Dnes je na pořadu dne kuřecí vývar a svíčková. Typické české jídlo. Ale dnešek nebyl český ani trochu. Po včerejším nočním ubytovacím rituálu ve dvou hostelech v centru Kaunasu nastalo ráno, kdy každý vytáhl ještě své domácí zásoby jako pečivo, nebo chia kaše a čajíky a vyrazili jsme na prohlídku města. Litva, kde je cca 80% obyvatel vyznavačů katolické církve, byla zahalena do nádherné a okouzlující velikonoční nálady, která město vážně zkrášlila. Trhy dlouhé 3,5 km byly plné velikočních specialit, především z medu, ale také sýrů (pchutnali jsme) a velikonočních dekorací (kraslice, jalovcové větvičky,..) a bylo také zajímavé, že lidé tyto větvičky nosili do kostela a kropilli ji svěcenou vodou z kropenky. Po procházce jsme dorazili do autobusu, následoval rychlý převlek do krojů zimní varianty a rozezpívačka. Ve 12 jsme přijeli do bohatě zdobeného kostela Mergeles, kde jsme byli součástí mše.Poté jsme předvedli náš nejlepší výkon spolu s velkou pomocí Sextetu+.Nádherný kostel na nás dýchl skvělou ozvěnou a doplnil mráz po zádech. Jak jeden sborista řekl, byl to nejhezčí koncert za působení sboru. Důkazem tohoto odvážného tvrzení je fakt, že lidé seděli(pravda, většina stála, protože kostel nebyl schopný všechny posluchače pojmout) v transu se zavřenýma očima a nakonec nás odměnili pětiminutovým potleskem ve stoje. Spousta z nás odjížděla z Kaunas se slzami v očích... Poté si však převzali "dirigentskou" funkci naši řídiči a po náročné a kodrcavé cestě nás bezpečně přepravili do dnešního cíle. Tím je další země - Lotyšsko, kde jsme zamířili přímo do největšího a zároveň hlavního města Rigy. V Rize pro nás na zítřek chystá program náš průvodce Martin, a tak určitě zase uvidíme to nej. Nezbývá nám než popřát dobrou noc, protože tady v Rize máme o hodinu víc a postýlky volají. A pusťte si nějakou písničku od nás z YouTube, kdybychom vám moc chyběli.

Den no.1

Back and better than ever

Představte si mapu Evropy. Se všemi velkými i menšími zeměmi, pohořími, řekami a hlavně státy. A teď naše výjezdy. Při nedávných výjezdech sboru jsme už poznali Londýn, Norsko, Řecko, Barcelonu, Monako, Francii, Itálii, a tak nějak nám chyběl sever Evropy. A tak letos vyhrálo Finsko. Ale jen na severu nebudeme. Cesta do Finska bez letadla vede přes pobaltské republiky a Polsko a i ty máme v plánu navštívit. Pohodlně se usaďte, bude to nebeská jízda! Hned v sobotu ráno jsme pokořili rekord v čase nakládaných věcí. Můj skvělý a léty prozkoušený kolega Filip prohlásil, že v 6 je napsaný odjezd, 6.10 se tím myslí a v 6.20 se tak děje. Autobus ale v 6.30 odjel. (P.S. Filip odjel s námi ;)) Naši řídící Renek a Slávek to vzali dračím tempem směr Świętochlowice, kde jsme snad poprvé zpívali na parkovišti. Zmíněné obchodní centrum, kde jsme měli zpívat totiž bylo asi tak velké, jako naše Tabačka. Naše zpěvy spolu s velkou pomocí Sextetu+ ocenili obyvatelé tohoto starobylého městečka potleskem i malými dárečky pro každého z nás. Po tomto neoficiálním koncertě jsme opět hupli zpět do busu a vyrazili napříč celým Polskem. Jelikož naše hlasivky musíme neustále procvičovat, v autobuse dneska padaly nejčastěji věty jako:"Já musím dojíst ty řízky" nebo "Tak přesně tu věc jsem nechal doma" ale nejtrefnější byla věta mé drahé spolucestující při čekání ve frontě na záchod na benzínce (Poláci mají zřejmě povolen 1 záchod na 1 benzínovou pumpu), která mi důkladně vysvětlovala, že je sice ráda holkou, ale že by se jí momentálně spíše hodil....., aby mohla jít do lesa a rychle zpátky do teplého autobusu. Jinak se máme dobře :-D Sluníčko nám krásně prohřívá spící tváře v buse a ti co oka nezahmouřili, hrají na kytaru nebo hry, které nám dlouhé chvíle krátí. Tento článek dopisuju stále z autobusu, v němž nás neminou ještě minimálně 3,5 hodinky do dnešního cíle, jimž je litevské město Kaunas. Tam na nás čeká hostel, voňavé postýlky a všech 52 sboristů doufá, že i teplé sprchy. Dnešní den sice dobrodružstvím neoplývá, ale to vám hravě vynahradíme. Třeba hned zítra.