Videa z Paříže

Je to tady! Dvě krásné videa našich basů z Paříže jsou právě online a my jsme moc rádi, že vám je můžeme ukázat. První je výtvorem Jana Bártka, druhé pak z nahrávky zpěvu sboristů vytvořil Jakub Dostál. Přejeme vám příjemný poslech!

Honzův pohled na Paříž
Kubova Paříž a našich milion snů…

Vážení rodiče a všichni čtenáři, kteří jste nás posledních pět dní sledovali. Náš pobyt se pomalu krátí, blížíme se na letiště Orly a brzy už budeme zpět doma. Vím, že jsme vám moc fotek neukázali, ale program byl každý den tak nabitý, že jsme byli rádi za postel a teplou sprchu. Sečteno a podtrženo, za 5 dní máme nachozeno 60,2 km, 95 569 kroků a kufry, které snad váží pořád stejně. (Zjistíme za chvilku na letišti). Velké poděkování patří našim úžasným sbormistrům Andrejce a Karlu Dostálovi, jak vidíte, opravdu nás nenechali vydechnout a my viděli Paříž ze všech stran. Další velkou oporou byl Martin Klumpler s manželkou a nejmladším členem zájezdu Jonáškem a taky paní Katka Redlová. Až se tedy dostaneme domů a k fotkám, připravíme zde galerii toho nejlepšího, co jsme viděli, nepřijdete ani o perličky a glosy vašich dětí. On-line přenos z Paříže končí, děkuju, že jste jej četli a spolu s námi zažili aspoň střípek toho dobrodružství, které se událo. Tereza Jelínková

Vážení rodiče, o vaše děti je dobře postaráno. Právě se vracíme z večerní procházky po Montmartru a Sacre Coeur. Do našeho hotelu je to ještě pár stanic metrem. Každý poslední den zájezdu děkujeme, hodnotíme apod, a nebojte, ani letos o to nepřijdete. Po dnešku ale máme přes 26 tisíc kroků, a tak budeme opravdu rádi, když sbalíme své zavazadlo a půjdeme si nechat o našich francouzských zážitcích zdát. Ráno se vám ozveme, teď už bonne nuit.

😴

Metrem až na konec Paříže

Po krátké včerejší zprávě vás dnes čeká double článek. Nebo alespoň dvojitý příliv fotek.
Snídani provázely záběry z tragédie, kterou se naštěstí už podařilo uhasit. Po ní jsme se metrem vydali na druhý konec Paříže, tedy do moderní čtvrti La Défense, kterou jsme prošli a pokochali se takovým malým New Yorkem. Ten jsme viděli ještě jednou i večer a to při projížďce lodí po Seině. To ale předbíhám. Během prohlídky moderní čtvrti se k nám také připojil bývalý sborista a IT podpora Filip Mitan, druhý specialista na IT Radim Kaděra přidává všechny tyto články z domu. Oběma ale patří velké díky.


Po moderně jsme se dostali na oběd a dostali jsme se také k článkům, které jsem psala já, nebo poskytoval pan Dostál médiím. Pět minut slávy z Paříže máme za sebou, ale popularita vyvolaná takovými okolnostmi nás rozhodně netěší. Pod některým z článků se objevil komentář, že jsme si sirky měli nechat doma. Nechali, ale stejně to asi dnes nestačilo, protože jsme stáli ve frontě na Eiffelovku asi dvě hodiny, než nám oznámili, že je nahoře nějaký problém a musíme počkat, než ho vyřeší. Takže jsme si Eiffelovku vyfotili a doufáme, že ji navštívíme ve čtvrtek. Čas nás totiž tlačil na projížďku lodí po Seině. Tu sice absolvovala jen polovina z nás, nicméně opravdu stála za to. Také zjišťujeme, že Paříž je opravdu obrovská a je dobře, že metrem se dá dojet skoro všude.


Teď už odpočíváme na hotelu, větráme boty, sdílíme si svoje zážitky a taky jíme. Naši skvělí vedoucí zájezdu dokonce zorganizovali večerní raut, na kterém ochutnáváme místní speciality. A tato pozitivní skutečnost se určitě přenese i do rána, protože na snídani vstáváme o celých 15 minut později. (tímto děkujeme opět našim vedoucím zájezdu, asi totiž proběhla věta: ,,Tak kolik jim dáme, Karle?”)

P.S. Pečlivě natáčíme na náš videoklip, tak se brzy můžete těšit!
P.S.2: Nezapomeňte také sledovat instagram našeho sboru, kam poctivě nahráváme jednu perličku za druhou – instagram.com/puetpunj

Co více říct…

Vážení rodiče a čtenáři. Dnešek byl opět plný extrémů. Ještě dopoledne jsme zvesela zpívali před katedrálou Notre Dame, prošli si ji a dokonce jsme si polohlasem zazpívali i vevnitř. Teď se vracíme z Českého centra, kde jsme za zvuku hasičských sirén zpívali koncert. Nevím, co více k tomu říct, je těžké dnes psát veselé příběhy (které samozřejmě máme, například od Eiffelovky), když celá Paříž truchlí. Jsme v pořádku a to je hlavní. Jsme taky jedni z posledních, kteří si katedrálu prohlídli a mají na ni ty nejkrásnější vzpomínky. Zítra se vám ozveme s veselejšími zprávami, dnes bohužel takto smutně. Dobrou noc

Zdravíme z dalšího dne v Paříži. Všichni jsme v pořádku a míříme na koncert. S více zážitky a fotkami se podělíme poté.

