Ráno nás čekalo rozloučení s krásnými apartmány v Seči a nalodění do autobusu. Vše probíhalo podle plánu a pár minut po osmé jsme vyrazili. Náš „mezicíl“ byla Kranjska Gora.
Zde jsme se kochali čirou vodou, výhledy i krásou města. Také nás oslovila akustika místního kostelíka, kde jsme si zazpívali Fair Phyllis. Také si zde většina sboru dala výbornou zmrzlinu.
A pak už nás čekala dlouhá cesta domů. Na ní jsme se kochali přírodou Slovinska a Rakouska. V Novém Jičíně na nás již čekali rodiče, aby nás odvezli do tepla našich domovů.
Dnes jsme se mohli prospat, a to díky tomu, že nás autobus zavezl do Portorože až na desátou hodinu. Z ní jsme se vydali po promenádě do Piranu. Cestou jsme pozorovali a obdivovali moře a pobřežní život.
Po chvíli jsme zakotvili na veřejné pláži a většina začala ve vodě „řádit.“ Hráli si s balónem, potápěli se, stříkali po sobě, atd. Moře jsme si opravdu užili.
Po obědové pauze, kterou většina využila i k prohlídce města a nákupu suvenýrů, nás čekala cesta na vrchol ke kostelu sv. Jiří. Zde jsme si plánovali zazpívat, ale bohužel se do něj nedalo kvůli mříži dostat. Tak jsme se alespoň pokochali pohledy na moře i město. Pak už nás čekal hodinový rozchod a cesta na ubytování.
Ve 21:15 jsme zahájili ukončovací schůzi, ve které jsme poděkovali nejen manželům Dostalovým za zorganizování této akce, ale také paní Ireně Ševečkové, která zde pro nás byla v případě zranění či nemoci a také obou řidičům, Slavomíru Kašparovi a Petrovi Mojžíškovi za bezpečný dojezd. Pak už jsme vše zapili (džusem) a vyzkoušeli místní specialitky.
Již se ale těšíme domů. Tam nás čeká asi 14hodinová cesta. Tak nám držte palce, ať dojedeme brzo. Brzy na viděnou!
Než jsme se vydali na cestu, rozloučili jsme se s Bohinjsou Bystricou krátkou procházkou po parčíku v Japonském stylu. Pak nás již autobus nabral a dovezl nás k Bledu, kde jsme se prošli kolem hradu a podívali se na jezero z výšky. Potom jsme se vydali přes Julské alpy k jedné z největších jeskyní Slovinska – Škocjanské jamě.
Zde nás čekala asi hodinová prohlídka, při které jsme si užívali stalagnitů, stalagmitů i stalagnátů a dokonce jsme si i zazpívali An Irish Blessing. Z jeskyní si odvážíme nadchnutí obrovským prostorem a jeho výzdobou.
Pak nás čekala cesta na velmi moderní ubytování v Seči. Již se těšíme na zítřejší den strávený u moře.
Z důvodu odstávky vody nás čekala brzká snídaně a odjezd do Bohinje. Odtud nás lanovka vyvezla nahoru. Odtud jsme se vydali směrem k Orlove Glave, který se nachází v blízkosti Vogelu a má 1 682 m n. m., což je o 80 výškových metrů více, než má naše Sněžka. Cestou jsme se kochali přírodními scenériemi (dokonce jsme mohli vidět nejvyšší horu Slovinska – Triglav), krásnou faunou a flórou a např. i křížem se zvonem, který má plnit přání. Ale ani to nám nebylo dost, a tak jsme se vydali ještě o kousek dál k lyžařské chatce. A pak už nás čekala jenom cesta z kopce dolů, kterou ale většina sboru absolvovala na lanovce.
Následoval přesun k Bohinjskému jezeru, které se svou křišťálově čistou vodou vypadalo opravdu úchvatně. Zde jsme si všichni smočili nohy, ale většině se voda zdála moc studená. I přes to si odtud odvážíme nádherné fotky a vzpomínky.
Zítra nás čeká největší jeskyně Slovinska – Škocjanska jama a příjezd k moři. Již se na to moc těšíme.
Dnešní den začalo pár odvážných sboristů mší svatou. Mezitím se zbytek probudil a nasnídal. Poté jsme zazpívali paní recepční Prší, prší a vydali se k autobusu.
Po dojezdu do Bledu nás čekala procházka k jezeru Bled, na kterém zrovna probíhaly veslařské závody. U něj jsme si zazpívali Voro, voro a Na horách. Následovala cesta kolem jezera a obědová pauza, které někteří využili k obědu, jiní k obhlídce okolí a výstupu k hradu nebo třeba k ochutnávce místní pochoutky Cremeschnitte (kremšnit). Poté jsme přejeli k Vintgaru, což je nádherná soutěska vyhloubena průzračnou řekou. Tu jsme si poklidně prošli a pokochali se nádhernou přírodou vytvořenou kolem vodního prostředí. Všichni sboristé to zvládli levou zadní, ale všichni jsme byli rádi, když si nás vyzvedl autobus.
