5.7. – Neděle

Všechno sbalit, naložit a vyrazit. Loučení s apartmány, bohužel, je to tady… V Preveze máme my – sbormistři – sraz už v půl 11, takže je potřeba vyrazit nejpozději v půl 10 z kempu. Těšíme se na slova poroty, jsme zvědavi na výsledky… Jak to všechno dopadne? Současně však velmi opatrně přemýšlíme nad zpáteční cestou. Bude to hodně náročné a dlouhé… Uvědomuji si, že ačkoliv jsme tady i kvůli soutěži, náš hlavní cíl mise je splněn: Společně zakusit s novými i bývalými (tzv. zasloužilými) členy sboru dvoutýdenní výjezd do daleké, ale krásné země, okořeněné soutěžním vystoupením (Které je v tak silné konkurenci dobrých sborů, že letos vůbec nebude uděleno čestné uznání!). Vrátíme se bohatší o mnoho zážitků. Nejen historických,kulturních, ale i mezilidských, sborových… Ani fotografie nedokážou zachytit vše, co tady prožíváme. Ty krásné chvíle se zapadajícím sluncem, s relaxem na skoro soukromé pláži, fakultativní výlety, různé typy kempování, zkrátka – určitě bude na co vzpomínat. Děkuji (nejen za sebe a manžela), ale i za všechny sponzory, granty a dobré „duše“, které stojí za tím, že si tohle užíváme. Uvědomujeme si, jak je to všechno důležité, děkujeme!

4.7. – Soutěžní den

Budíček v 7hod je jenom pro některé členy, protože naše skupina ranních běžců se už vrací ze svého každodenního několikakilometrového běhu podél mořského pobřeží. Trochu běhu, rozdýchat se, rozběhat se, několik hlasových cvičení a hurá na snídani. Po snídani další rozezpívání, přejezd do Prevezy v 9hod. V 9:45 máme sraz s našimi průvodkyněmi, které nás však, bohužel, nečekají. Někde se zdržely a my (už jemně nervozní, protože zvukovou zkoušku máme už v 0:15hod jdeme s vaky a kroji do centra a soutěžní sál hledáme sami. Přicházíme tak tak. Jen co si odkložíme, volají nás na podium, kde máme zvukovou zkoušku. Byli jsme připraveni na ledacos, ale na tak dobrou akustiku opravdu ne. Je tady moc příjemná ozvěna, skoro jako kostel. Budeme se těšit na soutěžní vystoupení – už teď si říkáme! V přidělené místnosti je velké horko. Dusno, hodně lidí, jedna zpěvačka nám omdlévá už tady. Je 34 stupňů a my začínáme na lastní kůži cítit „řecká vedra“. Naše hostesky konečně přichází, omlouvají se nám, že jsme se nějak minuli (?) a pozorňují nás, že je potřeba, aby byl sbor připraven v 11:30 v krojích u sálu. Bráním se, že vystupujeme až ve 12, že stačí v 11:45hod. Nakonec jsme připraveni v krojích již v 11:40 hod a protože je v místnosti nedýchatelno, stojíme na točitých schodech. Zde sice není o moc lépe, ale doufáme, že už brzy půjdeme na podium. Bohužel. Celá soutěž začala s časovým posunem, na nás přichází řada (soutěž) až ve 12:20! Takže na těch schodech nakonec čekáme 40 minut. :/ Je to velmi nepříjemné a předsoutěžní náladě to nepřidalo. Nakonec se však dočkáme. Nastupujeme na podium a skladby plynou. Jsme spokojení, zní to krásně a i když jsme tak dlouho čekali, zpěváci podávají velmi kvalitní výkon. Spokojenost ze všech jenom čiší… Hned po vystoupení se přes nákup v supermarketu (zítra – v neděli – je totiž všude zavřeno) vracíme do autobusu a do našeho kempu. Jak se těšíme do chladné mořské vody si umíte představit! 🙂 Zpěváci se opravdu hodně snažili, upujeme jim každému za výkon cornetto. Skvělá nálada nám vydrží po celý zbytek dne. Přesouváme se na podvečerní koncert na náměstí v Preveze, tady zpíváme spolu s dalšími 4 sbory od půl 10 (tedy oficiálně od půl 10, ale ve kutečnosti začínáme až o 15 minut později, řecký čas je totiž (jak stále více chápeme) velmi orientační. Taky jsme si všimli, že někteří Řekové se po odpolední pauze (siestě) už do práce ani moc nevrací. Posedávají u kávy, s cigaretou, velmi diskutují… Je možné, že je to jen důsledek událostí posledních dní a nedělního referenda, ale nevím, nevím..:). Cestou z Prevezy se ještě na půl hodiny zastavujeme na rozlučkové party v MANGO beach na břehu moře. Techno rytmy, diskotéka, 2 diskžokejové, alkoholové nápoje, spousta mladých mužů, kteří „přihlídží“ příchozím dívkám, celkem rušný noční bar. Zůstáváme jen krátce a velmi rádi se po půlnoci vracíme do svých apartmánů. Byl to dlouhý den.

