Zlatí z Bystřice nad Pernštejnem

Je čtvrtek 21. března a Pulci a Pulky výjimečně nemusí do školy na osm, ale až na devět. Před školou však stojí autobus a už netrpělivě vyhlíží své sboristy, kteří se vydávají na cestu do Bystřice nad Pernštejnem. Tam se totiž koná krajské kolo celostátní přehlídky sborů, na které zpěváci trénovali například povinnou skladbu Thomase Morleyho April is in my Mistress’s face. Kromě ní si zazpívali také Na horách, Velox Amoenum, Ubi caritas a společně se smyčcovým kvintetem také Adiemus od Karla Jenkinse.

Po vystoupení Puellae et Pueri zpíval také Sextet + a to například skladbu Loch Lomond nebo finskou polku. Po hodinové pauze jsme si všichni přišli do sálu poslechnout verdikt poroty, který zněl jasně – ,,Středoškolský smíšený sbor Puellae et Pueri získává zlaté pásmo a byl navržen na postup do celostátního kola, které se uskuteční v listopadu.“ Naši radost pak ještě zdvojnásobilo Zlaté pásmo pro Sextet+ a Speciální cena poroty za píseň Loch Lomond. Děkujeme proto našim sbormistrům, kteří nás vzroně připravili. Nezbývá než se těšit na finále v listopadu a doufat, že se nám výsledek podaří zopakovat.

Puellae et Pueri ZLATÁ z Prahy!

V pátek 23. března jsme si sbalili kufry a vyrazili do Prahy, kde se konala mezinárodní soutěž pěveckých sborů Young Bohemia. Ihned po příjezdu jsme se pečlivě rozezpívali, oblekli své typické fialovo-bílé kroje a vydali se do Národního domu na Vinohradech, kde už na nás padla jistá předsoutěžní nervozita. Už po posledním rozezpívání v místní zkušebně jsme ale věděli, že se rozhodně nebudeme mít za co stydět. Ani jsme se nenadáli a byl čas, abychom se předvedli před porotou. Ve skladbách Northern lights, Lečala rybička, Epigrammaton libri IV, Vanitas a povinné skladbě Pater Meus pod taktovkou pana Dostála nám neutekla snad ani jediná notička. Okamžitě po koncertu vypuklo všeobecné veselí a všichni jsme byli plně spokojení s výkonem, který jsme předvedli. Ale ani zdaleka jsme nebyli jediní v dobré kondici. Na večerní přehlídce sborů jsme se mohli přesvědčit o tom, že konkurence je silná. Jak by taky ne, vždyť se sem sjely ty nejlepší sbory až z Kanady, Japonska, Zimbabwe…

Další den, v sobotu, se konal velký průvod Prahou. Všechny sbory hrdě mávaly vlaječkami a slavily. Pochodovali jsme, zpívali a tančili za doprovodu orchestru a užívali si tu energií nabitou atmosféru proudící ulicemi Prahy. Průvod byl zakončen společnou skladbou Iubilate, po níž se každý vydal oslavovat svou vlastní cestou. Volné odpoledne jsme skoro všichni strávili nad šálkem teplé kávy a trdelníkem v ruce. Uteklo to jako voda a už jsme seděli ve vlaku, směr domov. V hlavním městě jsme však nechali našeho pana sbormistra, který zůstal na slavnostním vyhlášení výsledků a držel nám všem pěsti. Držel je asi opravdu usilovně, protože jsme nakonec obdrželi ZLATÉ PÁSMO! Paní Dos chodila od kupé ke kupé a sdělovala nám tuto skvělou novinu, zatímco naše reakce natáčela na kameru. Všichni ve skrytu duše doufáme, že toto video nikdy nespatří světlo světa….

Pokud byste ale chtěli vidět foto z průvodu, hrdého pana Dostála s diplomem, video, jak zpíváme v metru a nebo Vás zajímá, která země nám na památku darovala svou národní vlajku, můžete začít sledovat náš sborový instagram @puetpunj.

Viktorie Kafková

Praha

Festa Academica 2017

Když se někdo radoval z toho, že 17. listopadu vychází na pátek, měli jsme stejnou radost, že si prodloužíme víkend. Pak ale přišla nabídka na spolupráci se sborem KOS a my měli radost dvojnásobnou. Proč? Po secvičení všech 6 rychlých, moderních a skoro až tanečních písních, kterým jsme se věnovali na soustředění v Litomyšli o dva týdny dříve, jsme konečně seděli ve vlaku směr Praha. Sice zmrzlí a unavení z ranního vstávání, ale seděli.

Po třech a půl hodinách jízdy nás čekala další jízda, tentokrát Prahou, po Praze, tak nějak tomu říkejme. Následoval totiž přesun do kulturního domu Hlahol, pak na Gymnázium Jana Keplera, pak do centra (dobrovolný rozchod), pak zase zpět na Keplera – a tam jsme v 19 hodin vystoupili se svým prvním koncertem před veřejnost, více než 160 sboristů doslova málem zbořilo tělocvičnu tohoto gymnázia. Vida, říkali jsme si, co teprve bude zítra na Národní třídě?

