2.7. – Ráj na Lefkadě a zahájení festivalu

Vynikající snídaně (zeleninovo-vaječný salát, čerstvé bagety, džus…) je příslibem příjemného dne! Rozezpívání (jako každé ráno), trocha rozcvičky a příprava na náročný den.V půl 11 vyjíždíme směr Lefkada. Je to jenom 70km. Naši představu „jednoduché“ cesty však výrazně komplikují rady pana domácího (odbočit v Agios Nicolaos doprava), dokonce i navigace nás tam tlačí, přitom se ale dostáváme do velmi úzkých uliček. Větve z okolních zahrad (olivovníky a další) se nám lámou o střechu autobusu a nakonec uvízneme v jedné z točitých uliček. Zleva na 3 cm od zaparkovaného černého auta, zprava 5 cm od bílé zdi. Dál to prostě nejde. Naštěstí si našeho zoufalého průjezdu všímá majitelka vozu, vychází ven a poté, co ze „sevření“ vycouváme, odjíždí s autem do sousedova vjezdu. Za poslední zatáčkou je už široká cesta a všichni si oddychujeme. Tento krátký úsek jsme jeli skoro hodinu, takže se nad zeleno-tyrkysové pláže dostáváme s mírným zpožděním, kolem půl 1. Ovšem – takovou barvu moře většina z nás ještě neviděla. To je NÁDHERA!!! Skutečný ráj na zemi. Autobus nadšeně volá Jééééé! :)) a fantastický řidič Aleš ukrajuje poslední serpentýny dolů – k pláži.Pak už jenom 5 hodin čeříme smaragdovou vodu chladnějšího (otevřeného – ostrovního) moře, užíváme si útesy, které vyčnívají nad hladinu a za dozoru plavčíků (Vlaďky a tentokrát i zkušeného oka sbormistra – horolezce pana DOs) skáčeme ze skalního výčnělku do moře. Na pláži si můžete vybraz z mnoha restaurací, (oproti té naší soukromé pláži je zde fakt hodně lidí), jedna z restaurací má jako číšnici dokonce Slovenku. Je příjemné v těchto končinách objednávat jídlo v měkké slovenštině. Postupně sem všichni přicházíme na jídlo (menu mají jen za 5 eur), až menu došlo… :).

Z Lefkady odjíždíme před 18.hodinou velmi „vymoření“ a v autobuse se převlékáme do sborových trik. Čeká nás úvodní ceremoniál a seznámení se sbormistry a porotou. Vše probíhá v naprosto přátelské a velmi srdečné atmosféře. Navzdory situaci přijíždějí všechny sbory kromě sboru z Ukrajiny, ale navíc je zde (oproti programu) další sbor ze Srbska. Celkem tedy 16 sborů z 9 zemí.

Po seznámení sbormistrů a poroty vycházíme do ulic. Je připraven velký průvod všech těles, jdeme za doprovodu bubenické kapely ulicemi Prevezy, kolemjdoucí si nás natáčí, tleskají, náš sbor je (jak jinak 🙂 nejživějším tělesem. Nejen, že zpíváme (Siyahamba,…), ale také rozjíždíme potlesky, mávání atd. Ano, ostatní sboristé jsou rozumní, šetří si hlasy na soutěžní vystoupení. Naše děti ale nelze „ubrzdit“, ta atmosféra večerních ulic, bubny a průvod dělá své. Jsou plni energie a euforie :). (Snad jim to v sobotu nebude chybět.:/)

Přicházíme k hlavní bráně Open garden theatru poblíž přístavního mola s mnoha jachtami, kde je připravena velká scéna pro zahajovací koncert. Každý sbor vchází do brány samostatně a jeho jméno čtou i s krátkým komentářem. Při představení našeho tělesa vcházíme a rozjíždíme mexickou – teda ŘECKOU :)) vlnu, na závěr které zvoláme „Kdo neskáče, není Čech.“ Odpovědí je nám bouřlivý potlesk všech těles a veřejnosti – publika z areálu. Večerní program je dlouhý. Představování všech, uvítací řeči hostů, děkování sponzorům, nakonec pak zní dvě hudební vystoupení: bubenická šou a Mše D dur Vivaldiho (smyčcový orchestr a 60 členný místní sbor). Nechybí ani krátký, ale velmi pěkný ohňostroj. Prozatím se nám festival velmi líbí!! Dnes byl velice náročný den, plný sluníčka a zážitků. Unaveni sedáme do autobusu na cestu zpět do apartmánu až ve 23 hodin. Ještě v autobuse prosíme (poměrně striktně), aby dnes byl (konečně!) v apartmánech i ve stanech skutečně klid už o půlnoci (což se prozatím některým sboristům stále nedaří dodržet…), dnes je ale velice rychle „mrtvo“ a děti dobrovolně uléhají hned po návratu do kempu. Zítřejší klidnější režim bude nutný. Budeme „ladit formu“ a hlavně odpočívat. 🙂