31 dechů fuč

Takhle to vypadalo, když jsme dnes přijeli do našeho ubytování Garden Palace Resort Umag. Ale hezky popořádku.

Po snídani v režii každého z nás jsme vyjeli z Grazu na další hranice – tentokrát se Slovinskem. Po hladkém přejezdu následovala prohlídka jeskyně Skočjanska jáma a oběd. Na chorvatských hranicích proběhla drobná kontrola všech účastníků zájezdu a potom už přejezd do chorvatského Umagu. Večer jsme strávili každý po svém – koupáním v moři, zmrzlinou ve městě a teď už relaxací. A v té vlastně pokračujeme i zítra. Autobus FC Slovácko stojí a my si půjdeme užít moře. 

Vážení rodiče, příznivci sboru – nebojte se, o vaše ratolesti je dobře postaráno. Právě jsme vylezli z večerního koupání v moři a po celodenní cestě v autobuse a jeskyních ještě vyrážíme na zmrzku.
Ozveme se večer a přidáme i foto!

🍦

Nasedat!

Když dnes od gymplu odjížděl autobus, mnoho lidí mohlo být na pochybách. Ne, nepřeorientovali jsme se na fotbal (ačkoliv jsme jeli busem FC Slovácko), ani pan Dos nevyhodil půlku sboru. Jenže korona, která nás sužuje už pěkně dlouho, zakročila a my jsme opravdu rádi, že jsme v počtu 31 nakonec vyjeli.

První zastávkou na naší cestě je rakouské město Graz, do kterého jsme dorazili kolem 3 odpoledne. Protože máme nožičky stejně aktivní jako hlasivky, už o půl páté jsme si to kráčeli po hlavní třídě hlavního města Štýrska. Mnozí z nás zažili takový flashback, protože jsme v Grazu zpívali před dvěma lety (viz naše dnešní instastories @puetpunj), pro mnohé bylo město novinkou. V parném odpoledni jsme vyšlápli na kostelní věž s obrácenýma ručičkama, na Hlavním náměstí jsme obdivovali architekturu, jež jsme v prosinci 2018 kvůli vysokému vánočnímu stromu a tmě skoro nezaregistrovali. 

Po rozchodu na rakouskou večeři (hlavně v McDonaldu a Subway) jsme už zpět na našem ubytování a relaxujeme s nohama nahoře. Byl to náročný, ale krásný den. Takový ten, kdy si říkáte, že i přes to zpocené tričko a 10 km v nohách nemohlo být lépe. 

Chorvatsko 2020

11:03 – Na palubě nás zasedlo 31, roušek vezeme 4x víc. Právě jsme přejeli rakouské hranice a míříme směr Vídeň – Graz. Ačkoliv máme hodinu zpoždění kvůli dvěma kolonám ve Vyškově, pitný režim máme zajištěn. Více už brzy i s fotem.

🤪

Videa z Paříže

Je to tady! Dvě krásné videa našich basů z Paříže jsou právě online a my jsme moc rádi, že vám je můžeme ukázat. První je výtvorem Jana Bártka, druhé pak z nahrávky zpěvu sboristů vytvořil Jakub Dostál. Přejeme vám příjemný poslech!

Honzův pohled na Paříž
Kubova Paříž a našich milion snů…

Vážení rodiče a všichni čtenáři, kteří jste nás posledních pět dní sledovali. Náš pobyt se pomalu krátí, blížíme se na letiště Orly a brzy už budeme zpět doma. Vím, že jsme vám moc fotek neukázali, ale program byl každý den tak nabitý, že jsme byli rádi za postel a teplou sprchu. Sečteno a podtrženo, za 5 dní máme nachozeno 60,2 km, 95 569 kroků a kufry, které snad váží pořád stejně. (Zjistíme za chvilku na letišti). Velké poděkování patří našim úžasným sbormistrům Andrejce a Karlu Dostálovi, jak vidíte, opravdu nás nenechali vydechnout a my viděli Paříž ze všech stran. Další velkou oporou byl Martin Klumpler s manželkou a nejmladším členem zájezdu Jonáškem a taky paní Katka Redlová. Až se tedy dostaneme domů a k fotkám, připravíme zde galerii toho nejlepšího, co jsme viděli, nepřijdete ani o perličky a glosy vašich dětí. On-line přenos z Paříže končí, děkuju, že jste jej četli a spolu s námi zažili aspoň střípek toho dobrodružství, které se událo. Tereza Jelínková

