Když se nám před třemi lety naskytla příležitosti zazpívat si v pražském Rudolfinu, neuvěřitelně jsme zalapali po dechu a společně s partnerským sborem KOS Litomyšl nacvičili pár písní. Letos se nám nabídka naskytla znovu, tentokrát i s možností sólového vystoupení, neváhali jsme ani minutu. Vždyť tahle nabídka se neodmítá.
V jedné reklamě se říká, že ta čokoláda je více než tisíc slov. My si ale myslíme, že než slova je více například toto video, které vytvořili Jakub Dostál a David Rajnoch.
Ráno, v úterý 2. dubna, se Pulci a Pulky spolu se svým smyčcovým kvintetem Cordes di Gioia nalodili do autobusu a po čtyrech hodinách už zkoušeli v Praze. Celý den se nesl ve znamení zkoušek, generálek, nácviků, ale také úžasné atmosféry – vždyť jsme v RUDOLFINU!
Celý program odstartoval o půl osmé večer, když si japonský orchestr z Kjóta přichystal nádherné překvapení v podobě národních tanců. Program se díky tomu lehce zpozdil (asi o 45 minut), ale pak už krása střídala nádheru. Nejprve vystoupili naši kluci ze Sextetu+, poté se k nim přidali všichni fialovo-bílí Pulci a Pulky a zazpívali třeba Na horách nebo A million dreams.
Po vystoupení našeho partnerského sboru KOS Litomyšl (kterému tímto ještě jednou moc děkujeme za tuto příležitost), jsme společně zazpívali písničky Adiemus a Praise His Holy Name (z ní můžete vidět tu velmi hravou fotku).
Následovala přestávka a pak vystoupení skvělého dechového orchestru z Japonska. Přes 80 členů souboru další hodinu zahrálo spoustu skladeb, nechyběla třeba ani česká Vltava. Zlatý hřeb programu nastal někdy v 10 večer, kdy už si všichni zpěváci a hráči orchestru společně zahráli a zazpívali japonskou modlitbu za oběti ve Fukušimě Hanawasaku (v překladu Květiny vykvetou) a na samotný závěr Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty.
Byl to nádherný večer plný hudby a zážitků, která se líbila nejen nám, ale snad i posluchačům, když nás odměnili potleskem vestoje. Moc děkujeme všem rodičům a znýmým, kteří se na nás přišli podívat a zároveň našim sbormistrům, díky kterým mohli někteří stát na prknech nejslavnější české koncertní síně už podruhé. A to se to prý stává jen jednou… 😉
Za všechny fotky děkujeme Martinovi Klumplerovi.