3.7. – Přípravy vrcholí

Celodenní kombinace odpočinku, koupání a pospávání s hlasovými zkouškami jsou jasným signálem, že se nám blíží soutěž. V poledne pak na oběd domácí (české) vepřové na česneku s rýží (snažíme se s p. Kratochvílovou nakrmit vaše děti jak jen to jde – i nejde:), na večeři (řecká) ryba (jméno mi nějak vypadlo 🙂 opečená na grilu s bylinkami a se zeleninovou oblohou, zkrátka pokus o příjemnou atmosféru a pro děti o minimum starostí. Drobný rozruch působí nové kroje. Vyzkoušeli jsme si je a zjistili, že některé dívky mají sukně poměrně vysoko nad kolena, naopak jiné až téměř pod ně. Nu, teď už to moc nespravíme, ale snad to nebude náš výkon moc rušit. Hudební šátky jsou zatím odloženy, použijeme je pravděpodobně až na večerní Open – air koncert. Při rozhodování o jejich aranžmá na kroje se snad každá sboristka ozvala s jiným „ideálním“ nápadem, takže nakonec moc nevíme, jak šátky naaranžovat. :/ Nejvíce hlasů obdržela varianta šátků zapletených do drdolů. Nu, uvidíme…

Pan domácí nás prosil, abychom už dnes v kempu nezpívali, že přijedou víkendoví hosté a ti chtějí mít klid. Je pravda, že se na parkovišti u Acrogiali objevuje více aut, než během týdne. Odcházíme tedy k nedaleké kapličce, že si zde celý repertoár přezpíváme. Ale ejhle: ačkoliv jindy je zde naprostý klid, zrovna nyní se zde prohání pán na malé sekačce (tráva už je vskutku vysoká, až spálená). Co naplat, přesouváme se ještě o zatáčku dále. Po chvíli zkoušení nás však odtud vyhání mravenci. 🙂 Co to má znamenat? Že už toho zpěvu fakt bylo dost? 🙂

Milí rodiče, slunce pomalu zapadá a při pohledu na Vaše děti, které houfně na Wi-fi informují svůj svět o tom, jak se tady mají… (myslím, že dobře :)), si říkám, že už bych svůj dnešní text měla zakončit. Určitě jste o všem informováni. Ale kdyby přeci jen zapomněli na to podstatné, tak MOC prosím: Zítra ve 12hod řeckého času nám držte palce. P.S.- dovětek našeho pana doktora Laskafelda: A jak dopadneme, to se dozvíte po příjezdu do NJ. :))

