Jarní koncert opět předčil všechna očekávání

Každý rok, když zpíváme Jarní koncert, se všichni těší na část s maturanty. Ano, opouští nás zase skvělá banda lidí a zpěváků, ale svůj odchod vždy doplní nějakým vystoupením, které tu nostalgii alespoň lehce zmírní. A letos tomu opět nebylo jinak. Ale hezky popořádku.

Jak náš moderátor a zároveň bývalý člen sboru Šimon Hanzelka hned na úvod řekl, tento koncert bude jiný v jedné věci – nebude mít přestávku. Rozhodně to ale nebyla jediná věc, která se letos změnila. Měnil se například předseda sboru, nebo spíš předsedkyně. Po svém ročním působení v této funkci předala skvělá Markétka Pilná nástupnictví své kamarádce a spolužačce Barči Matušové, se kterou jsou ve sboru momentálně nejdéle ze všech sboristů.

Klasický repertoár v první půlce koncertu pak vystřídal krátký sestřih videa z Rudolfina, ve kterém jsme měli tu čest si zazpívat tři roky zpátky, tedy v roce 2016. Doufáme, že brzy uděláme film nový, protože už 2. dubna se na podiu Rudolfina zase ukážeme a neskutečně moc se těšíme. Po filmečku přišel na řadu náš první host, smyčcový kvintet Cordes di Gioia, se kterým jsme zazpívali píseň Adiemus a The Ground.

Druhou půlku koncertu po videu s názvem Posledních 12 měsíců se sborem a Sextetem+ měsíců zahájil druhý host Sextet+. Kluci zazpívali hned několik písní a zároveň mezi sebou přivítali další dva nové členy- Matěje Jandla a Davida Sochora. Jejich finská polka pobavila všechny přítomné v sálu a pak už si zavolali na podium i nás. Nastala tedy ta nostagická chvíle, kdy jsme po Short people zatajili dech a čekali, co letošní maturanti předvedou.

A opět to bylo něco nevídaného, jak už název článku říká. Tereza Orlitová na podium vběhla jako Celeste Buckingham s písní Run Run Run. Sotva začala zpívat refrén, vyrušil ji Ed Sheeran v podání Marka Sopucha. Ani ten nestihl dozpívat a už oba zmiňovaní tančili na píseň Boky jako skříň, kterou místo Ewy zazpívala Adéla Mičková. Proč si neosladit život za plat, když Žijeme len raz? Tímto navázala další maturantka Tereza Šimíčková. O tom, že život je báječný, zvláště když jste božská zpívala Tereza Vahalíková a velký pán a mág v kožichu Jakub Kyška celou fantastickou show zakončil svým rapem.

Po dojemném loučení ale následovala ještě jedna premiéra – vůbec poprvé jsme si zazpívali za doprovodu Cordes di Gioia píseň z muzikálu Největší Showman s názvem A Million Dreams.

Letošní maturanti předvedli, co všechno je sbor naučil (tedy nejen klasické duchovní písně v latině), poděkovali za veškeré zážitky a zkušenosti a někteří ukápli i slzičku. Pan sbormistr to vyjádřil přesně: ,,Ty jarní koncerty prostě mají své kouzlo…“

Fotografie: Tomáš Rajnoch