Ten, kdo v sobotu oželel v pravé poledne oběd, rozhodně nechyboval. Pokud byl v tu chvíli na správném místě, tedy na Masarykově náměstí, odnesl si domů (třeba k obědu) pestrý hudební zážitek – bezmála hodinový koncert Puellae et Pueri a Sextetu+.
Právě první zářijový víkend se tradičně koná v Novém Jičíně každoroční městská slavnost, na které samozřejmě nemůžeme chybět. Po loňské pestré a nabité sezoně (kde jsme si stihli zazpívat v Barceloně, Novellaře, v Rudolfinu, na mnoha soutěžích apod.), jsme se letos dostali na hlavní podium a spolu s publikem tak zaplnili celé naše náměstí. Tím se nesly písně lidové, upravené či úplné novinky – a to jak za doprovodu klavíru (Karel Dostál, Radek Dostál) tak s hlasy našich solistů – Markéty Petrášové, Denisy Vágnerové, Filipa Kafky, Šimona Hanzelky, Petry Helešicové a Adély Mičkové a flétnistek Dominiky Machové a Oldřišky Dobešové. Zanedlouho se jím nesl i potlesk, který udělal nejen zpěvákům,ale také všem babičkám, dědečkům, ratolestem a pyšným rodičům radost. Po zpívání Pulců a Pulek ještě následovalo vystoupení Sextetu+, a tak si každý opravdu přišel na své.
Nestihli jste naše vystoupení, jelikož jste dali přednost rodinnému obědu? Nevadí! 13.října v 18. hodin Vás budeme čekat v Beskydském divadle – tak né, že budete večeřet!
Je léto… Každý si během něj přišel na své, stihl vše, co chtěl a užil si prázdniny dosyta, ať už s rodinou či přáteli.
A taky to zakončil, jak nejlépe mohl. Poslední tři prosluněné dny letošních letních prázdnin jsme strávili my, 33 sboristů a sboristek, v Rekreačním středisku na Štramberku, a to přípravou našeho repertoáru do nové, náročné, avšak už nyní zajímavé sezony.
Jenže tohle nebylo ledajaké soustředění, kde se zpívá od východu do západu sluníčka bez přestávky. Naše zkoušky byly obohaceny mnoha aktivitami, díky kterým jsme se zase trošku ,,připravili“ na školní rok, ale také uvítali nové tváře prváčků, které můžete spolu s námi a také s excelentními externími posilami vidět a především slyšet už tuto sobotu, 3.září na městských slavnostech Nového Jičína v pravé poledne na hlavním podiu.
Někteří se tak poprvé ocitli v hudebním světě na vlastní pěst, jiní poznali, jak to chodí např. v casinu (nejen na Štramberku), mezi tím jsme se vyšplhali až k Trúbě, vyzkoušeli jsme si a naučili, jak se pečou Štramberské uši a nakonec samozřejmě nechyběl ani táborák.
Tři dny ale utekly jako voda, a tak s novým repertoárem vyrážíme naproti dalším prázdninám, dalším soustředěním, dalším soutěžím, ale především dalším okamžikům, kdy Vám budeme moci naší hudbou opět vykouzlit na tváři úsměv. Tak co, přijdete si pro něj už tento víkend?
Mám za to, že jste si zatím vždy mohli přečíst články, ve kterých se objevili všelijaké stylistické žánry – sci-fi, romantiku se šťastným koncem, úvahu, ale taková detektivka tu ještě nebyla. Tak se pohodlně usaďte!