2.7. – Ráj na Lefkadě a zahájení festivalu

Vynikající snídaně (zeleninovo-vaječný salát, čerstvé bagety, džus…) je příslibem příjemného dne! Rozezpívání (jako každé ráno), trocha rozcvičky a příprava na náročný den.V půl 11 vyjíždíme směr Lefkada. Je to jenom 70km. Naši představu „jednoduché“ cesty však výrazně komplikují rady pana domácího (odbočit v Agios Nicolaos doprava), dokonce i navigace nás tam tlačí, přitom se ale dostáváme do velmi úzkých uliček. Větve z okolních zahrad (olivovníky a další) se nám lámou o střechu autobusu a nakonec uvízneme v jedné z točitých uliček. Zleva na 3 cm od zaparkovaného černého auta, zprava 5 cm od bílé zdi. Dál to prostě nejde. Naštěstí si našeho zoufalého průjezdu všímá majitelka vozu, vychází ven a poté, co ze „sevření“ vycouváme, odjíždí s autem do sousedova vjezdu. Za poslední zatáčkou je už široká cesta a všichni si oddychujeme. Tento krátký úsek jsme jeli skoro hodinu, takže se nad zeleno-tyrkysové pláže dostáváme s mírným zpožděním, kolem půl 1. Ovšem – takovou barvu moře většina z nás ještě neviděla. To je NÁDHERA!!! Skutečný ráj na zemi. Autobus nadšeně volá Jééééé! :)) a fantastický řidič Aleš ukrajuje poslední serpentýny dolů – k pláži.Pak už jenom 5 hodin čeříme smaragdovou vodu chladnějšího (otevřeného – ostrovního) moře, užíváme si útesy, které vyčnívají nad hladinu a za dozoru plavčíků (Vlaďky a tentokrát i zkušeného oka sbormistra – horolezce pana DOs) skáčeme ze skalního výčnělku do moře. Na pláži si můžete vybraz z mnoha restaurací, (oproti té naší soukromé pláži je zde fakt hodně lidí), jedna z restaurací má jako číšnici dokonce Slovenku. Je příjemné v těchto končinách objednávat jídlo v měkké slovenštině. Postupně sem všichni přicházíme na jídlo (menu mají jen za 5 eur), až menu došlo… :).

Z Lefkady odjíždíme před 18.hodinou velmi „vymoření“ a v autobuse se převlékáme do sborových trik. Čeká nás úvodní ceremoniál a seznámení se sbormistry a porotou. Vše probíhá v naprosto přátelské a velmi srdečné atmosféře. Navzdory situaci přijíždějí všechny sbory kromě sboru z Ukrajiny, ale navíc je zde (oproti programu) další sbor ze Srbska. Celkem tedy 16 sborů z 9 zemí.

Po seznámení sbormistrů a poroty vycházíme do ulic. Je připraven velký průvod všech těles, jdeme za doprovodu bubenické kapely ulicemi Prevezy, kolemjdoucí si nás natáčí, tleskají, náš sbor je (jak jinak 🙂 nejživějším tělesem. Nejen, že zpíváme (Siyahamba,…), ale také rozjíždíme potlesky, mávání atd. Ano, ostatní sboristé jsou rozumní, šetří si hlasy na soutěžní vystoupení. Naše děti ale nelze „ubrzdit“, ta atmosféra večerních ulic, bubny a průvod dělá své. Jsou plni energie a euforie :). (Snad jim to v sobotu nebude chybět.:/)

Přicházíme k hlavní bráně Open garden theatru poblíž přístavního mola s mnoha jachtami, kde je připravena velká scéna pro zahajovací koncert. Každý sbor vchází do brány samostatně a jeho jméno čtou i s krátkým komentářem. Při představení našeho tělesa vcházíme a rozjíždíme mexickou – teda ŘECKOU :)) vlnu, na závěr které zvoláme „Kdo neskáče, není Čech.“ Odpovědí je nám bouřlivý potlesk všech těles a veřejnosti – publika z areálu. Večerní program je dlouhý. Představování všech, uvítací řeči hostů, děkování sponzorům, nakonec pak zní dvě hudební vystoupení: bubenická šou a Mše D dur Vivaldiho (smyčcový orchestr a 60 členný místní sbor). Nechybí ani krátký, ale velmi pěkný ohňostroj. Prozatím se nám festival velmi líbí!! Dnes byl velice náročný den, plný sluníčka a zážitků. Unaveni sedáme do autobusu na cestu zpět do apartmánu až ve 23 hodin. Ještě v autobuse prosíme (poměrně striktně), aby dnes byl (konečně!) v apartmánech i ve stanech skutečně klid už o půlnoci (což se prozatím některým sboristům stále nedaří dodržet…), dnes je ale velice rychle „mrtvo“ a děti dobrovolně uléhají hned po návratu do kempu. Zítřejší klidnější režim bude nutný. Budeme „ladit formu“ a hlavně odpočívat. 🙂

