Nic není jako obvykle

Přesně tohle se k dnešnímu dni hodí nejvíce. Vždycky se na zájezdy odjíždělo kolem 6-7 hodiny. Dneska to bylo už 5.30. Vždycky se čeká na Leilu, ale dneska byla spolu se svojí sestrou v autobuse jako první. A vždycky jsme cestovali autobusem, ale letos to bylo poprvé vzduchem.

Myslím, že nás můžu jménem svým i našich dirigentů pochválit, že let jsme zvládli na výbornou. Ani na letišti nebyla žádná komplikace, někteří dokonce seděli v letadle tak, jak si plánovali, jiní museli překousnout zkoušku osudu (alias PC systému). Nicméně, 13:05 jsme přistáli a od té doby nás paní Dos nenechala vydechnout. Bylo to však nádherné odpoledne, plné sluníčka i hlášek, které nastartovaly nový zájezd. Viděli jsme krásný luxusní obchodní dům La Fayette, poté jsme došli až na náměstí Plaze de la Concorde, kde jsme viděli Eiffelovku i sídlo parlamentu. Champs-Elysée pak učarovala svým kouzlem všem sboristům, kteří využili západu slunce pro své instagramové úlovky. Třešničkou byla návštěva Arc de Triumphe, tedy Vítězného oblouku. Teď už odpočíváme na hotelu, krokoměr ukazuje bezmála 16 tisíc kroků, ale to je jen začátek. Zítra nás čeká opět perný den a hlavně také koncert v Českém centru. Marek Sopuch dneska potkal v metru jednu Češku, kterou hezky pozval na koncert s tím, ať vezme dalších 10 kamarádek. Tak uvidíme, kolik jich nakonec dorazí.

P. S. Článek zítra přidáme po koncertě, nebojte 🙂