Hned po brzkém probuzení se náš sbor nastěhoval do svého druhého domova – autobusu – a vyrazil na dalekou cestu jižním směrem. Ačkoliv jsme všichni přesvědčovali sami sebe, že po téměř probdělých bílých nocích unaveni nejsme, při každém vjezdu do tmavého tunelu většina z nás upadla do hlubokého spánku a neprobudila nás ani povzbuzující slova pana Dos, abychom si trasu náležitě užili a zdokumentovali. Nejen, že jsme nedbali jeho slov, ale dokonce se nám povedlo prospat i jedno ze světových nej, a to čtyřiadvacetikilometrový Laerdalský tunel, nejdelší na světě. Předtím jsme však absolvovali krátkou procházku k pro nás již druhému ledovci. Po polovině cesty jsme měli možnost provětrat své peněženky a naplnit si žaludky dobrotami z dlouho vyhlíženého obchodu. Navzdory pomluvám o nepohodlných sedačkách jsme všichni bez problému přečkali i druhou polovinu trasy a k večeru jsme dorazili do očekávaného městečka Eidfjord. Hned po příjezdu nás paní Dos opět překvapila svými skvělými kuchařskými dovednostmi a již potřetí jsme mohli okusit pravé české jídlo. Po této vydatné večeři se náš sbor rozdělil na dvě skupiny, jedna zůstala v kempu a náležitě nabírala síly do dalších dnů, zatímco ta druhá se snažila využít poslední zbytky své energie k vítězství ve volejbalovém turnaji. Později večer jsme byli nuceni ukončit hru a odebrat se do svých doupat à la spacák.
Tereza Vahalíková, Radek Dostál
Foto: Markéta Pilná