Po několika hodinách a dalších přesunech jsme se dočkali generálky uprostřed centra Národní třídy – Korzo národní tedy patřilo 17.listopadu od 14 hodin jen a jen nám. Celou akci zahájil průvod doprovázený naší státní hymnou – a rozhodně nejsem jediná, když řeknu, že to byl asi nejsilnější vlastenecký zážitek. Pak už ale na naprosto zaplněné Národní třídě zněl jen zpěv a kapela. 4 sbory, přes 160 lidí, neuvěřitelný dirigent Milan Motl a kapela – a byl z toho obrovský galakoncert, který i přes nehoráznou zimu publiku rozproudil krev v žilách. Velký aplaus a davem diváků naprosto uzavřená Národní třída nám byly velkou odměnou!

Z Akcí se sborem KOS a dalšími máme vždycky neuvěřitelnou radost, ale jak vidíte dole z fotek, tohle jen radost nebyla. Byl to vděk, hrdost a špetka něčeho tak zvláštního, co dodalo celé akci atmosféru. Takže: Díky, že můžem!

Zlato z Pardubic!

Soutěže jsou pro nás vždy velkou výzvou, obvláště ty, na kterých jsme ještě nikdy nestartovali. A tak jsme se vydali na Mezinárodní festival dětských a mládežnických sborů do Pardubic.

4. listopadu jsme tak se svým soutěžním repertoárem naskákali do autobusu směr Pardubice a o 3 a půl hodiny později hned na jevišti Sukovy síně – jako poslední číslo zahajovacího koncertu tohoto festivalu. Ačkoliv jsme na podium nastoupili prakticky naprosto naostro, písně jako Sansa Kroma nebo Run To You (s velikou pomocí Sextetu+) se divákům i ostatním sborům líbily a my tak usínali s pocitem, že v hlavní části programu se dozajista neztratíme.

V sobotu 5. listopadu jsme se po snídani v centru Pardubic přesunuli opět na konzervatoř, kde celé klání probíhalo. A znovu v Sukově síni jsme stanuli kolem 10.30, kdy už jsme ze sebe vydali naprosto všechno. V soutěži o cenu Miroslava Reichla jsme zazpívali naši oblíbenou, avšak nelehkou skladbu Pulchra es, latinské Vanitas, poté taneční píseň Epigrammoton neboli Lupe Lupe a skladbu pana Reichla Lečala Rybička. Pak následovalo osobní volno, poznávání Pardubic a závěrečný koncert všech osmi zúčastněných sborů. Na něm jsme zapěli skladbu Baba Yetu a záverem naši srdcovku Praise His Holy Name… a tak… jsme si vybojovali, vyzpívali a domů odvezli ZLATÉ PÁSMOceny Miroslava Reichla na Mezinárodním festivalu dětských a mládežnickcýh pěveckých sborů v Pardubicích. Veliké díky patří našim sbormistrům Andrei a Karlu Dostálovým, kteří nás přihlásili, připravili a hlavně díky nim se můžeme cítit takhle zlatí!

Pardubice

Finále Celostátní přehlídky Opava Cantat 2016

Matně si vzpomínáme, jak jsme v dubnu hlásali, že za půl roku nás čeká celostátní finále přehlídky sborů. Ten čas však utekl jako voda a teď už si zase vzpomínáme na to, jak se nám vystoupení povedlo…

Když jsme se v pátek, 25.listopadu slavnostně nalodili do autobusu, cíl byl jasný – přežít dvě noci na zemi, zorientovat se mezi dalšími 600 sboristy a dovést si co nejlepší výsledek. Zatímco v pátek jsme na Mendelově gymnáziu v Opavě dolaďovali poslední úpravy, sobota se už nesla ve znamení vystoupení jednotlivých sborů. Na náš přišla řada v 11.15. Můžu říct, že v tu chvíli jsme cítili jen hudbu a tóny, vše ostatní splynulo do ozvěny a my se nechali unášet melodií našich 5 písní – A lieta Vita, Velox Amoenum, povinnou soutěžní skladbou Benedictus a na závěr písní Na horách. Zlatý hřeb přišel se skladbou Praise His Holy Name za doprovodu klavíru (Radek Dostál) a pak už jen zbývalo čekat na výsledky…

O několik hodin později se všechna hudební tělesa přesunula do zámku Hradce nad Moravicí, kde proběhlo slavnostní vyhlášení .Sbor po sboru se radoval ze svých úspěchů, avšak naše jméno pořád nezaznělo. Za blížícího se konce slavnostního večera se vyhlásilo poslední stříbrné pásmo, které patřilo nám!

A jak to bylo dál? Následovala večeře na zámku, oslava a pak už ranní přejezd do teplíčka domova. Ten je přece jen jeden. A zlatý.​

Opava

Foto: Jakub Kyška

Detektivka č. 1 aneb víte, kdo je vítězem?

Mám za to, že jste si zatím vždy mohli přečíst články, ve kterých se objevili všelijaké stylistické žánry – sci-fi, romantiku se šťastným koncem, úvahu, ale taková detektivka tu ještě nebyla. Tak se pohodlně usaďte!