Večer nás čekala dobrá česká večeře, kterou navíc někteří zakončili místní zmrzlinou. Večer jsme si někteří zazpívali s kytarou a tímto završili již tak nádherný den.
Když jsme se vzbudili, čekala na nás snídaně ve formě švédského stolu. Mohli jsme si vybrat, zda si uděláme slanou či sladkou snídani a někteří je zkombinovali. Pak nás čekalo sbalení věcí, úklid pokojů a pak už jsme vyrazili do ulic Grazu.
V něm jsme mohli obdivovat architekturu moderní („mimozemšťana“, most přes řeku) i architekturu historického centra – kostely (v jednom barokním jsme si dokonce i zazpívali), staré budovy a dominantu města Graz – hodinovou věž. K ní jsme si udělali krásnou procházku. Z vyhlídky u věže bylo vidět celý Graz jako na dlani. Následoval rozchod na oběd a poté již cesta k autobusu. Při ní jsme si, jak již bylo zmíněno, zazpívali v barokním kostele.
Nastoupili jsme do autobusu a vydali se směr Slovinsko. Při cestě jsme si užívali impozantní krajiny Rakouska a Slovinska. Po několika hodinách jsme dorazili na naše ubytování v Bohinjské Bistrici. Večer jsme zakončili společnou procházkou s návštěvou místního kostela.
Dnešek jsme si moc užili a již se těšíme na zítřejší návštěvu Vintgaru.
Když jsme se, někteří po poslední písemce z biologie, vydali na cestu, bylo asi 10 hodin. Po cestě jsme prohlubovali vztahy díky filmům, povídání si či hraní her. Někteří také využili tento čas k odpočinku. Na druhé zastávce došlo k hromadné výměně cestovního oblečení za sborové kroje.
V Grazu nás čekalo příjemné přivítání a zvuková zkouška v místním evangelickém kostele. Po chvilce klidu jsme se vydali na kůr, kde jsme jako obecenstvo poslouchali ostatní sbory z různých koutů Evropy – Maďary, Němce, … A pak už konečně přišla řada na nás. Vystoupili jsme s písněmi: Kyrie, Fair Phyllis, Rozpomínání, Zrcadla, You Raise Me Up!, Praise His Holy Name a Little Blue. Na klavír nás doprovodil kromě sbormistra i Štěpán Cigánek, na cajon Lukáš Ondryhal a na housle Amálie Sochorová.
Poté na nás čekalo občerstvení v podobě párků, housek a džusu. Následovala cesta na hotel, kde si konečně můžeme odpočinout po náročném dni plném cestování. Již se těšíme, co přinese zítřek.
V pátek 31. 5. jsme se po desáté hodině vydali na cestu do Olomouce. Ve Slovanském domě nás čekalo rozezpívání a přezpívání soutěžních písní. Následoval přesun do Reduty, zvuková zkouška a také samotná soutěž.
Po nádherně zazpívaném soutěžním vystoupení nás vyhnala do ulic Olomouce touha občerstvit se. Od morového sloupu, u kterého jsme měli sraz, jsme se vydali zpět do Slovanského domu na workshop písní, se kterými jsme měli večer spolu s ostatními sbory vystoupit. Byly to písně Slavíkovský polečko malý, V kolaji voda a Proč bychom se netěšili.
Následoval přesun do Mozartova sálu v Retudě, kde nás čekalo vyhlášení výsledků. Všichni jsme napjatě čekali, jak to vlastně dopadlo. V naší kategorii jsme byli nejlepší. Porazili jsme dokonce Teplickou konzervatoř a sbor z Rakouska. Původně jsme měli dostat „pouze“ stříbrné pásmo, ale zjistilo se, že se porotci přepočítali a tudíž jsme získali pásmo ZLATÉ.
Po chvíli odpočinku následovala zkouška písní Slvavíkovký polečko malý a V kolaji voda již se všemi sbory v místě večerního koncertu. Dále přišel na řadu čas odpočinku a vzájemného sdružování a utužování vztahů. V 19:30 jsme se vydali opět na pódium, kde jsme pod taktovkou Milana Motla (uměleckého vedoucího festivalu a sbormistra KOS Litomyšl) akusticky nazkoušeli Prodanou nevěstu.
Ve 20:00 začal koncert s názvem Pocta českým tvůrcům. V něm nás svým zpěvem oblažily sbory mužské, ženské i smíšené. V druhé části koncertu konečně přišla naše chvíle, ve které jsme zúročili čas strávený na workshopech. Po písních Slavíkovský polečko malý a V kolaji voda se k nám připojily i sbory čistě mužské a ženské a zazněla nádherná skladba Bedřicha Smetany Proč bychom se netěšili.
A pak jsme se urychleně vydali zpět do Nového Jičína, odkud jsme se rozprchli domů.
Moc děkujeme všem bývalým členům za podporu v této soutěži a manželům Dostálovým za to, že nám umožnili se jí zúčastnit.