Jak moc dobře víte, po předchozím regionálním kole soutěže Gymnasia Cantant, kterého jsme se zúčastnili 16. března v Brně, jsme dostali pozvánku do celostátního finále této prestižní soutěže, které jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Co všechno se ale skrývá pod pojmem „FINÁLE“? V pátek 22. 4. nám zvonily budíky v 5.15 o sto šest – odjezd v 6.15 do druhého největšího města Česka, silné nervy a hlasivky s sebou – konkurence totiž bude veliká! Po příjezdu na naše útočiště, kterým bylo Gymnázium Víděňská, tak rychle následovala akustická zkouška a poté už soutěžní program. V něm se dohromady přestavilo 14 gymnazijních sborů ze všech koutů republiky – ať už sboristé ze Znojma, Prahy, Brna či například Valašského Meziříčí. Náš čas přišel v 11. 30. To jsme stanuli na prknech Konviktu Milosrdných bratří a zapěli našich pět nejlepších písní – Alietu Vitu, soutěžní Píseň o kocourovi a Benedictus Dominus a na konec Velox amoenum a naši taneční třešničku na dortu, skladbu Na horách. Při vystoupení nás sice vylekaly menší technologické problémy, ale náš pan dirigent zachoval čistou hlavu a dotáhl naše vystoupení do konce. Porota i obecenstvo nás tak odměnila velkým a upřímným potleskem a nám tak nezbývalo nic jiného než čekat na vyhlášení, které se uskutečnilo následující den dopoledne. Aby nám však čekání rychle ubíhalo, o program bylo postaráno – na odpolední zkoušce jsme nacvičovali písně jako Tolita Toten či znělku celé soutěže Gymnasia Cantant – ty jsme v sobotu ráno zazpívali Brnu na Náměstí Svobody jako poděkování za nádherně strávené dva dny. A páteční večer jsme předvedli i jiné dovednosti než zpěv – po krátkých blocích jednotlivých sborů jsme na parketě Kulturního střediska Omega roztančili noc…
A tak se týden přehoupl na sobotu. Vstávali jsme sice unavení, ze země lehce rozlámaní, ale zvědaví a napjatí, jelikož jsme stále nevěděli, jaký výsledek si přivezeme domů. Poslední bod programu byl ještě ranní zpěv pro Brno, ale poté jsme se už vydali tramvajemi (které nás vozily po celou dobu soutěže na všechny „bojiště“) na Královo Pole, se zaťatými pěstmi pro ocenění.
A tak se stalo. V nádherné budově KC Semilassa nejprve každý sbor zazpíval svou poslední, „rozlučkovou“ píseň a poté byl oceněn. My zapěli naši srdcovku Eve’ry time I feel the spirit a odměnou nám bylo nádherné a třpytivé ZLATÉ pásmo!
Z celého srdce jsme si tak nemohli přát lepší zakončení naší jarní sezony než finále s hrdým zlatavým diplomem v ruce a okouzlujícími úsměvy na tvářích všech Pulek a Pulců. Na závěr patří VELKÉ PODĚKOVÁNÍ našim sborovým rodičům – paní a panu Dos – Moc děkujeme za všechny ty soutěže, akce a vystoupení, při kterých se bavíme, žijeme naplno a díky Vám jsme schopni vyhrávat – „Všechna ty světla nás nemohou zastínit, s vaší láskou nás nikdo nemůže srazit dolů.“
Mezi naši práci patří nejen cestování, koncertování a především zpívaní, ale také soutěže, které rok co rok objíždíme a porovnáváme se s konkurencí. V rubrice Úspěchy tak můžete mrknout na veškeré naše úspěchy, které nás a předešlé zpěváky za 11 let potkaly… a dopisujeme i ten dnešní!