Jak moc dobře víte, po předchozím regionálním kole soutěže Gymnasia Cantant, kterého jsme se zúčastnili 16. března v Brně, jsme dostali pozvánku do celostátního finále této prestižní soutěže, které jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Co všechno se ale skrývá pod pojmem „FINÁLE“? V pátek 22. 4. nám zvonily budíky v 5.15 o sto šest – odjezd v 6.15 do druhého největšího města Česka, silné nervy a hlasivky s sebou – konkurence totiž bude veliká! Po příjezdu na naše útočiště, kterým bylo Gymnázium Víděňská, tak rychle následovala akustická zkouška a poté už soutěžní program. V něm se dohromady přestavilo 14 gymnazijních sborů ze všech koutů republiky – ať už sboristé ze Znojma, Prahy, Brna či například Valašského Meziříčí. Náš čas přišel v 11. 30. To jsme stanuli na prknech Konviktu Milosrdných bratří a zapěli našich pět nejlepších písní – Alietu Vitu, soutěžní Píseň o kocourovi a Benedictus Dominus a na konec Velox amoenum a naši taneční třešničku na dortu, skladbu Na horách. Při vystoupení nás sice vylekaly menší technologické problémy, ale náš pan dirigent zachoval čistou hlavu a dotáhl naše vystoupení do konce. Porota i obecenstvo nás tak odměnila velkým a upřímným potleskem a nám tak nezbývalo nic jiného než čekat na vyhlášení, které se uskutečnilo následující den dopoledne. Aby nám však čekání rychle ubíhalo, o program bylo postaráno – na odpolední zkoušce jsme nacvičovali písně jako Tolita Toten či znělku celé soutěže Gymnasia Cantant – ty jsme v sobotu ráno zazpívali Brnu na Náměstí Svobody jako poděkování za nádherně strávené dva dny. A páteční večer jsme předvedli i jiné dovednosti než zpěv – po krátkých blocích jednotlivých sborů jsme na parketě Kulturního střediska Omega roztančili noc…

A tak se týden přehoupl na sobotu. Vstávali jsme sice unavení, ze země lehce rozlámaní, ale zvědaví a napjatí, jelikož jsme stále nevěděli, jaký výsledek si přivezeme domů. Poslední bod programu byl ještě ranní zpěv pro Brno, ale poté jsme se už vydali tramvajemi (které nás vozily po celou dobu soutěže na všechny „bojiště“) na Královo Pole, se zaťatými pěstmi pro ocenění.

A tak se stalo. V nádherné budově KC Semilassa nejprve každý sbor zazpíval svou poslední, „rozlučkovou“ píseň a poté byl oceněn. My zapěli naši srdcovku Eve’ry time I feel the spirit a odměnou nám bylo nádherné a třpytivé ZLATÉ pásmo!

Z celého srdce jsme si tak nemohli přát lepší zakončení naší jarní sezony než finále s hrdým zlatavým diplomem v ruce a okouzlujícími úsměvy na tvářích všech Pulek a Pulců. Na závěr patří VELKÉ PODĚKOVÁNÍ našim sborovým rodičům – paní a panu Dos – Moc děkujeme za všechny ty soutěže, akce a vystoupení, při kterých se bavíme, žijeme naplno a díky Vám jsme schopni vyhrávat – „Všechna ty světla nás nemohou zastínit, s vaší láskou nás nikdo nemůže srazit dolů.“

Brno – Gymnasia Cantant

Jak chutná zlato?

Mezi naši práci patří nejen cestování, koncertování a především zpívaní, ale také soutěže, které rok co rok objíždíme a porovnáváme se s konkurencí. V rubrice Úspěchy tak můžete mrknout na veškeré naše úspěchy, které nás a předešlé zpěváky za 11 let potkaly… a dopisujeme i ten dnešní!

Co se nám to dnes povedlo? 19. dubna jsme se vydali do Ostravy na Krajské kolo přehlídky středoškolských pěveckých sborů – ale protože nás z plného počtu 45 sboristů vyrazilo pouze 31, vezli jsme s sebou i menší obavy, jak to nakonec dopadne. Ty jsme však hezky nechali na parkovišti a šli do boje – a že bylo o co bojovat! V nádherné síni kulturního domu Akord v Ostravě jsme zapěli naše 4 oblíbené písně: dvojjazyčnou Alietu Vitu, povinnou skladbu Benedictus Dominus, těžké ale zpěvné Velox Amoenum a nakonec naši chloubu – taneční vystoupení písně Na horách. A jelikož naše otázka zní, jestli víte jak chutná zlato, my už ano! Náš 12 minutový blok byl oceněn hned dvakrát – jako jediní jsme se umístili ve zlatém pásmu a také jsme obdrželi zvláštní cenu poroty za dramaturgii vystoupení. A co to znamená? Nádherně vyzpívaný postup do listopadového finále se zlatými medailemi na krku!

Články o Česko-japonských koncertech na webu UCPS:

 Ostrava – kulturní dům Akord

Foto: Marek Havel