Nic není jako obvykle

Přesně tohle se k dnešnímu dni hodí nejvíce. Vždycky se na zájezdy odjíždělo kolem 6-7 hodiny. Dneska to bylo už 5.30. Vždycky se čeká na Leilu, ale dneska byla spolu se svojí sestrou v autobuse jako první. A vždycky jsme cestovali autobusem, ale letos to bylo poprvé vzduchem.

Myslím, že nás můžu jménem svým i našich dirigentů pochválit, že let jsme zvládli na výbornou. Ani na letišti nebyla žádná komplikace, někteří dokonce seděli v letadle tak, jak si plánovali, jiní museli překousnout zkoušku osudu (alias PC systému). Nicméně, 13:05 jsme přistáli a od té doby nás paní Dos nenechala vydechnout. Bylo to však nádherné odpoledne, plné sluníčka i hlášek, které nastartovaly nový zájezd. Viděli jsme krásný luxusní obchodní dům La Fayette, poté jsme došli až na náměstí Plaze de la Concorde, kde jsme viděli Eiffelovku i sídlo parlamentu. Champs-Elysée pak učarovala svým kouzlem všem sboristům, kteří využili západu slunce pro své instagramové úlovky. Třešničkou byla návštěva Arc de Triumphe, tedy Vítězného oblouku. Teď už odpočíváme na hotelu, krokoměr ukazuje bezmála 16 tisíc kroků, ale to je jen začátek. Zítra nás čeká opět perný den a hlavně také koncert v Českém centru. Marek Sopuch dneska potkal v metru jednu Češku, kterou hezky pozval na koncert s tím, ať vezme dalších 10 kamarádek. Tak uvidíme, kolik jich nakonec dorazí.

P. S. Článek zítra přidáme po koncertě, nebojte 🙂

Rudolfinum 2019

Když se nám před třemi lety naskytla příležitosti zazpívat si v pražském Rudolfinu, neuvěřitelně jsme zalapali po dechu a společně s partnerským sborem KOS Litomyšl nacvičili pár písní. Letos se nám nabídka naskytla znovu, tentokrát i s možností sólového vystoupení, neváhali jsme ani minutu. Vždyť tahle nabídka se neodmítá.

V jedné reklamě se říká, že ta čokoláda je více než tisíc slov. My si ale myslíme, že než slova je více například toto video, které vytvořili Jakub Dostál a David Rajnoch.

Ráno, v úterý 2. dubna, se Pulci a Pulky spolu se svým smyčcovým kvintetem Cordes di Gioia nalodili do autobusu a po čtyrech hodinách už zkoušeli v Praze. Celý den se nesl ve znamení zkoušek, generálek, nácviků, ale také úžasné atmosféry – vždyť jsme v RUDOLFINU!

Celý program odstartoval o půl osmé večer, když si japonský orchestr z Kjóta přichystal nádherné překvapení v podobě národních tanců. Program se díky tomu lehce zpozdil (asi o 45 minut), ale pak už krása střídala nádheru. Nejprve vystoupili naši kluci ze Sextetu+, poté se k nim přidali všichni fialovo-bílí Pulci a Pulky a zazpívali třeba Na horách nebo A million dreams.

Po vystoupení našeho partnerského sboru KOS Litomyšl (kterému tímto ještě jednou moc děkujeme za tuto příležitost), jsme společně zazpívali písničky Adiemus a Praise His Holy Name (z ní můžete vidět tu velmi hravou fotku).

Následovala přestávka a pak vystoupení skvělého dechového orchestru z Japonska. Přes 80 členů souboru další hodinu zahrálo spoustu skladeb, nechyběla třeba ani česká Vltava. Zlatý hřeb programu nastal někdy v 10 večer, kdy už si všichni zpěváci a hráči orchestru společně zahráli a zazpívali japonskou modlitbu za oběti ve Fukušimě Hanawasaku (v překladu Květiny vykvetou) a na samotný závěr Proč bychom se netěšili z Prodané nevěsty.

Byl to nádherný večer plný hudby a zážitků, která se líbila nejen nám, ale snad i posluchačům, když nás odměnili potleskem vestoje. Moc děkujeme všem rodičům a znýmým, kteří se na nás přišli podívat a zároveň našim sbormistrům, díky kterým mohli někteří stát na prknech nejslavnější české koncertní síně už podruhé. A to se to prý stává jen jednou… 😉

Za všechny fotky děkujeme Martinovi Klumplerovi.