Autor: Vojtěch Urban

Zde se můžete podívat na naši cestu v audiovizuálním zážitku. Za střih videa děkujeme Vendy Rőhrichové a VU

Ráno nás čekalo rozloučení s krásnými apartmány v Seči a nalodění do autobusu. Vše probíhalo podle plánu a pár minut po osmé jsme vyrazili. Náš „mezicíl“ byla Kranjska Gora.

Zde jsme se kochali čirou vodou, výhledy i krásou města. Také nás oslovila akustika místního kostelíka, kde jsme si zazpívali Fair Phyllis. Také si zde většina sboru dala výbornou zmrzlinu.

A pak už nás čekala dlouhá cesta domů. Na ní jsme se kochali přírodou Slovinska a Rakouska. V Novém Jičíně na nás již čekali rodiče, aby nás odvezli do tepla našich domovů.

Dnes jsme se mohli prospat, a to díky tomu, že nás autobus zavezl do Portorože až na desátou hodinu. Z ní jsme se vydali po promenádě do Piranu. Cestou jsme pozorovali a obdivovali moře a pobřežní život.

Po chvíli jsme zakotvili na veřejné pláži a většina začala ve vodě „řádit.“ Hráli si s balónem, potápěli se, stříkali po sobě, atd. Moře jsme si opravdu užili.

Po obědové pauze, kterou většina využila i k prohlídce města a nákupu suvenýrů, nás čekala cesta na vrchol ke kostelu sv. Jiří. Zde jsme si plánovali zazpívat, ale bohužel se do něj nedalo kvůli mříži dostat. Tak jsme se alespoň pokochali pohledy na moře i město. Pak už nás čekal hodinový rozchod a cesta na ubytování.

Ve 21:15 jsme zahájili ukončovací schůzi, ve které jsme poděkovali nejen manželům Dostalovým za zorganizování této akce, ale také paní Ireně Ševečkové, která zde pro nás byla v případě zranění či nemoci a také obou řidičům, Slavomíru Kašparovi a Petrovi Mojžíškovi za bezpečný dojezd. Pak už jsme vše zapili (džusem) a vyzkoušeli místní specialitky.

Již se ale těšíme domů. Tam nás čeká asi 14hodinová cesta. Tak nám držte palce, ať dojedeme brzo. Brzy na viděnou!

Než jsme se vydali na cestu, rozloučili jsme se s Bohinjsou Bystricou krátkou procházkou po parčíku v Japonském stylu. Pak nás již autobus nabral a dovezl nás k Bledu, kde jsme se prošli kolem hradu a podívali se na jezero z výšky. Potom jsme se vydali přes Julské alpy k jedné z největších jeskyní Slovinska – Škocjanské jamě.

Zde nás čekala asi hodinová prohlídka, při které jsme si užívali stalagnitů, stalagmitů i stalagnátů a dokonce jsme si i zazpívali An Irish Blessing. Z jeskyní si odvážíme nadchnutí obrovským prostorem a jeho výzdobou.

Pak nás čekala cesta na velmi moderní ubytování v Seči. Již se těšíme na zítřejší den strávený u moře.

Z důvodu odstávky vody nás čekala brzká snídaně a odjezd do Bohinje. Odtud nás lanovka vyvezla nahoru. Odtud jsme se vydali směrem k Orlove Glave, který se nachází v blízkosti Vogelu a má 1 682 m n. m., což je o 80 výškových metrů více, než má naše Sněžka. Cestou jsme se kochali přírodními scenériemi (dokonce jsme mohli vidět nejvyšší horu Slovinska – Triglav), krásnou faunou a flórou a např. i křížem se zvonem, který má plnit přání. Ale ani to nám nebylo dost, a tak jsme se vydali ještě o kousek dál k lyžařské chatce. A pak už nás čekala jenom cesta z kopce dolů, kterou ale většina sboru absolvovala na lanovce.

Následoval přesun k Bohinjskému jezeru, které se svou křišťálově čistou vodou vypadalo opravdu úchvatně. Zde jsme si všichni smočili nohy, ale většině se voda zdála moc studená. I přes to si odtud odvážíme nádherné fotky a vzpomínky.

Zítra nás čeká největší jeskyně Slovinska – Škocjanska jama a příjezd k moři. Již se na to moc těšíme.

Dnešní den začalo pár odvážných sboristů mší svatou. Mezitím se zbytek probudil a nasnídal. Poté jsme zazpívali paní recepční Prší, prší a vydali se k autobusu.

Po dojezdu do Bledu nás čekala procházka k jezeru Bled, na kterém zrovna probíhaly veslařské závody. U něj jsme si zazpívali Voro, voro a Na horách. Následovala cesta kolem jezera a obědová pauza, které někteří využili k obědu, jiní k obhlídce okolí a výstupu k hradu nebo třeba k ochutnávce místní pochoutky Cremeschnitte (kremšnit). Poté jsme přejeli k Vintgaru, což je nádherná soutěska vyhloubena průzračnou řekou. Tu jsme si poklidně prošli a pokochali se nádhernou přírodou vytvořenou kolem vodního prostředí. Všichni sboristé to zvládli levou zadní, ale všichni jsme byli rádi, když si nás vyzvedl autobus.

Večer nás čekala dobrá česká večeře, kterou navíc někteří zakončili místní zmrzlinou. Večer jsme si někteří zazpívali s kytarou a tímto završili již tak nádherný den.

Již se těšíme, co přinese zítřek.

Když jsme se vzbudili, čekala na nás snídaně ve formě švédského stolu. Mohli jsme si vybrat, zda si uděláme slanou či sladkou snídani a někteří je zkombinovali. Pak nás čekalo sbalení věcí, úklid pokojů a pak už jsme vyrazili do ulic Grazu.

V něm jsme mohli obdivovat architekturu moderní („mimozemšťana“, most přes řeku) i architekturu historického centra – kostely (v jednom barokním jsme si dokonce i zazpívali), staré budovy a dominantu města Graz – hodinovou věž. K ní jsme si udělali krásnou procházku. Z vyhlídky u věže bylo vidět celý Graz jako na dlani. Následoval rozchod na oběd a poté již cesta k autobusu. Při ní jsme si, jak již bylo zmíněno, zazpívali v barokním kostele.

Nastoupili jsme do autobusu a vydali se směr Slovinsko. Při cestě jsme si užívali impozantní krajiny Rakouska a Slovinska.  Po několika hodinách jsme dorazili na naše ubytování v Bohinjské Bistrici. Večer jsme zakončili společnou procházkou s návštěvou místního kostela.

Dnešek jsme si moc užili a již se těšíme na zítřejší návštěvu Vintgaru.