1.7. – Sborový (pěvecko-relaxační) den

Máme tady další slunečný den! Ranní rozezpívání po „sladké“ snídani (piškotová bábovka, chleba – veka, marmeláda, máslo, džus,…) a jdeme na to. Dělených zkoušek se mnozí báli, ale shodli se na tom, že jsou důležité. „Vyčistili“ jsme drobné nedostatky a 4 skupinky po 11-12 členech přezpívávaly celý soutěžní (i nesoutěžní) repertoár. Od poledne se pak všichni vrhají do vln (moře nám dnes přináší skutečně velké vlny) a v podvečerních hodinách se dokonce poprvé hrozivě zatáhne obloha (dosud vždy šedé mraky stáhly pryč okolní hory). Spouští se nejdříve silný vítr a pak liják. Apartmány jsou příjemným přístřeším, nicméně ani stany tentokrát nemají problém: jsou kryty velkými konstrukcemi s pevnou plachtou, přes níž žádné dešťové kapky neprosáknou. Během deště máme dvouhodinovou sborovou zkoušku. Jak se krásně zpívá!! Ba co víc, sboristé si tentokrát svůj zpěv vysloveně pochvalují, jsou rozezpívaní a ladí jim to

Společná večeře – český guláš s těstovinami – přišel rozhodně vhod. Pro zájemce o sladké byl pak jako bonus připraven „zákusek“: těstoviny s českým mákem, cukrem.. :). Byl o ně opravdu zájem!! Večer se bouře uklidňuje, a tak ti, kteří jsou zvyklí procházet večerní pláž a procházet se naší téměř soukromou mořskou zátokou na kamenech vybíhajících do moře, mohou rozjímat i dnes… Měsíc je právě v úplňku, jeho odraz na vodní hladině je silný a dává výrazné světlo do okolí.

Další den je u konce. Byl spíše relaxační (se třemi hodinami zpěvu). Autobus od pondělí stojí, plní si svou povinnou 48hodinovou pauzu. 🙂 Od zítřka už to začne: startuje soutěžní festival.

30.6. – Úterý

Početná skupina ranních zájemců o běh kolem moře vybíhá na ranní running s p. Kratochvílovou v půl 8. Den začíná a slunce jemně zesiluje svou intenzitu paprsků. Po řecké snídani v místní terasové restauraci s výhledem na moře začínáme první hlasovou zkoušku. Dělíme hlasy, pracujeme nejen hromadně, ale až skoro do 12 hodin pak i s chlapci. Práce a dolaďování je pořád dost, ale chybičky se odstraňují jedna za druhou a je to čím dál lepší! Nejistota některých tónů pomalu mizí, věříme, že tyto dny budou pro přípravu důležité. Sžíváme se také jako těleso, máme 16 chlapců (tedy 15 a 1 „tenorovou dívku“ Ivu :). Ve zbytku dne plánujeme oblehnout moře, vlny jsou stejně intenzivní jako včera, těšíme se na první skutečný relax na oblázkovém břehu. Večer nás čeká samostatná zkouška dívek, pak chlapců a mezitím všem připravíme dobrou českou večeři. Dnes určitě s domácí zeleninovou polévkou (brambory vezeme z vlastní zahrádky :). Dnes i zítra autobus musí stát a plnit povinnou 48hodinovou pauzu. Ve čtvrtek pak vyrazíme směr Lefkada.

Jak prozatím vnímáme celou místní situaci? Řekové jsou naprosto v pohodě. V jejich řeči vyznívá smutek, že to došlo tak daleko a říkají, že byl pro ně krok k euru krokem ke zkáze. Na nás to aktuálně žádný vliv nemá, ba naopak, zatím jsou spíš srdeční, vřelí, rádi, že jsme přijeli – navzdory situaci. v Athénách v kempu pan vedoucí smutně konstatuje, že se mu většina klientů odhlásila, takže je rád, že jsme přijeli aspoň my. Jedinou změnou je to, že na čerpacích stanicích nelze nabrat benzín na kartu, pouze za hotové. Nicméně i s tím jsme počítali, takže máme poměrně slušnou finanční hotovost – rezervu ;). Teď už jen aby to počasí vydrželoJe teploučko, kolem 25-28 stupňů, sluníčko trochu váhavě vykukuje zpoza bílých mraků. Snad během dne vyleze úplně, abychom přivezli domů i trochu opálená těla (- přání našich krásných zpěvaček :)). Moc zdravíme domů a děkujeme, že na nás tak myslíte!