Co se nám to dnes povedlo? 19. dubna jsme se vydali do Ostravy na Krajské kolo přehlídky středoškolských pěveckých sborů – ale protože nás z plného počtu 45 sboristů vyrazilo pouze 31, vezli jsme s sebou i menší obavy, jak to nakonec dopadne. Ty jsme však hezky nechali na parkovišti a šli do boje – a že bylo o co bojovat! V nádherné síni kulturního domu Akord v Ostravě jsme zapěli naše 4 oblíbené písně: dvojjazyčnou Alietu Vitu, povinnou skladbu Benedictus Dominus, těžké ale zpěvné Velox Amoenum a nakonec naši chloubu – taneční vystoupení písně Na horách. A jelikož naše otázka zní, jestli víte jak chutná zlato, my už ano! Náš 12 minutový blok byl oceněn hned dvakrát – jako jediní jsme se umístili ve zlatém pásmu a také jsme obdrželi zvláštní cenu poroty za dramaturgii vystoupení. A co to znamená? Nádherně vyzpívaný postup do listopadového finále se zlatými medailemi na krku!
Články o Česko-japonských koncertech na webu UCPS:
Poslední dobou jsme v kalendáři nemohli najít místo. Účastnili jsme se všemožných soutěží, 9 dnů jsme poznávali krásy jižní Evropy a taky jsme si jen tak odskočili do Prahy, a zazpívali v Rudolfinu. Když nám však ale řekli, že budeme vystupovat v Beskydském divadle u nás doma, energie nám hned rozproudila krev v žilách. Domov je přece jen jeden!
A tak se taky stalo. Ve středu 13. dubna jsme spolu se sluncem vstávali s dobrou náladou – a poctivě dolaďovali veškeré úpravy, aby koncert stál za to. A jaký že byl výsledek?
Přesně v 18.00 jsme odstartovali. Opona se začala otevírat, lidé usmívat a my vystupovat. Náš jarní rozlučkový koncert s maturanty jsme zahájili blokem lidových písniček, přidali jsme i taneček a vychutnávali si ty pocity výsluní.
Hned na úvod navodila atmosféru vesnické pohody píseň “Vlaštověnka lítá” v podání sólistek Petry Helešicové a Adély Mičkové. Po lidovém začátku nás čekala další, koncertní část. Jelikož nás čeká soutěž v Ostravě ani ne za týden, rozhodli se sbormistři zařadit do programu i naše soutěžní písně. Mezi tímto a lidovým blokem jsme si mohli připomenout zážitky a úspěchy sboru z minulého zájezdu do Řecka v podobě videoklipu. Po tomto vystoupení přišlo na řadu vyvrcholení večera – a to křest našeho nového CD. Samo o sobě je skvělé, a když k tomu přidáme i jeho kmotry – pana starostu doktora Jaromíra Dvořáka, našeho zlatého průvodce Martina Klumplera, paní zástupkyni z našeho domovského pódia a také úžasného sbormistra litomyšlského sboru KOS, Milana Motla, hvězdná dráha našeho nového dítěte je nastartovaná!
Po pauze (při které nechyběl raut v podobě výborných zákusků a chlebíčků!) přišly na řadu úryvky z dlouho a pečlivě připraveného muzikálu, který byl uveden letos v zimě. Diváci si mohli poslechnout nejen skvělá sóla maturantů, ale také zhodnotit jejich herecké výkony. Před koncem koncertu zbývaly ještě dva poslední nezbytné úkoly. Prvním z nich byl na naší předsedkyni z řad maturantů, Kateřině Urbišové. aby předala svou funkci dál. Měla za sebou dlouhé a těžké rozhodování, ale i tento poslední krok zvládla skvěle a svou novou nástupkyní jmenovala Oldřišku Dobešovou, výbornou altistku z druhého ročníku.
Po videoklipu z nedávného výjezdu na Jih Evropy a sestřihu z koncertu v Rudolfinu přišla ta nejdojemnější část večera, a to loučení s maturanty. Rok co rok nás opouštějí skvělí zpěváci ze čtvrtého, tedy maturitního, ročníku a vydávají se po své vlastní cestě. Ale letos to bylo přece jen trochu jiné. Nejenže se v mladých mužích objevila touha se alespoň na jeden večer stát baletkami a rozloučit se tak opravdu nezapomenutelným vystoupením, ale také nás opouští v tak hojném počtu, který sbor za celých 11 let působení ještě nezažil. Rozloučilo se s námi tak celkem 16 maturantů a je jisté, že na ně – jako na všechny před nimi – nezapomeneme.
