Ranní příjezd do Řecka (přístav Igoumenitsa) je mohutný. Po výstupu z lodi (přičemž náš autobus vyjel z lodi asi po 45 minutách,zkrátka kamionů bylo tolik, že jsme na molu mezitím skoro usnuli), konečně sedíme v autobuse a před námi jsou husté černé bouřkové mraky. Blýská se a ani teplota (19 stupňů) nenapovídá tomu, že jsme přijeli do teplých jižních končin. Spousta blesků, bouřka střídá bouřku, zato veřejné WC nikde. Po hodinovém vyhlížení toalet máme štěstí: kde se vzal, tu se vzal řecký mladík v autě bez skel nám dává dobrou radu a hle – nacházíme příjemnou benzinku s WC a dokonce i s voňavou čerstvou kávou! Za okny se mezitím kocháme pohledem na přibývající pohoří, nádherný technický skvost – most Rio – Antirio s drahým poplatkem (64 eur za průjezd) a plynule přejíždíme do Akraty.
Přestalo pršet, teplota příjemných 26 stupňů a my zatavujeme na příznačné pláži- Pointa. Z autobusu se rozbíháme do modrozelené barvy moře. První naše koupání v moři během tohoto zájezdu (a pro některé naprosto první životní koupání v moři), jak skvělý pocit, že jsme tady! Pláž je oblázková, téměř bez lidí, voda průzračná, osvěžující. Dvouhodinový pobyt (první spálená ramena) a jedeme dál.
Pohled do hloubky Korintského průplavu mnohé z nás ohromí. Projíždí tudy zrovna jedna nákladní loď a co víc – právě se chystá k seskoku bungee-jumpingem dolů jedna mladá odvážlivkyně. Mohutné, působivé… Z Korintu je to do Ahtén co by kamenem dohodil (a zbytek došel :)). Už v 19hod místního času (máme o hodinu víc než v ČR) stavíme stany v piniovém háji.
Kemp je obyčejný, pro místního bosse pracuje „řecká úklidová četa“ bez pravidelné zubní péče, nebo-li „zub sem tam“. 🙂 Ale kdo s námi zažil Londýn, jen mávne rukou a jde se osprchovat do těžce regulovatelné vody (kdy se studená nekontrolovatelně střídala s velmi horkou). Pan a paní Dos to pojali jako další „rébus“ připravený na novojičínské středoškoláky při jejich dalekých cestách. Vaříme společně v kuchyňce, pak někteří ještě využijí místního bazénu a dělají si „bazénovou party“. A naše oslavenkyně Eliška Jeřábková (už na lodi) a Veronika Loukotová (nazítří v Athénách na vrcholku kopce Lykavitos) rozhodně zažívají netradiční narozeninové gratulace!! Za mohutného štěkání místních psů a hlučného zvuku cikád pozdě v noci usínáme.