To je ale zima!

To je ale zima! A bohužel, minimálně do Vánoc moc lépe nebude. Myslím, že teď je pravý čas ohlédnout se za sluníčkem, které jsme v minulých dnech měli. A to v Chorvatsku. Celý autobus se rozezněl songy v úterý 29. srpna, kdy náš sbor vyjel na soustředění do teplých krajin. Po zhruba 14 hodinách jsme dojeli do malebného kempu mezi Zaostrogem a Podacou a soustředění bylo zahájeno. No jenže jak se plně soustředit u moře? Je to jako s nějakým koktejlem – když se vše namíchá ve správném poměru, vznikne něco tak lahodného a delikátního. A o tom bylo celých 5 dní, které jsme v Hrvatske republice strávili. Ve středu jsme poprvé po třech měsících otevřeli noty (tedy až potom, co nás vyplavilo moře) a večer navštívili Zaostrog. Atmosféru městečka slunné Dalmácie ještě podtrhl romantický západ slunce, který rozněžnil nejednu duši. Ve čtvrtek už byla zkouška v plném proudu – dvě hodinky ráno, potom šup do vody, uvařit oběd (těstoviny základem každé chatky), užívání sluníčka, zpívání a pak další romantika – loďka Mali Zoran už čeká! Ta nás dovezla na protější ostrov Hvar s nádherným přístavem. Kdo chtěl, vyzkoušel moře na druhé straně Chorvatska, jiní se vydali ulevit svým kunám (ale jen těm papírovým, samozřejmě). No a večer? Po návratu z noční zpáteční plavby jsme ulehli do svých přístřešků – chatek – a na to, že byl konec srpna, bylo počasíčko víc než teplé. Páteční den jsme opět věnovali zpěvu, ale i vodě a vaření – na nudu tak rozhodně nezbyl čas. Jako poctiví sboristé jsme natrénovali spoustu nových písní, například na sobotní slavnosti. Zbytek autobusu, nesboristé, se pokaždé postarali o to, aby bylo na zkouškách co pít, na čem hrát a k tomu všemu ještě trpělivě od moře poslouchali, jak ze sebe necháváme vyjít zvuky (a teď otázka – bylo lepší být sboristou nebo nesboristou?). Za mě osobně ale musím říct, že to bylo úplně fuk. Tedy alespoň páteční večer. Byli jsme pozváni do místního kostela v Zaostrogu, abychom předvedli to nejlepší, co v našich hrdlech nosíme. Asi 45 minutový koncert odstartovala píseň Vanitas, pak jsme zapěli i naše klasiky jako Baba Yetu, Run To You nebo například Rozpomínání. Nejen sbor byl uchvácen akustikou, která se kostelem nesla, ale i většina posluchačů byla fascinována tím mohutným zvukem, který Zaostrog v pátek večer zažil. Po konečné skladbě Praise His Holy Name jsme si vysloužili standing ovation a diváci pak přídavek. Sobotní dopoledne jsme věnovali moři – jeho lehké vlny spolu se sluníčkem nám naposledy daly léto a po obědě jsme vyrazili směr Plitvická jezera, nejznámější jezerní komplex v celém Chorvatsku. Počasí si s námi však pěkně pohrálo – jak stavění stanů, tak celá noc byla doprovázena bouřkami. Oblečení nemělo kde schnout, ve stanech se tulili sboristi i nesboristi. Krušná to noc. Nejvíce nás mrzelo, že vše kolem plavalo, a tak návštěva Plitviček nebyla uskutečněna. Co nás ale mrzet nemusí, je tento výjezd. Opět se potvrdilo, že jsme sbor. Držíme za jeden provaz, jedeme na jedné vlně a je jedno, kolik nám je roků nebo kdo co chce v životě dělat. Jsme tým. Jsme kolektiv, a to především díky našim skvělým sbormistrům Andree a Karlu Dostálovi. Tým, co umí plavat a o to se postarala naše zdravuška (a bývalá závodní plavkyně) Vlaďka Kratochvílová. A ještě jedno se potvrdilo: že pět dní je dost na to, abychom oprášili staré a nacvičili nové písně, ale setsakramentsky málo na to, abychom si moře s naší legendární partou užili dosyta.