Ten, kdo v sobotu oželel v pravé poledne oběd, rozhodně nechyboval. Pokud byl v tu chvíli na správném místě, tedy na Masarykově náměstí, odnesl si domů (třeba k obědu) pestrý hudební zážitek – bezmála hodinový koncert Puellae et Pueri a Sextetu+.
Právě první zářijový víkend se tradičně koná v Novém Jičíně každoroční městská slavnost, na které samozřejmě nemůžeme chybět. Po loňské pestré a nabité sezoně (kde jsme si stihli zazpívat v Barceloně, Novellaře, v Rudolfinu, na mnoha soutěžích apod.), jsme se letos dostali na hlavní podium a spolu s publikem tak zaplnili celé naše náměstí. Tím se nesly písně lidové, upravené či úplné novinky – a to jak za doprovodu klavíru (Karel Dostál, Radek Dostál) tak s hlasy našich solistů – Markéty Petrášové, Denisy Vágnerové, Filipa Kafky, Šimona Hanzelky, Petry Helešicové a Adély Mičkové a flétnistek Dominiky Machové a Oldřišky Dobešové. Zanedlouho se jím nesl i potlesk, který udělal nejen zpěvákům,ale také všem babičkám, dědečkům, ratolestem a pyšným rodičům radost. Po zpívání Pulců a Pulek ještě následovalo vystoupení Sextetu+, a tak si každý opravdu přišel na své.
Nestihli jste naše vystoupení, jelikož jste dali přednost rodinnému obědu? Nevadí! 13.října v 18. hodin Vás budeme čekat v Beskydském divadle – tak né, že budete večeřet!
Poslední dobou jsme v kalendáři nemohli najít místo. Účastnili jsme se všemožných soutěží, 9 dnů jsme poznávali krásy jižní Evropy a taky jsme si jen tak odskočili do Prahy, a zazpívali v Rudolfinu. Když nám však ale řekli, že budeme vystupovat v Beskydském divadle u nás doma, energie nám hned rozproudila krev v žilách. Domov je přece jen jeden!
A tak se taky stalo. Ve středu 13. dubna jsme spolu se sluncem vstávali s dobrou náladou – a poctivě dolaďovali veškeré úpravy, aby koncert stál za to. A jaký že byl výsledek?
Přesně v 18.00 jsme odstartovali. Opona se začala otevírat, lidé usmívat a my vystupovat. Náš jarní rozlučkový koncert s maturanty jsme zahájili blokem lidových písniček, přidali jsme i taneček a vychutnávali si ty pocity výsluní.
Hned na úvod navodila atmosféru vesnické pohody píseň “Vlaštověnka lítá” v podání sólistek Petry Helešicové a Adély Mičkové. Po lidovém začátku nás čekala další, koncertní část. Jelikož nás čeká soutěž v Ostravě ani ne za týden, rozhodli se sbormistři zařadit do programu i naše soutěžní písně. Mezi tímto a lidovým blokem jsme si mohli připomenout zážitky a úspěchy sboru z minulého zájezdu do Řecka v podobě videoklipu. Po tomto vystoupení přišlo na řadu vyvrcholení večera – a to křest našeho nového CD. Samo o sobě je skvělé, a když k tomu přidáme i jeho kmotry – pana starostu doktora Jaromíra Dvořáka, našeho zlatého průvodce Martina Klumplera, paní zástupkyni z našeho domovského pódia a také úžasného sbormistra litomyšlského sboru KOS, Milana Motla, hvězdná dráha našeho nového dítěte je nastartovaná!
Po pauze (při které nechyběl raut v podobě výborných zákusků a chlebíčků!) přišly na řadu úryvky z dlouho a pečlivě připraveného muzikálu, který byl uveden letos v zimě. Diváci si mohli poslechnout nejen skvělá sóla maturantů, ale také zhodnotit jejich herecké výkony. Před koncem koncertu zbývaly ještě dva poslední nezbytné úkoly. Prvním z nich byl na naší předsedkyni z řad maturantů, Kateřině Urbišové. aby předala svou funkci dál. Měla za sebou dlouhé a těžké rozhodování, ale i tento poslední krok zvládla skvěle a svou novou nástupkyní jmenovala Oldřišku Dobešovou, výbornou altistku z druhého ročníku.
Po videoklipu z nedávného výjezdu na Jih Evropy a sestřihu z koncertu v Rudolfinu přišla ta nejdojemnější část večera, a to loučení s maturanty. Rok co rok nás opouštějí skvělí zpěváci ze čtvrtého, tedy maturitního, ročníku a vydávají se po své vlastní cestě. Ale letos to bylo přece jen trochu jiné. Nejenže se v mladých mužích objevila touha se alespoň na jeden večer stát baletkami a rozloučit se tak opravdu nezapomenutelným vystoupením, ale také nás opouští v tak hojném počtu, který sbor za celých 11 let působení ještě nezažil. Rozloučilo se s námi tak celkem 16 maturantů a je jisté, že na ně – jako na všechny před nimi – nezapomeneme.
A jak řekl jeden z nich, Puellae et Pueri zůstane v našich srdcích! – Markéta Pilná A velké díky opět patří našim ÚŽASNÝM DIRIGENTŮM – protože bez vás bychom tohle nikdy nezažili! 🙂
Přemýšleli jste někdy o tom, co vznikne spojením českých sboristů, japonského orchestru a skvělých sbormistrů? No přece pozvánka do Rudolfina!
Kdyby nám někdo před rokem řekl, že nás čeká koncert snů každého zpěváka, jen bychom s úsměvem pokývali hlavou. Sen se však stal skutečností – a my ho právě tyto dva dny máme možnost prožít. Po předchozím koncertě s názvem Zrcadlo přátelství v Českém muzeu hudby, který jsme odzpívali v listopadu, jsme obdrželi nabídku od pana Milana Motla, sbormistra sboru KOS, abychom se stali jejich hosty na koncertu, který se uskuteční u příležitosti příjezdu japonského orchestru Okayama Gakugeikan Symphonic Band do Litomyšle a zazpívali si v nejslavnější koncertní síni České republiky – v Dvořákově síni v Rudolfinu. Včera jsme tak odjeli do Litomyšle a zazpívali „generálku“ výběru mše Missa Festiva a na závěr japonskou jazzovou skladbu Hallelujah v nádherné síni Smetanova domu. Podle ohlasu diváků, sbormistrů a dirigentů jsme generální zkoušku zvládli na jedničku. Naše pocity byly naprosto stejné – slzy střídaly kouzelné úsměvy a také pocit naplněného bříška – raut přece nesměl chybět! Dnes ráno se přesouváme do nádherné matičky, kde na nás čeká Rudolfinum. Pokud se vše povede, jako včera (a to se povede!), můžete se těšit – vy diváci, na nezapomenutelný zážitek. A ti z vás, kteří nás dnes budou podporovat pouze na dálku – nezoufejte, a tešte se na zítřejší článek a fotky! Myslete na nás a držte palce!
