I takhle krátká doba stačí na to, abychom si naši sborovou dovolenou pořádně užili. Jak už bylo řečeno, letos jsme si ji vymodlili více než dost a myslím, že za všechny můžu říct, že se opravdu vydařila. Něco končí a vy víte, že na konci každého zájezdu děkujeme a děkujeme. Nejinak je tomu i letos. Opět děkujeme našim skvělým řidičům, že nás bezpečně dovezli tam (a doufáme, že i zpět) a k tomu dokonce přibrali kompetenci fotografů. Děkujeme Vlaďce Kratochvílové, že nám dělala z dálky plavčíka a díkybohu nemusela do vody někoho zachraňovat. Díky všem Pulcům a Pulkám, že to zvládli i s dezinfekčními zastávkami a že to bylo zase boží. Díky třem super klukům – Davidovi, Patrikovi a Radimovi, že tak parádně fungovali a z Nového Jičína přidávali články na náš web, abyste si je mohli číst. A hlavně zase a opět – díky vám, paní a pane Dos, že nás pořád někam berete a staráte se. Něco končí a něco jiného začíná, říká se. Proto poslední poděkování věnuju vám, všem čtenářům, kteří četli tyto zápisky během našich pobytů v Barceloně, Paříži nebo Finsku. Děkuju, že jsem dostala tuhle šanci a mohla jsem reportovat z centra dění. Pevně věřím, že žezlo deníků převezmou mladší a já budu s radostí hltat, kde Pu&Pu dělá radost se svými zpěvy tentokrát.
S velkým díky se loučí Tereza Jelínková