Vážení rodiče, o vaše děti je dobře postaráno. Právě se vracíme z večerní procházky po Montmartru a Sacre Coeur. Do našeho hotelu je to ještě pár stanic metrem. Každý poslední den zájezdu děkujeme, hodnotíme apod, a nebojte, ani letos o to nepřijdete. Po dnešku ale máme přes 26 tisíc kroků, a tak budeme opravdu rádi, když sbalíme své zavazadlo a půjdeme si nechat o našich francouzských zážitcích zdát. Ráno se vám ozveme, teď už bonne nuit.

😴

Metrem až na konec Paříže

Po krátké včerejší zprávě vás dnes čeká double článek. Nebo alespoň dvojitý příliv fotek.
Snídani provázely záběry z tragédie, kterou se naštěstí už podařilo uhasit. Po ní jsme se metrem vydali na druhý konec Paříže, tedy do moderní čtvrti La Défense, kterou jsme prošli a pokochali se takovým malým New Yorkem. Ten jsme viděli ještě jednou i večer a to při projížďce lodí po Seině. To ale předbíhám. Během prohlídky moderní čtvrti se k nám také připojil bývalý sborista a IT podpora Filip Mitan, druhý specialista na IT Radim Kaděra přidává všechny tyto články z domu. Oběma ale patří velké díky.


Po moderně jsme se dostali na oběd a dostali jsme se také k článkům, které jsem psala já, nebo poskytoval pan Dostál médiím. Pět minut slávy z Paříže máme za sebou, ale popularita vyvolaná takovými okolnostmi nás rozhodně netěší. Pod některým z článků se objevil komentář, že jsme si sirky měli nechat doma. Nechali, ale stejně to asi dnes nestačilo, protože jsme stáli ve frontě na Eiffelovku asi dvě hodiny, než nám oznámili, že je nahoře nějaký problém a musíme počkat, než ho vyřeší. Takže jsme si Eiffelovku vyfotili a doufáme, že ji navštívíme ve čtvrtek. Čas nás totiž tlačil na projížďku lodí po Seině. Tu sice absolvovala jen polovina z nás, nicméně opravdu stála za to. Také zjišťujeme, že Paříž je opravdu obrovská a je dobře, že metrem se dá dojet skoro všude.


Teď už odpočíváme na hotelu, větráme boty, sdílíme si svoje zážitky a taky jíme. Naši skvělí vedoucí zájezdu dokonce zorganizovali večerní raut, na kterém ochutnáváme místní speciality. A tato pozitivní skutečnost se určitě přenese i do rána, protože na snídani vstáváme o celých 15 minut později. (tímto děkujeme opět našim vedoucím zájezdu, asi totiž proběhla věta: ,,Tak kolik jim dáme, Karle?”)

P.S. Pečlivě natáčíme na náš videoklip, tak se brzy můžete těšit!
P.S.2: Nezapomeňte také sledovat instagram našeho sboru, kam poctivě nahráváme jednu perličku za druhou – instagram.com/puetpunj

Co více říct…

Vážení rodiče a čtenáři. Dnešek byl opět plný extrémů. Ještě dopoledne jsme zvesela zpívali před katedrálou Notre Dame, prošli si ji a dokonce jsme si polohlasem zazpívali i vevnitř. Teď se vracíme z Českého centra, kde jsme za zvuku hasičských sirén zpívali koncert. Nevím, co více k tomu říct, je těžké dnes psát veselé příběhy (které samozřejmě máme, například od Eiffelovky), když celá Paříž truchlí. Jsme v pořádku a to je hlavní. Jsme taky jedni z posledních, kteří si katedrálu prohlídli a mají na ni ty nejkrásnější vzpomínky. Zítra se vám ozveme s veselejšími zprávami, dnes bohužel takto smutně. Dobrou noc