V sobotu 13. dubna jsme se vydali na Janáčkovu konzervatoř do Ostravy, kde se konala přehlídka středoškolských sborů. Z Nového Jičína jsme vyjeli již před 7:30. V průběhu cesty jsme utužovali vztahy, a ke konci cesty se lehce rozezpívali. Po příjezdu jsme byli uvedeni do šatny, převlékli se a vydali se na zvukovou zkoušku na pódium. Při čekání na vystoupení jsme se odreagovávali hraním na klavír a povídáním.
Na začátku přehlídky zazněla studentská hymna Gaudeamus Igitur a pak se přešlo k prvním účastníkům. Náš sbor nastoupil jako druhý (v kategorii Rok české hudby první) a všechny písně (Fair Phyllis, Kyrie, Prší, prší, Na horách a Duše básníka) se nám velmi povedly. Přehlídku sborů zakončil Sextet+ svými písněmi Cantate Domino, Ohlas národních písní (od Leoše Janáčka), For The Longest Time a The Barber of Seville – Overture, za které získal obrovský potlesk.
Před vyhlášením výsledků jsme si šli na pódium zazpívat (Praise His Holy Name!, …) a zatancovat (Million Dreams, Dancing Queen a Mamma Mia!), abychom se zabavili a odreagovali.
A pak již konečně přišlo vyhlášení výsledků. Paní porotkyně se rozhodly udělovat ceny dle pořadí výstupu, takže jsme se náš výsledek dozvěděli záhy. Z této přehlídky si odnášíme Zlaté pásmo!!! A to, zda jsme postoupili, se dozvíme již brzy, v květnu.
Poté sbormistry čekalo posezení s porotou, kde se dozvěděli co vylepšit. A nás sboristy už jenom cesta domů a slunečné odpoledne s pocitem dobře odvedené práce.
V sobotu 23. 3. 2024 se v Beskydském divadle již tradičně uskutečnil Jarní koncert našeho sboru. Letos k nám zavítal sbor Christophorus Kantorei až z dalekého Altensteigu, jehož členy naši sboristé hostili ve svých rodinách během celého jejich pobytu v Novém Jičíně.
Koncert jsme zahájili slovem Tomáše Černého, který nás provázel celým koncertem, a soutěžní polyfonní písní Fair Phyllis. Následoval blok lidových písní, mezi nimi po dlouhé době také Na horách a Prší, prší, které dirigoval sbormistr Karel Dostál v novém hanáckém kroji. Na přání maturantů zazněla také píseň Rozpomínání, kterou jedna z maturantek věnovala své mamince k narozeninám. Již tradičně nemohla chybět ani Afrika, a po ní přišlo na řadu předávání předsednictví. Nyní již bývalá předsedkyně (Rozálie Dostálová) se své role zhostila výborně, a tak jsme byli napjatí, koho vybere na příští rok, kdy bude náš sbor slavit 20 let. Po krátkém, ale výstižném proslovu jsme se dozvěděli, že novým předsedou se stává Vojtěch Urban. Ten je prvním předsedou, který spolu s touto funkcí spravuje i web. Na zakončení plodného roku předsednictví byl Rozálce věnován více než půl metru velký plyšový krtek, po kterém již dlouho toužila. Tento blok byl zakončen písní Short People, a to i z důvodu, že náš sbor tuto píseň převzal právě od sboru z Altensteigu.
Následovalo vystoupení sboru Christophorus Kantorei, jenž si pro nás připravil spoustu pěkných písní, které byly často doprovázeny pohybem. V jejich podání zaznělo také Prší, prší. Lidé si tak mohli vychutnat dvě různá podání této lidovky a porovnat kvalitu sborů. Za všechny své výkony naši hosté z Altensteigu získali bouřlivý potlesk od publika, který byl opravdu zasloužený.
Po krátké přestávce následovalo vystoupení Sextetu+, který si připravil The Barber of Seville, Overture v úpravě britských The King’s Singers. Nejen za toto netradiční vystoupení sklidili velký potlesk. Poté se pódium změnilo na ostrov Kalokairi, kde byly předvedeny nejúspěšnější písničky z prosincového muzikálu (M)ABBA MIA!
Následovalo vyřazování maturantů, kteří si pro nás letos připravili video: Sbor z pohledu maturantů. Jak je již zvykem, zazpívali si sólo v oblíbené písni You Raise Me Up. Po vyřazení si sbormistři předali dárky a pan Syrovátka (místostarosta města Nový Jičín) poděkoval sboru Christophorus Kantorei za nádherné vystoupení a za to, že k nám vážili tak dlouho cestu.
Na závěr se oba sbory spojily a zazpívaly si An Irish Blessing pod taktovkou Michaela Nonnenmanna a Praise His Holy Name! pod vedením Karla Dostála.
Celý koncert se velmi povedl, což je znát také z pozitivních ohlasů diváků. Ani ne za měsíc nás ale čeká soutěž, tak nám držte palce, a již se těšíme, až se s vámi diváky opět potkáme. Tak zase někdy příště, na slyšenou!
