Noc již bez deště, přesto máme daleko více věcí, než při příjezdu do tohoto kempu. V samostatných taškách si odvážíme suvenýry a tašky mokrých věcí. Taky si uvědomujeme, že nám chybí maminky – tak sbalit kufry, jako ony, my asi nedovedeme! 🙂 Vyjíždíme po hodinovém nakládání (a tiše doufáme, že při zpáteční cestě už těch věcí opravdu ubude, protože na hranicích musí být uličky průchozí) směr Delphy. Už z velké dálky nás vítá Apollonův chrám a věštírna, které jsou vidět v březích kopců na kilometry daleko. Procházíme se po Svaté cestě, představujeme si, že tudy dříve procházeli lidé, kteří přinášeli oběti a poklady do místních městských pokladnic, nejzachovalejší z nich je Athénská.
Přicházíme až k divadlu a v momentu, kdy se rozhodneme, že si zde zazpíváme, padají z nebe první dešťové kapky. Někdo prohlašuje, že se asi Bohové zlobí, že chceme zpívat na posvátném místě, proto nejen nezpíváme, ale opouštíme areál a míříme směr kryté Archeologické muzeum. A skutečně, kapky ustávají. Muzeum je moc pěkné, fotíme se u kamenného „Omphalos“ – pupku světa, který ve starověku byl právě tady – v Delphách! Po krátké 45minutové pauze na rychlý oběd ujíždíme směr ubytování – dalších 300 km, kam se dostáváme v 19:30 hod. Je tady nádherně. Ubytování v apartmánech – ve třípatrovém domě, všichni s výhledem na moře, přízemní apartmány dokonce s pěknými předzahrádkami. Hned vedle nás jsou pod velkou celtou „naši stanaři“, takže jsme vlastně všichni pohromadě.
A moře? Oblázková pláž v moři přechází do písečné, barva je bílo-světle zelená. A tak, ačkoliv je již pokročilá hodina, když paní „vedoucí plavkyně“(Kratochvílová) vyhlásí, že za 5 minut jde se zájemci do moře, přidáva se téměř polovina sboristů. Moře ukazuje svou sílu vln, do toho červený kotouč zapadajícího slunce… Do apartmánů a stanů odcházíme až před 21 hodinou. Byl to opět krásný den, plný změn a – jak jinak – se šťastným koncem. 🙂