A jak řekl jeden z nich, Puellae et Pueri zůstane v našich srdcích! – Markéta Pilná A velké díky opět patří našim ÚŽASNÝM DIRIGENTŮM – protože bez vás bychom tohle nikdy nezažili! 🙂
Přemýšleli jste někdy o tom, co vznikne spojením českých sboristů, japonského orchestru a skvělých sbormistrů? No přece pozvánka do Rudolfina!
Kdyby nám někdo před rokem řekl, že nás čeká koncert snů každého zpěváka, jen bychom s úsměvem pokývali hlavou. Sen se však stal skutečností – a my ho právě tyto dva dny máme možnost prožít. Po předchozím koncertě s názvem Zrcadlo přátelství v Českém muzeu hudby, který jsme odzpívali v listopadu, jsme obdrželi nabídku od pana Milana Motla, sbormistra sboru KOS, abychom se stali jejich hosty na koncertu, který se uskuteční u příležitosti příjezdu japonského orchestru Okayama Gakugeikan Symphonic Band do Litomyšle a zazpívali si v nejslavnější koncertní síni České republiky – v Dvořákově síni v Rudolfinu. Včera jsme tak odjeli do Litomyšle a zazpívali „generálku“ výběru mše Missa Festiva a na závěr japonskou jazzovou skladbu Hallelujah v nádherné síni Smetanova domu. Podle ohlasu diváků, sbormistrů a dirigentů jsme generální zkoušku zvládli na jedničku. Naše pocity byly naprosto stejné – slzy střídaly kouzelné úsměvy a také pocit naplněného bříška – raut přece nesměl chybět! Dnes ráno se přesouváme do nádherné matičky, kde na nás čeká Rudolfinum. Pokud se vše povede, jako včera (a to se povede!), můžete se těšit – vy diváci, na nezapomenutelný zážitek. A ti z vás, kteří nás dnes budou podporovat pouze na dálku – nezoufejte, a tešte se na zítřejší článek a fotky! Myslete na nás a držte palce!
Co cítíme, když slyšíme melodii a rytmus? Co v nás vyvolává pocity štěstí a šílenství zároveň? My na GNJ tomu říkáme hudba. A když se ještě k tomu sejde skvělý tým, zpívá se samo.
V sobotu ráno 20.2. jsme vylezli z úžasně vyhřátých pelíšků (česky postelí) na nejvyšší kopec Nového Jičína, s taškami plných not a energie na celý víkend. Po 547 metrech na nás čekala chata Svinec s čajem, vůní z kuchyně a taky dalšími pelíšky (to ať máme kam složit ty noty, když budeme mít přestávku). Možná si myslíte, že naši sbormistři jsou blázni, kteří nemají o víkendu co dělat a táhnou tak 40 lidí do terénu a celý víkend zkouší jejich zlata v hrdle. Nene, jste na omylu. My sami jsme si tento víkend neskutečně užili a taky že jsme ho potřebovali: náplní našeho soustředění bylo naučit se několik skladeb na soutěže v Brně a Opavě, sehrát se na výjezd do Francie a Španělska a taky se připravit na oslavu naši úspěšné sezony v Rudolfinu v Praze. A jak takové soustředění vypadá? Stačí rozdat noty a zpíváme! Díky skvělým projektům starších studentů však chytáme i my mladší ,,želízka v ohni‘‘ melodii acapella, což se zjevně líbilo i v kuchyni (když se nezpívalo, tak se co? jedlo..:-D)
V neděli po obědě nám však práce došla a vrátili jsme se zpět dolů do města- do vlastních pelíšků, do vlastních kuchyní, ale hlavně s plnou hlavou songů, které zazpíváme tak, jak jste je ještě neslyšeli! 🙂
