V pátek 31. 5. jsme se po desáté hodině vydali na cestu do Olomouce. Ve Slovanském domě nás čekalo rozezpívání a přezpívání soutěžních písní. Následoval přesun do Reduty, zvuková zkouška a také samotná soutěž.
Po nádherně zazpívaném soutěžním vystoupení nás vyhnala do ulic Olomouce touha občerstvit se. Od morového sloupu, u kterého jsme měli sraz, jsme se vydali zpět do Slovanského domu na workshop písní, se kterými jsme měli večer spolu s ostatními sbory vystoupit. Byly to písně Slavíkovský polečko malý, V kolaji voda a Proč bychom se netěšili.
Následoval přesun do Mozartova sálu v Retudě, kde nás čekalo vyhlášení výsledků. Všichni jsme napjatě čekali, jak to vlastně dopadlo. V naší kategorii jsme byli nejlepší. Porazili jsme dokonce Teplickou konzervatoř a sbor z Rakouska. Původně jsme měli dostat „pouze“ stříbrné pásmo, ale zjistilo se, že se porotci přepočítali a tudíž jsme získali pásmo ZLATÉ.
Po chvíli odpočinku následovala zkouška písní Slvavíkovký polečko malý a V kolaji voda již se všemi sbory v místě večerního koncertu. Dále přišel na řadu čas odpočinku a vzájemného sdružování a utužování vztahů. V 19:30 jsme se vydali opět na pódium, kde jsme pod taktovkou Milana Motla (uměleckého vedoucího festivalu a sbormistra KOS Litomyšl) akusticky nazkoušeli Prodanou nevěstu.
Ve 20:00 začal koncert s názvem Pocta českým tvůrcům. V něm nás svým zpěvem oblažily sbory mužské, ženské i smíšené. V druhé části koncertu konečně přišla naše chvíle, ve které jsme zúročili čas strávený na workshopech. Po písních Slavíkovský polečko malý a V kolaji voda se k nám připojily i sbory čistě mužské a ženské a zazněla nádherná skladba Bedřicha Smetany Proč bychom se netěšili.
A pak jsme se urychleně vydali zpět do Nového Jičína, odkud jsme se rozprchli domů.
Moc děkujeme všem bývalým členům za podporu v této soutěži a manželům Dostálovým za to, že nám umožnili se jí zúčastnit.
