Jak skoro zatkli Vojtu

Po náročné noci, kdy jsme si už plně uvědomili, že v příštích dvou týdnech rozhodně nespíme za úplné tmy a bude se to stále zhoršovat, si někteří z nás přivstali a vyrazili obhlédnout krásu Aarhusu (i když jen okrajově). Jiní si naopak pospali a chodili po společné chodbě s kartáčkem v ruce v době, kdy už jsme měli nakládat kufry do autobusu. Důležité však je, že jsme v Dánsku nikoho nenechali, rozloučili jsme se s naší drahou Kačkou Urbišovou, která nám v jejím nynějším městě zařídila koncert i ubytování a vyrazili jsme na dvouhodinovou cestu autobusem směrem k trajektu. Ani nalodění se samozřejmě neobešlo bez komplikací. Největším překvapením však byl fakt, že ačkoli měl Vojta Páter špatný palubní lístek, dokázal se domluvit svou lámanou angličtinou – úplně sám – a vystavili mu lístek nový. Na palubě jsme se museli vypořádat jen s nedostatkem místa pro natáčení videoklipu a poté byl čas sehnat si snad jediné teplé jídlo za dnešní den, trochu se projít po přídi a relaxovat. A samozřejmě zazpívat alespoň jednu píseň z našeho repertoáru, to nesmí chybět na žádném místě, které navštívíme.

Po tří a půl hodinové plavbě nás konečně vysadili ve vysněném Švédsku. Do Gøteborgu také přiletěli poslední členové zájezdu a naše sestava se zkompletovala. Teď nás čeká několikahodinová jízda k ubytování a oproti čtvrtečnímu dopoledni jde i v autobuse více cítit postupující únava. Nezbývá nic jiného, než si udržet dobrou náladu a doufat, že jsou v kempu sprchy.

Markéta Pilná

Foto: Markéta Pilná