29.6. – Pondělí (1. večer v kempu)

Noc již bez deště, přesto máme daleko více věcí, než při příjezdu do tohoto kempu. V samostatných taškách si odvážíme suvenýry a tašky mokrých věcí. Taky si uvědomujeme, že nám chybí maminky – tak sbalit kufry, jako ony, my asi nedovedeme! 🙂 Vyjíždíme po hodinovém nakládání (a tiše doufáme, že při zpáteční cestě už těch věcí opravdu ubude, protože na hranicích musí být uličky průchozí) směr Delphy. Už z velké dálky nás vítá Apollonův chrám a věštírna, které jsou vidět v březích kopců na kilometry daleko. Procházíme se po Svaté cestě, představujeme si, že tudy dříve procházeli lidé, kteří přinášeli oběti a poklady do místních městských pokladnic, nejzachovalejší z nich je Athénská.

Přicházíme až k divadlu a v momentu, kdy se rozhodneme, že si zde zazpíváme, padají z nebe první dešťové kapky. Někdo prohlašuje, že se asi Bohové zlobí, že chceme zpívat na posvátném místě, proto nejen nezpíváme, ale opouštíme areál a míříme směr kryté Archeologické muzeum. A skutečně, kapky ustávají. Muzeum je moc pěkné, fotíme se u kamenného „Omphalos“ – pupku světa, který ve starověku byl právě tady – v Delphách! Po krátké 45minutové pauze na rychlý oběd ujíždíme směr ubytování – dalších 300 km, kam se dostáváme v 19:30 hod. Je tady nádherně. Ubytování v apartmánech – ve třípatrovém domě, všichni s výhledem na moře, přízemní apartmány dokonce s pěknými předzahrádkami. Hned vedle nás jsou pod velkou celtou „naši stanaři“, takže jsme vlastně všichni pohromadě.

A moře? Oblázková pláž v moři přechází do písečné, barva je bílo-světle zelená. A tak, ačkoliv je již pokročilá hodina, když paní „vedoucí plavkyně“(Kratochvílová) vyhlásí, že za 5 minut jde se zájemci do moře, přidáva se téměř polovina sboristů. Moře ukazuje svou sílu vln, do toho červený kotouč zapadajícího slunce… Do apartmánů a stanů odcházíme až před 21 hodinou. Byl to opět krásný den, plný změn a – jak jinak – se šťastným koncem. 🙂

28.6. – Hurá do Athén!

Už ráno mají někteří pocit, že to bude fakt horký den. Naštěstí je k nám počasí milosrdné, teplota jen 29 stupňů a občas se na obloze objeví mráčky. Výstup z autobusu pod Akropolí, když procházíme vstupní kontrolou pod Akropolí, zjišťujeme, že Řekové jsou velmi puritánští, co se délky sukní týče a ačkoliv nevstupujeme do kostela (kde to bývá problém), ale jen na otevřenou Akropoli, musí si 2 dívky z naší výpravyalespoň opticky „prodloužit“ délku svých kraťas, které mají podle kontrolorů příliš krátké. Ale naštěstí mikiny v batozích posloužily jako zakrytí nohou a nakonec se na Akropoli dostáváme všichni. Celá Akropole je nádherná a velmi působivá. Bohužel nám některé výhledy a fotky kazí těžká technika, která zde provádí opravu a rekonstrukci dvou částí… Inu i tady zub času zapůsobil a je nejvyšší čas začít opravovat. Přes Starou Agoru až k Place a dál k historickým úzkým uličkám města (plným obchůdků, suvenýrů, restaurací,…), kde máme téměř 2 hodinový rozchod. Před budovou řeckého parlamentu stíháme výměnu stráží, někteří se zde i fotí, ale zpívat nám zde není dovoleno. Nepokoušíme se to porušovat, už cestou sem jsme potkali dost policejních hlídek a jedna (i s autem) stojí i zde. Ano, zpíváme až na vrcholu pahorku Lykkavitos, kam většina z nás vyjíždí lanovkou (trochu jako na Petřín), ostatní si kopec vybíhají pěšky společně pak dohromady zpíváme Happy birthday pro Veroniku s parádním výhledem na celé Athény a s návštěvou malého bílého „vrcholového“ kostelíčku. Už při odjezdu z Athén vidíme na obloze mohutné černé mraky. Je nám jasné, že bouřka přijde, jenom bychom si ještě rádi nakoupili někde pečivo. Bohužel, je neděle a všechny obchodní domy jsou zavřené. Bereme tedy útokem všechny vody a balené pečivo v jedné čerpací stanici, místní majitel se spokojeně usmívá – během půlhodiny má útratu, kterou rozhodně nečekal. Do kempu přijíždíme s prvními kapkami deště. Mohutný liják, stany zkouší odolat. Blesky, trochu i vítr, něteré stany povolí a ložnice po půlhodinovém prudkém lijáku plavou. Všichni to bereme statečně, z mnoha stanů se dokonce ozývá smích a vtipné komentáře vzniklé situace. Po čase déšť ustává, domlouvají se náhradní noclehy u přátel, kteří nevyplavali. Dnes bude sice v několika stanech těsněji, ale vejdeme se. 🙂 Život plynule pokračuje dál. Vaříme večeře, sedíme před recepcí (kde chytáme Wi-fi a zbytky elektřiny), je stále krásně teplo. Večer pak máme jen jedno přání: aby stany do rána uschly a s přáním, aby poslední člen naší výpravy, který letí z Maroka přes Paříž a Kijev do Athén šťastně doletěl. Mara Baron nám ťuká na stan půl hodiny po půlnoci se slovy: Paní Dos, tak jsem tady! 🙂 Usínám s myšlenkou, jak je fajn, že jsou naše – vaše „děti“ skvělé, samostatné, spolupracující… Jen tak dál! 🙂

27.6. – Sobota

Ranní příjezd do Řecka (přístav Igoumenitsa) je mohutný. Po výstupu z lodi (přičemž náš autobus vyjel z lodi asi po 45 minutách,zkrátka kamionů bylo tolik, že jsme na molu mezitím skoro usnuli), konečně sedíme v autobuse a před námi jsou husté černé bouřkové mraky. Blýská se a ani teplota (19 stupňů) nenapovídá tomu, že jsme přijeli do teplých jižních končin. Spousta blesků, bouřka střídá bouřku, zato veřejné WC nikde. Po hodinovém vyhlížení toalet máme štěstí: kde se vzal, tu se vzal řecký mladík v autě bez skel nám dává dobrou radu a hle – nacházíme příjemnou benzinku s WC a dokonce i s voňavou čerstvou kávou! Za okny se mezitím kocháme pohledem na přibývající pohoří, nádherný technický skvost – most Rio – Antirio s drahým poplatkem (64 eur za průjezd) a plynule přejíždíme do Akraty.

Přestalo pršet, teplota příjemných 26 stupňů a my zatavujeme na příznačné pláži- Pointa. Z autobusu se rozbíháme do modrozelené barvy moře. První naše koupání v moři během tohoto zájezdu (a pro některé naprosto první životní koupání v moři), jak skvělý pocit, že jsme tady! Pláž je oblázková, téměř bez lidí, voda průzračná, osvěžující. Dvouhodinový pobyt (první spálená ramena) a jedeme dál.

Pohled do hloubky Korintského průplavu mnohé z nás ohromí. Projíždí tudy zrovna jedna nákladní loď a co víc – právě se chystá k seskoku bungee-jumpingem dolů jedna mladá odvážlivkyně. Mohutné, působivé… Z Korintu je to do Ahtén co by kamenem dohodil (a zbytek došel :)). Už v 19hod místního času (máme o hodinu víc než v ČR) stavíme stany v piniovém háji.

Kemp je obyčejný, pro místního bosse pracuje „řecká úklidová četa“ bez pravidelné zubní péče, nebo-li „zub sem tam“. 🙂 Ale kdo s námi zažil Londýn, jen mávne rukou a jde se osprchovat do těžce regulovatelné vody (kdy se studená nekontrolovatelně střídala s velmi horkou). Pan a paní Dos to pojali jako další „rébus“ připravený na novojičínské středoškoláky při jejich dalekých cestách. Vaříme společně v kuchyňce, pak někteří ještě využijí místního bazénu a dělají si „bazénovou party“. A naše oslavenkyně Eliška Jeřábková (už na lodi) a Veronika Loukotová (nazítří v Athénách na vrcholku kopce Lykavitos) rozhodně zažívají netradiční narozeninové gratulace!! Za mohutného štěkání místních psů a hlučného zvuku cikád pozdě v noci usínáme.